Ničí spasitel (SNARRY)

17.kapitola

Uplynul týden a začal další. Harry pokračoval v tréninku s Moodym a nyní se k němu přidal Kingsley, aby trochu zpestřil rutinu. Ve čtvrtek se utkal s Fredem a většinu pátku strávil s Minervou přeměňováním šálků na polštářky na špendlíky. Nemyslel si, že by to jejich věc příliš posunulo, vyřešilo problém s Temným pánem a tak, ale byla to velká zábava propichovat polštářky na špendlíky, špendlíky, které si vyrobil ze zápalek.

Minerva se pro něj rychle stávala něčím jako rádcem. Mentorem a přítelem. Předpokládal, že kdyby neměl sklony vidět Severuse tak, jak ho viděl, kdyby ho přitahoval někdo jako Ginny, Severus by tu roli mentora plnil. Myslel si, že jeho výcvik by byl ještě dál, kdyby na něj Severus sesílal kletby a omračující kouzla. Ne že by mu to Moody ulehčoval, ale Severusova pověst ho předcházela.

S Minervou pokračovali ve společném rituálu pití čaje, když pozdě odpoledne skončili s učením. Když měla zrovna tu správnou náladu, vyprávěla mu útržky historek o jeho rodičích. Podle všeho byl jeho otec v mládí opravdu trochu arogantní hajzl, ale stal se z něj skvělý muž a výborný otec.

"Vzali tě na jednu nebo dvě schůzky, když jsi ještě nechodil," řekla a v očích měla zálibný, vzdálený pohled. "Byl na tebe tak pyšný. Nemohl však snést, že Neville je větší než ty. Byli jste od sebe jen jeden den, víš? Ale ty ses dokázal plazit kolem Nevilla a měl jsi hračku - koště, které se zvedalo asi metr nad zem, když jsi teprve začínal dělat první krůčky. A tvoje máma- ach, tvoje máma, Harry. Byla to taková chytrá čarodějka. Jednou mi řekla, že by měla ještě tucet dětí, kdyby byly všechny tak hodné jako ty."

Povzdechla si a Harry odvrátil pohled. V těch osamělých dnech svého raného dětství u Dursleyových si často představoval sestru a bratra, někoho, s kým by si mohl hrát, kdo by se s ním postavil Dudleymu. Ale imaginární sourozenci byli asi tak užiteční jako imaginární kamarádi, a tak se posunul dál a v době, kdy odešel a nastoupil do služby, už jen zřídkakdy přemýšlel o tom, jaký by mohl být jeho život, kdyby se věci měly jinak. Jeho minulost byla taková, jaká byla. Jediné, co mohl změnit, byla jeho budoucnost.

Jednou v noci, po vyčerpávajícím výcvikovém dni s Moodym i Kingsleym, se Harry probudil v časných ranních hodinách a našel Severuse vedle sebe v posteli. I předchozí noc se konala porada řádu, nervózní a sporná, a Harry opustil místnost v deset hodin, jakmile Severus schůzi oficiálně ukončil, ale ještě předtím, než odešla většina ostatních. Schoulil se do postele a téměř okamžitě usnul, snažil se vytěsnit z mysli obraz mučených mudlů a odhodlaně nemyslel na to, že Voldemort pronikl do kanceláře premiéra.

Severus spal. Měl na sobě obyčejné bílé tričko a černé boxerky a jednu ruku měl položenou na hrudníku. Vypadal uvolněně a Harry se na něj dlouho díval, zíral na Severusův dlouhý nos a ostré lícní kosti v měkkém měsíčním světle, počítal jeho pomalé nádechy, sledoval, jak se jeho čelo svrašťuje a uvolňuje. Severus vypadal zranitelně, když spal a Harry si tehdy uvědomil, že Severus by nedovolil, aby ho takhle viděl jen tak někdo.

Přitiskl se k Severusovu boku a položil svou ruku na Severusovu a pomyslel si, že když se uvolnil podle rytmického zvedání a klesání Severusova hrudníku, zdálo se mu sdílení postele se Severusem ve spánku ještě intimnější než zmítání se na ní v návalu sexu.
                                             /////

Ve čtvrtek přišli Hermiona a Ron znovu navštívit Nevilla. Strávili s ním půl hodiny a pak přišli za Harrym do knihovny.

"Možná je mu trochu lépe," řekl mu Ron. "Trochu se rozpovídal. A usmíval se při našich příbězích. Pozoruje nás, jeho oči už fungují lépe."