IS THIS REAL | | Jegulus

7.

,,Ony jsou vánoce?" Zeptal se zmateně Sirius svého kamaráda. ,,Je říjen Siriusi," odpověděl James a podíval se na Siriuse, zda je v pořádku, páč po jeho otázce o tom začínal pochybovat.

,,Tak máš narozky?" zeptal se opět Sirius. ,,Nemám," odpověděl James. ,,A vůbec, co to je za debilní otázky Tichošlápku?" Sirius pokrčil rameny a poté znuděně odpověděl. ,,U nohou postele ti leží dárek." James se posadil a podíval se k nohám své postele a opravdu, na zemi ležela bonboniéra. ,,A jen tak mimochodem Siriusi, narozeniny mám 27. března." Sirius se ušklíbl. ,,Přece vím ne?" řekl a odešel do koupelny za Remusem. 

James zvedl krabičku do rukou a otevřel ji. Miloval čokoládu, sice ne tolik, jako Remus ale i tak. Čokoláda je život. Kdo nejí čokoládu, jakoby nežil. 

Aniž by se čímkoliv nějak zabýval, vyndal jednu čokoládku a strčil si ji do pusy. V tu chvíli se otevřeli dveře do koupelny a z nich vyšel Remus se Siriusem v závěsu. ,,Čichám čichám čokoládu," řekl Remus a natáhl se k Jamesovi, aby mu mohl ukrást čokoládu. James se nijak nebránil, když jde o čokoládu, nemá šanci nad Remusem vyhrát. 

,,Zajímalo by mě, od koho je," pronesl zamyšleně James, když společně ve čtyřech už i s Petrem, snědli skoro celou bonboniéru. ,,Hmmm, mě ani tolik ne, hlavně, že je dobrá," odpověděl s plnou pusou Péťa a Sirius důrazně přikývl. 

Později téhož dne, když mířil James s Poberty na hodinu lektvarů, narazil do osoby jdoucí proti němu. Nejdříve se nepřítomně omluvil, ale když spojil pohled s osobou ležící na zemi, opět se zastavil. 

,,Promiň, vážně se omlouvám, jsem debil a vůbec jsem nedával pozor," brblal James jednu omluvu za druhou, mezitím, co se Regulus už stihl zvednout a potichu se Jamesovi smál. 

,,To je v pohodě," řekl Regulus a položil Jamesovi ruku na rameno. James při tom jemném doteku na moment zastavil. Jakoby jím prošla elektřina. Regulus stáhl ruku opět k tělu a začal se otáčet. James se rychle vzpamatoval a směrem k Regulusovi vyhrkl: ,,Nechceš jít o víkendu společně do Prasinek?"Jakmile větu dořekl, jeho tváře zrudly. 

Regulus se na Jamese otočil, přičemž mu na tváři zářil úsměv. ,,Moc rád," odpověděl a začervenal se. James šťastně přikývl a odcupital za ostatními do učebny. 

Jak přežil až do víkendu James netušil, ale hlavní bylo, že přežil a že se dnes jde do Prasinek.

Poprvé za všechny roky v Bradavicích nejde s Poberty, ale s Regulusem. Jenom on a Regulus. Regulus. Už jenom to jméno je tak krásné, ale co teprve osoba, která to jméno nosí. Ano, byl nervózní.

Svíral se mu žaludek a stěží snědl cokoliv ke snídani. Bylo to rande? Nebyl si jistý, ale doufal, že to tak může brát. Chtěl, aby to bylo rande.

Byl čas odchodu. Společně s Poberty stály u vchodu do Velké síně

,,Jdeš Dvanácteráku?" zeptal se ho Sirius, když se James neměl k odchodu. ,,Na někoho čekám, běžte beze mě." Sirius jen pokrčil rameny a chytil se Remusovi nabízené ruky. ,,Kdyžtak víš, kde nás hledat brácho." Mrkl na něj naposledy Sirius a poté se zbytkem jeho přátel odešel směr Prasinky.

,,Promiň, že jsi musel čekat," ozval se za Jamesovými zády známý hlas. Okamžitě se otočil a údivem otevřel ústa. Nemohl si pomoct, ale Regulus byl opravdu nádherný. Měl já sobě ležérní oblečení slazené do tmavých barev. Vlasy mírně rozčepýřené, ale přesto působily upraveně.

