Ničí spasitel (SNARRY)

12.kapitola

K bráně Bradavic spěchala osamělá postava. Byl pátek večer a Minerva se sešla se svou kamarádkou Rosmertou na skleničku u Tří košťat, jak bylo jejím zvykem o letních víkendech. Začal se do ní opírat studený chlad a Minerva se zamračila a vzhlédla, když daleko nad ní proletěl jeden z příšerných mozkomorů ministerstva.

"Příšerné potvory," zamumlala a vytáhla hůlku, když strčila do brány, připravená seslat Expecto Patronum, kdyby ty odporné potvory zapomněly na své pokyny a vrhly se na ni s duši vysávajícím úmyslem.

Chvíli počkala, vzhlédla, když jí nad hlavou proletěl další mozkomor a pak za sebou zavřela bránu. Spěchala ke dveřím do hradu a zamračila se na muže, kterého teď viděla čekat na schodech. Filch.

"Dotěrný všetečka," zamumlala, ale nepřestávala jít. Když se k němu přiblížila, kývla na něj.

"Argusi," řekla napjatým hlasem.

"Ředitelko," řekl. Ukázal k nebi. "Dnes v noci jsou aktivní. Něco je vzbudilo."

"Všimla jsem si," řekla. "Možná byste měl zůstat tady a hlídat, jestli nedojde k potížím. Upozorněte mě, prosím, kdyby byla potřeba."

Strčila do dveří a znovu se k němu otočila. "Potřebujete společníka?"

Filch se na její nabídku zamračil. "Nechají mě být."

Minerva se zamračila a pokračovala v cestě, nezastavila se, dokud nedošla do svých pokojů.

"To bylo nepříjemné," řekla. "Měl by sis pospíšit. Mozkomoři jsou v pohotovosti a Filch je podezřívavý."

Severus Snape si sundal neviditelný plášť a stál v Minervině malém salónku a na hrudi si držel poměrně velký rám s obrazem.

"Tak já budu na obchůzce. Už tak mám zpoždění," řekla. "Dvacet minut. Pak tě doprovodím ven." Pohlédla na něj, ale spíš s obavami než se zlostí, a rychle opustila místnost, zatímco Severus se zhroutil na pohovku a podepřel na stole portrét Albuse Brumbála z Grimmauldovo náměstí. Vroucně doufal, že kouzelný Albusův portrét v ředitelně ho teď, když je uvnitř hradu, může navštívit. Severus se sice nemohl dostat do ředitelny, aby promluvil s Albusovým portrétem, ale dost možná by mohl přimět Albuse, aby za ním přišel, když je teď na hradě.

"Albusi," zašeptal. "Albusi, hned. Máme málo času."

Nehybný muž na židli za stolem začal jako duch blednout. Když zmizel úplně, Albus Brumbál přispěchal ze dveří za stolem. Překvapeně se rozhlédl po portrétní místnosti a nakonec pohlédl na Severuse.

"Severusi! Konečně! Jak jsi...? Severusi, co se děje? Co se stalo? Jak je to dlouho -?"

Severus si nepřipouštěl emoce, které se mu draly na povrch při pohledu na Albuse Brumbála, portrét nebo ne. Měl velmi málo času. "Čtyři roky. Voldemort se zmocnil ministerstva a Bradavic. Albusi, našli jsme Harryho Pottera. Vysvětli mi to."

Portrétová ústa se otevřela v pohledu, jaký Severus Snape na tváři starého muže ještě nikdy neviděl. Překvapení. Dokonce šok.

"Nesnaž se mi namluvit, že je mrtvý, Albusi. Je naživu. Řekl nám o starém Alovi. Vysvětli mi to." Zopakoval požadavek, prsty sevřel okraj rámu, klouby bílé.

"Čtyři roky a vy jste ho našli až teď?"

Teď se Severusovi otevřela ústa. "Jak to myslíš, až teď? Jak jsme ho mohli najít, Albusi? Mysleli jsme si, že je mrtvý. Řekl jsi mi, řekl jsi celému kouzelnickému světu, že je mrtvý."