Jediná [wixie]

Část jedenáctá

Zaspala! Poprvé za celý svůj život zaspala. Maminka by jí určitě počastovala nějakou životní moudrostí ve stylu: „Všechno je jednou poprvé, ono se to nezblázní, když přijdeš o pár minut později." Jenže pro ni to bylo něco tak netypického!

Několik minut zmateně pobíhala kolem postele, ze skříně vytahala postupně několik hábitů, aby je následně shledala na vyučování naprosto nevhodnými. V rozporu s časovým skluzem se svezla na hranu postele a bezmocně se rozhlédla po nepořádku, který se jí během chvilky podařilo v ložnici vytvořit. Pohledem sklouzla na opěradlo židle, přes které bylo přehozené čisté oblečení.

„Grangerová, ty jsi nemožná," počastovala se nelichotivou poznámku a hbitě se zvedla, aby se mohla obléci do hábitu, který si včera večer přichystala a teď na něj dočista pozapomněla.

Obdobná procedura se opakovala také v obývací části jejích komnat, kde zmateně hledala pergameny s opravenými pracemi třeťáků. O tom, co znamená pro oči nevidět, se přesvědčila v okamžiku, kdy přeházela všechny čtyři šuplata stolu – bezvýsledně. Se zoufalým výrazem se rukou opřela o hromadu listů na levém kraji desky. Nestabilní komínek jí o pár chvil později dal najevo, aby příště rovnala pergameny důkladněji. S naraženou kostrčí se ve vteřině ocitla na podlaze. Když se hrabala na nohy, místností se neslo sprosté klení, které ještě zesílilo, když si všimla, že se válí mezi esejemi, které takovou dobu hledala.

Jakmile stála pevně nohama na zemi, zhluboka se nadechla. Švihnutím hůlky si přivolala nalezené potřeby do náruče a konečně vyběhla ze svých komnat. V tu chvíli ji ani nenapadlo, že rovnou mohla použít obyčejné Acio a ušetřila by si tím zbytečně nervování.

Rychlou chůzi po několika krocích vystřídala během. Její zpoždění každou vteřinou narůstalo a ona nechtěla mít problém u ředitele v případě, že by si studenti šli pro vysvětlení, kde je jejich profesorka.

Zahnula za roh a po několika metrech se dostala ke schodům. Ještě ji napadlo zkontrolovat, zda má vše. Zběžně listovala pracemi, zatímco stoupla na první schod. A přesně ten moment si vybralo schodiště, aby změnilo svou polohu. Prudce se začalo otáčet doleva a Hermiona na náhlý pohyb už nestačila náležitě zareagovat. Ve snaze chytit se zábradlí, pustila pergameny, ale ani to ji už nezachránilo od nepříjemného pádu.

Noha se sklouzla, prsty se zachytit nestačily. Dvěma nepovedenými kotrmelci zdolala shody a rozplácla se pod nimi. Nejdříve si myslela, že je vše v pořádku, ale když se pokusila s námahou dostat na nohy, ucítila bolest v levé noze. Mozek vysílal varovné sos, hlava se zatočila a ona se potřetí toho rána poroučela k zemi. Tentokrát v bezvědomí.

Spokojený a s plným žaludkem se vracel ze snídaně z Velké síně do svého sklepení. Události spojené se slečnou Grangerovou se rozhodl už nadobro vymazat z paměti. Včera mu podala dostatečné vysvětlení a navíc o jejích slovech nepochyboval. Její tvář nenesla žádné stopy lži.

Sice pochopil, že jmenovaná by v souvislosti s ním stála možná i o něco víc, než o čistě kolegiální vztah, ale tento aspekt se rozhodl ignorovat. Věřil, že u Grangerové se jednalo o chvilkové pomatení mysli.

On jí ani žádné jiné nemá co nabídnout a co víc – ani po tom netouží. Včera si před usnutím rovnal své myšlenky a došel k závěru, že mu žádná žena nestojí o ztrátu části jeho magického potenciálu.

Zahnal myšlenky na kolegyni. Vždyť si přeci zakázal na ni myslet! Zaposlouchal se do klapotu svých podrážek. Měl ten zvuk rád. Znamenalo to, že není nablízku nikdo, kdo by rušil jeho klid a způsoboval nechtěný hluk.