Dopis snů

14

30.9.1976

Před pěti dny vydali Queen své další album A Day at the Races. A dneska bude ve Freddieho domě párty. Podle toho, co říkali kluci, to bude pěkně divoký.

Podívala jsem se do skříně a hledala vhodné šaty na párty. Vzala jsem si uplé černé šaty nad kolena. Vlasy jsem dala do nízkého drdolu a nalíčila jsem se. Pak jsem si zavolala taxi.

~•~

,,Čau kluci!'' zvolala jsem a všechny objala. Všichni ostatní pozvaní měli přijít za půl hodiny. Měli jsme tedy dost času si v klidu popovídat, než nastane buď zábava nebo peklo.

Když jsme se všichni posadili, najednou se rozezvonil zvonek.
,,Jdu otevřít!'' oznámila jsem a vydala jsem se ke dveřím. Zatáhla jsem za kliku a za dveřma stál Paul. Rychle jsem zabouchla dveře a koukala vyděšeně před sebe. Vrátila se zpátky do obýváku.

,,Kdo to byl zlato?'' zeptal se Freddie.
,,Ehm... bubák!''
Všichni se na mě nechápavě podívali.
Brian si dal dva prsty pod nos, čímž naznačoval knírek. Jen jsem přikývla.

Znovu ten idiot zazvonil, šel tam Freddie.
,,Ahoj zlato!'' zvolal vesele.
Roger s Deacym pochopili a rozesmáli se na celé kolo. Pak ale přišel Paul do obýváku a sranda skončila.

~•~

Párty se docela slušně rozjela. Je tu spousta liliputů, transexuálů, podivínů a i nějaká divná existence. Freddie někam zmizel s Paulem, Rogera jsem viděla líbat se snad už se sedmou holkou.
Nebo to byla štětka?
John se slušně opil a teď tu 'tancuje' a já se tu pomalu ale jistě opíjím s Brianem.

Najednou si ke mě sedl někdo, koho bych zařadila do skupiny divná existence. Měl blond paruku, bílý pudr, sytě červenou rtěnku a fialové blyštivé šaty.

,,Nedáš si?'' řekl opilý hlasem a z výstřihu vytáhl jointa. Už jsem ho chtěla poslat někam, když tu se k němu přiřítil Brian a poslal ho do prdele sám.

,,Děkuji.'' řekla jsem a připitoměle se usmála.
,,Pojď tančit!'' řekl sotva srozumitelně John a vtáhl mě na parket, ještě jsem k nám přitáhla Briana. Naše tancování nemohlo připomínat tancování. Strašně jsem se přitom smála, nedalo se to zastavit.

1.10.1976
Ráno mě probudilo mravenčení pravé ruky. Něco na ní leželo, spíš někdo. Otevřela jsem oči a s hrůzou jsem zjistila, že ležím na Brianovi, pod kterým jsem měla svou ruku.
Doufám, že jsem s ním nic neměla...

Pomalu jsem vytáhla svou ruku zpod jeho těla a sedla jsem si na postel, začala mě strašně bolet hlava. Byla tu další překážka- Deacy na zemi, v tuhle chvíli přímo pod mýma nohama.

Nějakým způsobem jsem ho překročila a vydala jsem se ke dveřím. Neslyšně jsem je otevřela a vydala jsem se ke své ložici. Po otevření dveří jsem na své posteli uviděla Rogera se třema štětkama.

Vzala jsem že země jeden polštář a hodila ho po Rogerovi.
,,Taylore vstávej!''
Pomalu rozlepil oči a když si mě všiml, docela se lekl.
,,Tohle je MOJE ložnice.'' podívala jsem se na něj výhružně.
,,J-jo už du.'' řekl polekaně. Chtěl ze sebe odkrýt peřinu, jenže zjistil, že je nahý.

,,P-prosimtě nevidíš někde moje slipy?'' usmál se na mě.
Jen jsem obrátila oči vsloup a začala jsem prohledávat ten bordel na zemi.
V jedné kupce oblečení jsem našla něco, co připomínalo slipy.
,,Jsou to ony?'' zvedla jsem ze země kus růžové látky.
,,Ano.'' řekl a děkovně se usmál.

