IS THIS REAL | | Jegulus

4.

Jak dlouho ještě trvala cesta nikdo nevěděl. Ale nejspíše to moc dlouhá doba nebyla, protože Petr si ve vlaku nestihl stěžovat na hlad, který dostával. Dříve než totiž vůbec otevřel ústa, vlak začal zpomalovat.

,,Jsme doma!" zakřičel nadšeně Sirius. Bradavice pro něj byly domov. I přes všechno to otravné učení je miloval.

Všichni čtyři z vlaku vystoupili až jako poslední. Jenom na ně čekal osamocený kočár, do kterého se s menšími problémy po chvíli nasoukali.

,,Mohu si k vám přisednou?" Byl to tichý hlas, ale všem čtyřem povědomý. James vykoukl z okénka a usmál se. Chtěl Reguluse pobídnout k tomu, aby si k nim okamžitě přisedl, jenže když letmo zahlédl Siriuse, raději se zarazil.

,,Prosím," rozhlédl se kolem sebe, ,,už tu není žádný jiný kočár." ,,Nejspíše budeš muset jít pěšky, je mi to líto. Fakt." James se podíval na Siriuse. ,,Tichošlápku." Petr vypadal zmateně a nedočkavě. Už chtěl být nahoře na večeři.

Remus se lítostivě podíval na Reguluse a poté na Siriuse. Ten však jen zavrtěl hlavou v nesouhlas.

,,Můžeme jet?" zeptal se všech.

James se nestihl zastavit. Opět nevěděl, co ho to vůbec napadlo. ,,Já půjdu pěšky." Sirius se na něj zmateně podíval. ,,Zase?" jeho hlas zněl raněně, ale i přes to se na Jamese ušklíbl. Koukali si upřeně do očí a poté se James beze slov zvedl. I s kufrem vystoupil a rozešel se do kopce neohlížeje se za sebe.

,,Tak si užij cestu s mým bratrem Dvanácteráku!" zavolal na něj Sirius, když kolem něj i se zbytkem přátel projížděl v kočáru.

,,Jdeš, nebo tady zůstáváš?" promluvil dozadu na zaraženého Reguluse James. Ten se nešikovně rozběhl, aby s ním mohl srovnat krok.

,,Proč to děláš?" James se překvapeně podíval na Reguluse. Neznal odpověď na tuto otázku. Alespoň prozatím ne.

,,Chci ti pomoct," zdálo se mu to jako dobré vysvětlení jeho chování. Regulus se zastavil. ,,Nepotřebuji pomoct." James se také zastavil a podíval se Regulusovi do očí. ,,To říká každý."

,,Neznáme se" ozvalo se za jeho zády. James se zastavil. ,,Můžeme se poznat." Regulus pokrčil rameny a rozešel se.

,,Dal jsem ti slib," dohnal ho James. ,,Nikdy jsem se tě o žádný slib neprosil," odsekl Regulus a poté se zarazil nad tónem svého hlasu. ,,Nemyslel jsem to tak," James se na Reguluse usmál a mávl rukou. ,,To je v pohodě, já si to neberu osobně." ušklíbl se a zrychlil. ,,Ale myslím, že bychom si měli pospíšit, nebo přijdeme o všechno jídlo." Regulus také přidal do kroku a zbytek cesty šli v tichosti.

Do hradu se dostali až po rozzařování prváků. Celá škola byla zabraná do jídla. Bylo slyšet cinkání příborů a hlasité štěbetání.

,,Teď se musíme nějak nenápadně dostat ke svým stolů," promluvil do ticha James. ,,Myslím, že to zas tak těžké nebude." James si překryl rty ukazováčkem. ,,Neřvi tolik," napomenul ho a Regulus se začal potichu smát. ,,Nevím, co ti na tom přijde tak vtipné." James se na Reguluse díval ze shora. Byl o pár centimetrů vyšší jak on.

,,Nikoho nezajímáme. Nikdo neví, že tam nejsme." ,,Kluci to ví." Regulus se přestal smát a rozešel se ke dveřím. ,,Tak koukej." Otevřel dveře, jakoby se nic nedělo a rozešel se ke svému stolu. Nikdo se na něj ani neotočil. Nikdo kromě prváků, ale ti se velmi rychle otočil zpět ke svému jídlu. James na něj překvapeně zíral. Ani u stolu jeho koleje se nikdo neptal, kde byl. Jakoby tam seděl celou dobu.