,,Ahoj," řekl James, když se mírně vzpamatoval. ,,Sluší ti to." Regulus se jemně usmál. ,,Tobě také." James jen mávl rukou. ,,Můžeme jít?" Regulus přikývl.

Začátek cesty probíhal v tichosti. ,,Kam chceme vůbec jít?" Nadhodil James. ,,Nebyl tohle vše tvůj nápad?" uchechtl se Regulu. ,,To byl, v tom máš pravdu, ale v tu chvíli jsem bohužel z hlavy vypustil to, že mí úžasní kamarádi půjdou určitě ke Třem košťatům."

,,Můžeme jít k chroptící chýši," navrhl James. ,,Proč ne," souhlasil Regulus, ačkoliv v ní ještě nikdy nebyl.

,,Regulusi?" zeptal se po další chvilce tiché chůze James. ,,Ano?" Usmál se na něj oslovený. ,,Bereme tohle jako rande?" Regulus se usmál ještě zářivěji. ,,Rád bych." James s úsměvem přikývl. 

Vše probíhalo lépe, než James předpokládal. Neustále si spolu povídali o všem, ale vlastně o ničem. Smáli se trapným vtipům a vedli filozofické řeči. 

Cesta ke Chroptící chýši by trvala jen pár minut, ale jim zabrala skoro čtyřicet minut, protože do sebe neustále strkali. Nevinné záminky k vzájemnému doteku. 

,,Víš, nikdy jsem nebyl uvnitř," pronese tiše Regulus, když společně stojí už jenom kousek před Chroptící chýší. James se na Reguluse usmál a řekl: ,,Nemáš se čeho bát, já byl uvnitř už tolikrát." Regulus pozvedl jedno obočí. ,,No co, s kluky do ní chodíme dost pravidelně." Nelhal, jen neřekl důvod jejich častých návštěv. ,,Nic se nám nemůže stát." Regulus přikývl. 

,,Můžu tě chytit za ruku?" Optal se nesměle Regulus, když vcházeli do budovy. Místo odpovědi s ním James rovnou propletl prsty. Oba se nenápadně usmáli. 

,,Víš, že je tohle mé první rande s chlapcem?" Regulus se zazubil a odpověděl: ,,Tušil jsem to." Oba se usmáli. ,,U mě je to však úplně první rande." James se zarazil a podíval se na něj. ,,Nikdo s tebou nechtěl jít na rande?" mluvil udiveně James, ,,S tak nádhernou osobou jako jsi ty?" Regulus se uchechtl. ,,Ve skutečnosti jsem nechtěl já." ,,Ou, nevadí." 

,,Už ti někdy někdo řekl, jak jsi nádherný?" pronesl James, který se ztrácel v kráse chlapce stojícího vedle něj. ,,Vlastně mi to říkávalo spousty lidí, ale doposud jsem to nikdy nebral jako veliký kompliment, protože nikdo z těch, kteří říkali jak jsem krásný nebyli alespoň z poloviny tak nádherní jako jsi ty Jamesi." James mávl rukou. ,,Neplácej nesmysli, nejsem nějak výjimečně krásný." Regulus se zamračil. ,,To tedy jsi. Jsi nejnádhernější osoba, kterou jsem kdy měl možnost vidět." ,,Dobře," James přikývl. Chtěl Regulusovi věřit. 

Cesta zpět k hradu byla o něco rychlejší jak cesta do Prasinek. Oba se už poměrně tešili na teplo svých postelí. Ještě, než se však rozloučili, zastavili se společně před velkou síní a čekali, až zbytek školy odejde. 

,,Děkuji za dnešní večer." řekl Regulus. James se usmál. ,,Zopakujeme to ještě někdy?" ,,Moc rád," odpověděl Regulus. Chvíli jen nervózně stáli naproti sobě a dívali se na špičky bot. ,,Můžu tě obejmout?" prolomil ticho Jamesův tichý hlas. ,,Samozřejmě," odpověděl Regulus a přišel blíže k Jamesovi. Ten obtočil ruce kolem jeho pasu a přitáhnul si ho blízko k sobě. Objetí bylo krátké, ale i přes to úžasné. ,,Ještě jednou děkuji a budu se těšit na příště. Hezky se vyspi." S těmito slovy se Regulus otočil a odešel do sklepení. James chvíli zaraženě stál a poté se také rozešel do své ložnice.