Nandal si je a probudil zbytek jeho společnosti. Všichni odešli a já se mohla v klidu upravit. Převlékla jsem a šla jsem do koupelny, ta byla ale zamčená.
Kdo by tam mohl být, když je to MOJE koupelna.
Zaťukala jsem. Uslyšela jsem jen Freddieho sténání, tak jsem radši toho chudáka nechala být.

Sešla jsem schody a šla jsem do další koupelny, nepočítala jsem je ale vím že jich Freddie má hodně. Jenže tu už obsadil Roger a nebyl tam sám.
Ach bože Rogi.

Šla jsem do koupelny pod schodama, tam bylo konečně volno. Po pohlédnutí do zrcadla jsem pochopila, proč se mě Roger tak lekl- rozmazaná řasenka, rtěnka po celém obličeji, kruhy pod očima. Prostě jsem byla zrůda. Upravila jsem se a šla do kuchyně.

Překvapivě tam nebyla ani nejmenší stopa po včerejší párty. V kuchyni seděl John s Brianem. Oba vypadali, že za chvíli zemřou.
Dala jsem jim a sobě prášek, pomalu si začínám připadat jako lékárnice Queen. Pak jsme se šli nasnídat, to se k nám přidal i Fred.

Po chvíli přišel Roger, jen ve slipech.
,,Rogere! Je tu dáma!'' zařval na něj Fred a Rog šel hledat své oblečení.
,,Frede nekřič prosím.'' řekla jsem s Brianem nastejno a chytla jsem se za hlavu.

Po snídani složené ze suchého chleba a čaje jsem si šla zabalit, musela jsem odjet zpátky domů.

~•~

Vše jsem měla zabalené a připravené, zbývala už jen jedna věc- najít Honeyho. Jelikož měl Freddie vcelku velký dům, ve kterém bylo asi deset koček, byl to velký oříšek.

Sešla jsem do obýváku kde seděl Freddie a řešil něco s... Paulem.
Co ten tu dělá?!
,,Frede pomohl bys mi najít Honeyho?''
Všimla jsem si, že Paul se trochu ušklíbl. Jen jsem nad tím protočila oči.
,,Jasně zlato!'' zvolal Freddie a energeticky se zvedl z gauče.
,,Můžu pomoct?'' zazubil se Paul.
,,Ne! Nechci abys mi zabil kocoura!'' šeptla jsem k němu.
,,Jasně že můžeš zlato!'' zavolal Fred.

Dali jsem se tedy do hledání. Hrozně jsem se bála, že Paul Honeyho najde, nevím čeho je ten člověk schopný.
Trochu přeháníš, nemyslíš?!
Asi jo...

Koukla jsem se do botníku, tam nebyl, pod skříní ani ve skříni nebyl. V dřezu byla Delilah, v mojí botě Tiffany a v prádelním koši Oscar.

,,Našel jsi ho?'' zeptala jsem se Freda když jsem ho potkala v kuchyni.
,,Nikde není.'' mykl rameny.
Najednou mě něco napadlo.
,,Ještě něco zkusím.'' řekla jsem a vydala se do ložnice. Vzala jsem pytlík s pamlsky, chtěla jsem dát pár pamlsků do přepravky, aby si do ní sám vlezl.

Otevřela jsem dvířka přepravky a všimla jsem si nějaké chlupaté kuličky.
,,Honey hurá!'' vydechla jsem a pohladila ho po zádech.

~•~

,,Budeš mi chybět Johne.'' ukápla mi slza když jsem ho objímala.
,,Vždyť nás můžeš navštěvovat a my můžeme navštěvovat tebe.'' řekl Bri s úsměvem a šla jsem ho taky obejmout.

,,Zajdeme spolu někdy na nákupy?'' zeptala jsem se Mary když jsem přišla k ní.
,,Jasně, už se těším!'' usmála se Mary a objala mě. Mary se s Freddiem konečně usmířili, za což jsem ráda. Oni k sobě prostě patří.

Ještě jsem čekala na Cheryl, až se rozloučí s Rogem. Ti dva se bohužel (spíš díky bohu) rozešli ale stali se z nich docela dobrý kámoši.

,,Tak pá!'' poslala jsem všem pusu a nasedla jsem s Cheryl do auta.
Nastartovala jsem a naposledy zamávala. Rozjela jsem se a ve zpětném zrcátku jsem se naposledy na všechny podívala. To už jsem se rozbrečela úplně.
Klídek, vždyť je ještě uvidíš!
Setřela jsem si slzy z obličeje a věnovala se řízení.