James se chystal napodobit Reguluse. Stihl udělat jeden krok když ho zastavil hlas. ,,Pane Pottere, neměl byste náhodou sedět u stolu mezi přáteli?" Byl to hlas profesorky McGonagallové, který překazil jeho plány. Pomalu se na ni otočil a co nejmileji dokázal se na ni usmál. ,,Já jsem jen byl na záchodě paní profesorko." Cítil, jak mu tváře červenají. Byl zvyklý lhát učitelům, jenže dnes to bylo jiné.

McGonagallová ho sjela pohledem, který dával jasně najevo, že mu nevěří ani slovo, ale více to neřešila a rozešla se do síně. James rychle vyšel za ní, aby ho nestihl zastavit někdo jiný.

,,Nesnáším tě." Byla první slova mířena na jeho osobu tehdy, když se posadil vedle Pobertů. ,,Taky tě miluju," podíval se na Siriuse James s úšklebkem. Věděl, že svá slova nemyslí vážně. Nebo v to možná alespoň doufal.

,,Je ti můj bratr milejší?" James sebou cukl. ,,Jasně, že ne Tichošlápku." Sirius se na Jamese díval se zlobou v očích. ,,Proč jsi tedy vystoupil?" ,,Bylo mi ho líto." Nastalo nepříjemné ticho, které trvalo několik nepříjemných sekund.

,,Už na tebe nezbylo žádné jídlo," promluvil do ticha Petr. ,,To je jedno, stejně nemám hlad." Měl chuť se zvednout a odejít pryč, jenže nemohl. Musel čekat, až mu někdo dá svolení. Přišlo mu to absurdní. Byl přeci už dospělí.

Bezmyšlenkovitě se otočil směrem ke zmijozelskému stolu. Hned ho našel. Jeho rovná záda a černé vlnité vlasy pro něj byly těžce přehlédnutelné. Zabodl svůj pohled do Regulusových zad. Nemyslel vlastně vůbec na nic. Jen se na něj díval. Proč to netušil, ale nemohl se podívat jinam.

Regulus vycítil něčí pohled na svých zádech. Odložil kus sušenky, kterou jedl na talíř a otočil se trupem a hlavou k vedlejšímu stolu. Nikdo na něj však nekoukal. Minimálně už ne. Otočil se zpět a opět se pustil do sušenky.

James si všiml toho, jak Regulus otáčí celým svým tělem a rychle sklopil zrak ke stolu. S červenými tvářemi se zaměřil na strukturu stolu. ,,Jsi v pohodě?" Byl to Remus, kdo jiný. James zvedl hlavu a rozpačitě se usmál. ,,Jasný, žádný strachy." ,,Dobře," řekl nedůvěřivě Remus a pokrčil rameny.

,,Jasně, že není v pořádku," vyštěkl Sirius. ,,Je to zrádce." ,,Siriusi." ,,Už mě s tím ale fakt neštvi," obrátil svou zlost Sirius tentokrát na Remuse. ,,Tichošlápku?" ozval se i Petr.

,,Nesmíš si to brát tak osobně Tichošlápku. Nechtěl jsem tě ranit." Jamesova slova nezněla moc vážně, byla plná ironie, ale i přes to se Sirius usmál a působilo to na něj mnohem lépe, než několik otravných promiň.

,,Asi jsem se nechal moc unést," řekl Sirius a začal se smát. James se k němu po chvíli přidal stejně jako zbytek party. Jakoby se nikdy nic nestalo.

,,Už mi to ale nikdy nedělej," promluvil během smíchu James. ,,Neboj brácho, to by mě ani ve snu nenapadlo." James se Siriusem se na sebe ušklíbli.

,,Jsem strašně unavenej," Sirius si zívl a plácl sebou do postele s nebesy. ,,Nebudeš se sprchovat?" optal se ho Remus, který se už chystal do sprchy. Sirius zvedl hlavu a přihlouple se usmál. ,,Spíš ve své posteli," oznámil mu Remus a zmizel v koupelně. ,,Bla bla bla." Petr se uchechtl a James protočil očima. Vlastně ani on neměl v plánu jít do sprchy. Byl tak vyčerpaný, že by možná usnul i ve stoje. Lehl si do své postele hned vedle té Siriusovi. Ani se nepřevlékal a hned usnul. Byla to bezesná noc.