3.11.1975
Ach jo, zas ten otravný zvuk budíku, každé ráno, každý den kromě víkendů díky bohu. Shodila jsem budík z nočního stolku a přestal zvonit, konečně. Otočila jsem se na druhý bok a znovu usnula.
~•~
,,Sakra, já jsem zaspala!'' zařvala jsem na celý dům. Chudák Honey se lekl a vypadal že dostane infarkt. Ještě nikdy jsem do práce nepřišla pozdě a teď tohle. Rychle jsem vběhla do koupely kde jsem provedla rychlou ranní hygienu, pak jsem doslova vletěla do skříně s oblečením. Oblékla jsem si černé džíny a modré tričko. Pak jsem rychle vletěla do kuchyně, kde jsem nasypala Honeymu granule.
Popadla jsem kabelku, mobil, klíče a bundu a rychle jsem nasedla do auta. Vzápětí jsem si uvědomila, že jsem doma zapoměla klíčky. Rychle jsem se proto vrátila domů. Ještě jsem stihla spadnout když jsem si šlápla na rozvázanou tkaničku od bot. Rychle jsem se zvedla a pádila k autu. Naštěstí jsem konečně nastartovala a vyjela do práce.
~•~
,,Kde jsi byla? Máš štěstí, šéf tu ještě není.'' řekla moje kolegyně a nejlepší kamarádka Cheryl. Náš šéf je pěkná svině. Za minutu zpoždění chudinku Cheryl minule nutil vyčistit záchody v hospodě nedaleko odsud, kterou taky vlastní. Asi si umíte představit, v jakém stavu jsou ty záchody, když tam denně příjde tak padesát ožralů.
Rychle jsem se tedy převlíkla ale když jsem vycházela z šatny, uslyšela jsem ho.
,,Kde je Silva? Ona má zpoždění? Dvě hodiny?'' ptal se ten hnusák té chudinky za pultem.
,,Ona už je tady.''
,,Jakto že jsi se tepre převlíkla?'' změřil si mě pohledem a mrknul na mě. Ten jeho pohled nesnáším. Ty jeho šedé oči vyděsí každého, kdo se do nich více ponoří.
,,J-já jsem, já, já j-jsem...''
,,Seber si saky paky a vypadni!''
Zůstala jsem stát jako opařená. Nemůže mě vyhodit, potřebuju peníze na spoustu věcí. Nikdo z rodiny mi nemůže pomoct, protože vlastně žádnou rodinu nemám.
,,A- ale...''
,,Jaký ale? Jestli tu budeš takhle stát vyhodím i tuhle krasotinku.'' řekl a ukázal na Cheryl. Nechtěla jsem, aby ji vyhodil, byla na tom s penězi stejně jako já. Proto jsem rychla zaplula do šatny, převlékla jsem se a šla. Šéf se na mě ještě usmál, ten jeho úsměv byl plný škodolibosti.
Nasedla jsem do auta, dojela jsem domů a zaparkovala. Vyndala jsem klíčky ale ještě jsem nevystoupila. Všechno jsem to rozdýchávala.
Co teď budu dělat?
Budeš si muset najít práci.
Wow, díky. Ale kde?
ČTEŠ
Dopis snů
Fanfiction,,Byla jste úžasná!'' řekl pan neznámý a podal mi krásnou kytici. ,,Ach děkuji to jste nem-'' zarazila jsem se, když jsem se podívala kdo mi tu kytku vlastně dal. Byl vysoký, měl opravdu velké kudranté háro, milé oči a... dřeváky Co všechno se může...
