5. Kapitola

279 9 0

od UnicornSarah

od UnicornSarah

Ležíme na cvičební podložce a jsme zapleteni jeden do druhého. Poslouchám jeho srdeční rytmus, jeho dech a úžasná slova: „Jsi tak dokonalá!"
Naši chvilku ale vyruší Dominikův telefon. Podívá se na něj a asi je to někdo důležitý, protože to s mírným zděšením zvedne.
„Ahoj...hm..cože? Jo..no, promiň," koktá do telefonu a pak se podívá na mě. „Promiň, tohle je důležité."
„Jasně."
Zvedám se ze země a hledám své věci. Jakmile je najdu, obleču se a dokončím úklid. Lituju toho? Možná. Cítím se provinile? Určitě.
Dominikův hovor trvá poměrně dlouho. Kašlu na něj. Uklízím poslední místnost a jdu si do šatny pro boty a bundu. Když vyjdu, Dominik se na mě tázavě dívá.
„Nekoukej tak na mě."
„Zase tak nepříjemná. Myslel jsem, že už jsme vykročili správnou nohou."
„Měj se, Dominiku."
Než se stačím otočit, drží mě za ruku a přitahuje si mě k sobě.
„Myslel jsem, že spolu strávíme noc."
Sklopím hlavu a opřu se o něj. „To nejde."
„Proč ne?"
„Protože kam tohle povede? Já někoho mám a pokud tohle nebyla jednorázovka, tak mě to mrzí, ale už se neuvidíme."
Něžně mě políbí a přivine k sobě. „Nebral jsem to jako jednorázovku."
„Takže...?"
„Takže se chci scházet, trávit s tebou čas a poznat tě. Rovnou říkám, že nechci tlačit na vztah."
To je fér. „Ok, ale než se tohle bude dít, chci se rozejít se svým klukem. Nebudu ho tahat za nos."
„Ok."
Dominika jsem k sobě vážně nepozvala, naopak jsem pozvala Adama. Musím to skončit. Je to hodný kluk.
„Ahoj, pojď dál," řeknu a líbnu ho na tvář.
Vypadá skvěle. Je vidět, jak jsem ho dřív brala za samozřejmost.
„Ajeje. Vedeš mě na gauč, to je zlý," řekne smířeně.
Snažím se uklidnit, tohle jsem ještě nikdy nedělala. „Dívej, jde o to, že poslední dobou jsme spíš jako přátelé."
„Všiml jsem si. Cítím z tvé strany trochu napětí."
„Já jsem se s někým seznámila a popravdě nevím, co z toho bude, ale když už něco bude, nechci tě tahat za nos."
„Cením si tohohle přístupu. Víš co, mám tě rád, ale máš pravdu, jsme spíš přátelé."
Opatrně se na něj usměju a když vidím, že se usmívá taky, začneme se najednou smát z plných plic.
„Tyjo, děkuju ti. Nečekala jsem, že to uděláme tak hladce."
Adam mávne rukou. „Čekala si snad, že se tady budu vztekat jak malý Jarda?"
„To ne, ale myslela jsem, že nějaké hroty budou. Bála jsem se."
„Jsme dospělí, není důvod. Chápu to," řekne a zamíří ke dveřím. „Kdyby cokoli kdykoli, ozvi se mi. Kamarádi jsme pořád."
Silně ho obejmu a šeptem za něj děkuju. Cítím se trochu špatně za to, že jsem lhala, ale už to nezměním.

Jenovéfa
21:30
Udělala jsem to

Dominik
21:35
jak to vzal? 🙄

Jenovéfa
21:36
líp než bych čekala 😮‍💨

Dominik
21:37
doufám, že na tebe nesahal!😡

Líbí se mi, jak si na mě dělá nároky, jak žárlí, jak si mě brání. Ale nesmím si dovolit se zamilovat. Jen se poznáváme, o nic nejde!

Jenovéfa
21:40
vlastně jsme se objali 😜

Dominik
21:40
takže ho mám zabít?😡

Jenovéfa
21:46
dělej si co chceš, ale já jdu spát🥱

Dominik
21:47
nechoď prosím..

Jenovéfa
21:48
musím..ráno vstávám 😕

Dominik
21:48
Vezmi si volno😘

Jenovéfa
21:49
To fakt nejde, nezlob se😘

Dominik
21:50
tak po práci ve fitku?😏

Jenovéfa
21:54
ještě nevím jestli půjdu 😜

Dominik
21:55
ty mě ničíš...musím tě vidět. 🥵

Jenovéfa
21:55
dobrou 😘

Dominik
21:55
počkej ještě..o víkendu hrajeme u psa. Dorazíš?☺️

Jenovéfa
21:56
Můžu s sebou vzít Val? Byla bych tam trochu ztracená

Dominik
21:57
no jasně...zařídím nějaký vip ok?😎

Jenovéfa
21:58
tak děkuju, aspoň se na chvíli odreaguje

Dominik
21:58
jasně, dej pak vědět, jak to dopadlo s její mamkou😇

Jenovéfa
22:00
zítra ti to řeknu ve fitku, dobrou😘

Dominik
22:00
dobrou😘