20. Kapitola

187 7 5

od UnicornSarah

od UnicornSarah

Od toho večírku se změnilo úplně všechno. Všichni tři jsme udělali tlustou, ale opravdu hodně tlustou, černou čáru a začali jsme žít v klidu a míru. Já s Jakubem a Dominik s Monikou. Párkrát jsme zvládli i double date a k mému překvapení to šlo lépe než jsme asi čekali.
Sandra se stále zotavovala z předčasného porodu a malá rostla a přibírala na váze. Chodila jsem za ní ob den.
„Nečekala jsem, že se začnete všichni čtyři scházet," řekne Sandra.
Sednu si na židli u její posteli a opřu se. „To já taky ne. Sama to nechápu, ale zvládáme to. Monika nic netuší, takže je to někdy divné, ale řekla bych, že máme to nejhorší za sebou. Soustředím se teď jen na Jakuba. Došlo mi, jak je skvělý."
Měří si mě pohledem. „Hm, ale něco mi nesedí."
Přetočím oči a nakloním se blíž. „Mně taky ne. Viděla jsem Moniku s nějakým chlapem."
„S chlapem?"
Přikývnu a popíšu jí situaci, která se stala na párty.
„Třeba to byl jen kámoš."
„Jenže já ji s ním viděla ještě asi třikrát. Chodím teď do jedné kavárny, kde upravuju fotky a spravuju instagram a pokaždé, co jsem tam byla, tam byl i ten chlap. Kupuje kávu, čaj a dortík."
Sandra se směje. „Ty jsi detektiv."
„Nech toho, tobě to nepřijde divné?"
„Možná trochu."
„No ale co teď s tím?"
„Asi to řekni Dominikovi, ne?"
„Nebo se s ní trochu víc spřátelím a třeba mi to řekne sama!"
„Zkusit to můžeš, ale neočekáváš od toho nic, ne?"
Mávnu rukou. „Pf, jasně, že ne. Ale je to při nejmenším zajímavé. Zkusím jí napsat."
Ani nečekám na souhlas a rovnou píšu.

Jenovéfa
14:30
Ahoj, Moni, napadlo mě, jestli nedáme sraz. Bez kluků...aspoň je můžeme zdrbnout 😂

„Jsi blázen, ale máš mou pozornost!" řekne Sandra.

Monika
14:41
Ahooj, no jasně!🤩

Jenovéfa
14:42
Jsem teď u Sandry v nemocnici, nemáš čas tak za hoďku?

Monika
14:43
Jo, to bych měla stihnout

Jenovéfa
14:45
ok tak dáme sraz v té kavárně na náměstí☺️

Monika
14:45
okk těším se ☺️

Všechno ukazuju Sandře, která takhle aspoň přijde na jiné myšlenky. Její hlava teď potřebuje zaměstnat nějakou kravinou, aby se tolik nestrachovala o malou. I kdyby jen na chvíli.
Odcházím z nemocnice směr kavárna. Ani nevím, co tímhle sleduju, ale je to vzrušující. Třeba nám něco tají. A třeba je to fakt jen kamarád.
„Ahooj," pozdravím Moniku. Už sedí u stolu v černém roláku a pije vodu.
Usmívá se a přivítá mě objetím. Pořád je to divné.
„Konečně jsme sami bez kluků. To byl dobrý nápad!" řekne uznale.
„Někdy je to s nimi o nervy, co?"
„To mi povídej."
Monika si objedná ČAJ, nečekaně, a já kávu. Dneska už třetí, ale snad mě to nezabije.
„Tak co pořád děláš?" ptám se v hlavě mi zní, jak strašně nenápadná tahle otázka je.
„Vlastně nic. Je mi teď pořád špatně, takže se ani nic dělat nedá," řekne se smíchem.
Zasměju se taky. „To chápu a co říkal doktor?"
„Že bych se neměla ničeho bát, ale copak to jde?"
„Obzvlášť po tom, co se stalo Sandře, že?"
„Přesně. Člověk si nemůže být nikdy jistý. Skočím si na záchod."
Když odejde, všimnu si, že nechala telefon na stole. Rozhlédnu se kolem sebe a když zjistím, že se nikdo nedívá, otočím ho displeje k sobě a klepnu na něj. Telefon se rozsvítí a zobrazí se tapeta, na které jsou kytky.
Najednou přijde zpráva!

Patrik
16:00
těším se na zítra, pa♥️

Okamžitě to zhasnu a vrátím mobil zpátky na místo. Monika akorát vychází ze záchodu.
„V pohodě?" ptám se.
„Jo, ale nechápu, proč se tomu říká ranní nevolnost, když to trvá celej den!"
„To mě mrzí."
Monika se podívá na svůj telefon a odepíše.
„Hele, co děláš zítra? Napadlo mě, že bychom zašly do kina."
„Promiň, zítra nemůžu. Musím dělat věci do práce."
Tak věci do práce. Tak tohle smrdí.

Jenovéfa
16:10
teď ji napsal....jmenuje se patrik!!!!!!🙈

Sandra
16:15
ty vole🙈🙈🙈

Jenovéfa
16:15
zítra jdou ven...vymluvila se, že musí dělat věci do práce🥴

Sandra
16:16
Ok, uznávám. Tohle fakt smrdí.

Jakub
16:17
Přijdeš dneska ke mně?🧡

Jenovéfa
16:18
Jasně, za hoďku jsem u tebe, jen se stavím domů nakrmit kocoura🧡

Z Moniky jsem nic nedostala, ale o to vlastně i šlo. Nemůžu na ni tlačit, aby nepojala podezření. Na tohle se musí pomalu.
U Jakuba na mě čeká jídlo, víno a neskutečná pohoda. Sedíme na gauči, koukáme na simpsonovi, jíme a povídáme. Takhle jsem si to vždycky přála a vlastně to tak vždycky bylo, akorát jsem to nevnímala, protože jsem byla zamilovaná do Dominika.
„Co vlastně říkáš na ty fotky? Líbily se ti?"
„Topka. Myslím, že jsme nikdy lepší neměli a to je Sandra profík."
Skrčím spodní ret. „Vážně?"
„No jasně," řekne a pohladí mě po stehně. „Jsem fakt rád, že jsme spolu."
„Já taky. Asi jsme potřebovali trochu nakopnout a uvědomit si nějaké věci."
„Taky myslíš, že ta trojka tomu tak pomohla?" dobírá si mě.
Ukážu mu prostředníček. „Vole. Hlavní je, že tomu neuškodila. Ale znova do toho nejdu."
„Já taky ne, už tě nehodlám nikomu dát."