Ničí spasitel (SNARRY)

14.kapitola

Schůze byla krátká.

Zprávy Artura Weasleyho a Kingsleyho, kteří spolu s Ronem stále pracovali na ministerstvu. Spojení s mudlovskou vládou bylo odvoláno, do Downing Street byl vyslán tým na vymazání paměti.

Zprávy od Minervy, která dostala nové příkazy týkající se polokrevných. Měli být odebráni z domova dříve, už v šesti letech, a posláni do speciálních "výchovných" kouzelnických škol, kde by se zmírnil vliv jejich mudlovských rodičů.

V Příčné a v Prasinkách byla zavedena přísnější provozní doba a přísnější zákaz vycházení. Zavřelo se více obchodů, více se omezil prodej kouzelnických předmětů.

"Byla jsem nucena poskytnout ministerstvu seznam kouzelnických dětí narozených v mudlovských rodinách ve Velké knize," hlásila nakonec Minerva. "Chyby, nebo mi to alespoň bylo řečeno." Zachmuřeně se rozhlédla po místnosti. "Nevím, co se s těmi dětmi stane."

Argumenty. Bušení pěstí do stolu. Názory. Ukončit to hned. Vylákejte ho ven. Jak dlouho ještě můžeme čekat?

Severus je umlčel.

"S pomocí Minervy jsem mluvil s Albusovým portrétem," začal a zvedl ruku, aby umlčel výkřiky shromážděných členů Řádu. "Začneme tím, že zabijeme hada," řekl a hlasem si vynutil jejich pozornost. "Toto jsou Albusovy rozkazy. Musíme použít skřetí kovanou čepel a setnout mu hlavu. Had musí být mrtvý dřív, než se pokusíme zabít Voldemorta."

Nebyla to krátká schůze a nedopadla dobře. Bylo třeba uklidnit starší členy řádu a uvést do pohybu plány. Minerva byla pochopitelně rozrušená a nikdo nevěřil, že by se hada podařilo odstranit bez Voldemortova vědomí. Harry to po více než hodině čekání po oficiálním skončení schůze vzdal a vydal se ven na malou zahrádku, kde Sirius občas kouřil a kde Severus pěstoval pár bylinek a zeleninu.

Patnáct minut seděl a přemýšlel.

Ten šílenec, ta zrůda, mu zabila rodiče. Pokusil se zabít Harryho. Vraždil nevinné lidi, nařídil světu kouzelníků jakousi etnickou čistku. Tak to bylo Harrymu řečeno. Věřil tomu. Věřil, že Voldemort je hrozbou pro svět a že si klade za cíl víc než jen ovládnutí a nadvládu nad kouzelnickou Evropou.

A tito lidé, jeho noví přátelé, byli odhodláni ho zlikvidovat. Zastavit jeho hrůzovládu. Tito lidé, kteří viděli něco jiného, něco lepšího. Kteří žili život plný kouzel, kteří chodili do Bradavic a celý život, nebo alespoň od svých deseti či jedenácti let, věděli, že jsou čarodějky nebo kouzelníci. Na tom jim záleželo. Jejich světy byly větší než Grimmauldovo náměstí číslo dvanáct.

Přesto to pro něj bylo všechno stále tak nové. Vytáhl hůlku z kapsy, uchopil ji a cítil, jako vždycky, když ji držel v ruce, uklidňující příliv tepla a síly. Položil si ruku na uzdravenou nohu, myslel na kmotra, o kterém nevěděl, že ho má, na vzpomínky na rodiče, na oživlé fotografie z jejich svatby, o které se s ním Sirius a Remus podělili.

Vždycky je chtěl poznat, samozřejmě. Ale dvacet let si myslel, že zemřeli při autonehodě. Vyrostl, protrpěl si život u Dursleyových, pak odešel, vytvořil si vlastní budoucnost bez jejich pomoci a neohlížel se zpět.

Přál si, aby to všechno mohl pro Řád ukončit. Přál si, aby mu záleželo na pomstě natolik, aby se k tomu bastardovi připlížil a sejmul ho zezadu. Nebo aby si byl dostatečně jistý svou hůlkou, aby se mu postavil tváří v tvář. Že by mu záleželo na budoucnosti kouzelnického světa víc než na vlastním životě, na vlastní budoucnosti.

Zkontroloval hodinky a povzdechl si.

Protože právě teď mu ze všeho nejvíc záleželo na tom, aby Severus zůstal sám, a pak ho dostal do postele.