•16•

6 0 0
                                        

„Říkal jsem ti, že ne. Vyhrál jsi, tak co po mě ještě chceš?" Zní to jako Willův hlas, ale co by dělal tady v přízemí a navíc u dívčích šaten? Jsem si jistá, že kluci mají tělocvik v úterý odpoledne. Jsem ale moc zvědavá, abych zašla za roh a prozradila se, navíc Will je ten poslední člověk se kterým bych teď chtěla mluvit. A tak tady stojím a odposlouchám cizí rozhovor.

„Pokud vím Williame, tak především jsi chtěl něco ty po mě. A kdo měl opět pravdu? Ano já. Takže teď mám volnou cestu, víš jak se to říká 'sliby, chyby'." Tenhle hlas znám, ale nedokážu k němu přiřadit správný obličej, protože vychází z telefonu a je částečně zkreslený. „Není to holka pro něj!" Umím si představit jak Will zatíná ruce v pěst jen podle jeho tónu hlasu. Všimla jsem si, že je to jeho častá reakce když ho něco rozhodí. Nechápu proč telefonuje s hlasitým odposlechem, ale jsem ráda, protože slyším i toho druhého kluka.

„Ale není to ani holka pro tebe, tak co mi zabrání?" To mluví o Pamele? Nejraději bych za ním šla a na vše se zeptala, ale moje hrdost mi to samozřejmě nedovolí. Za prvé jsem naštvaná na Willa a za druhé odposlouchávám za rohem a to se nedělá. Někdo z nich telefonát najednou ukončí a já už slyším jen kroky, které se vzdalují. To, že míří ke schodišti na druhé straně chodby mě zachrání. Když mi na rameno poklepe cizí ruka potlačím výkřik, ale ucuknutí už ne.

„Proč nejdeš do šatny a stojíš tu jak tvrdý y?" Otočím se na narušitele mého špehování a tajně doufám, že už je Will dostatečně daleko, aby nevěděl, že jsem tu celou dobu stála. Pamela, skvělý, ta mi tu ještě chyběla. Naštěstí mě jen se zavrtěním hlavy obejde a nechá mě být. Zvláštní den, čekala bych ještě alespoň jednu kousavou poznámku. Za ní pospíchá Daisy její věrná otrokyně a nese dvě tašky. Proč by si také slavná Pamela nosila věci sama, že.

Chvíli tam ještě vstřebávám, co jsem slyšela. Jsou okolo něj akorát záhady, které nedokážu rozluštit. Povzdechnu si a raději konečně zajdu za roh vstříc mému nenáviděnému tělocviku.

Na sporty moc nejsem, po deseti minutách jsem zadýchaná jako po dvaceti kilometrovém maratonu. Alespoň že jsme rozdělení na kluky a holky. Můj zarudlý a zpocený zjev nikdo jiný vidět opravdu nemusí. Po tělocviku proto okamžitě zamířím do sprch a nechám ze sebe ty deprimující hodiny smýt. Ještě že tu mám Liv, jinak bych to asi dneska nepřežila.

****

Po dlouhé době otevírám svůj osahaný deník. Už dlouho jsem si do něj nic nezapsala a přijde mi, že události nedávných čtrnácti dnů si to zaslouží. Chci si zapsat své seznámení s Joshem, dokonalé dopoledne s Willem i následné nepříjemné situace s ním. První rande s Joshem nesmí chybět a tak psaním zabiju celé odpoledne. V mém životě se teď ale stalo tolik událostí, které si potřebuji zapsat, že mi to ani není líto. Venku stejně prší. Okno pokryté dešťovými kapkami a tma, která způsobí, že si musím na psaní rozsvítit lampičku, koresponduje s mojí melancholickou náladou.

Můžu být opravdu šťastná díky Joshovi? Bolí mě způsob jakým se ke mně Will chová? Pomáhá mi můj seznam, nebo zužuje mojí perspektivu? Tolik otázek a žádná z odpovědí. Můj život se od prvního školního dne tolik změnil. Nemůžu uvěřit, že ještě neuběhli tři týdny od té doby. A tak píšu. Vypisuju všechny svoje pocity, emoce a snažím se vše přenést na pomalu se zaplňující papír. Pomáhá to, alespoň si trochu uspořádat svoje pocity. Jediné čeho lituji je, že jsem to neudělala dřív. Ta tíha co poslední dny nesu, ta moje nesmyslná posedlost člověkem, co mi zatím jen ublížil, to všechno ze mě alespoň trochu spadne.

Nalistuji stránku, která to vše začala. Můj seznam. Body, které převážně sedí na Joshe a Willa naprosto vylučují. Měla bych se jím i dál řídit? Přivedl mi Joshe, ale i tak, je to takzvané 'škatulkování' správné? Zadívám se na další bod, který hned vyfotím, abych splnila svůj závazek. „Všímavý," pronesu šeptem a dívám se na to slovo. Chci aby poznal, že mi není psychicky dobře. Pošlu to Liv a ta okamžitě reaguje. Beztak zase stalkovala Jasonův profil. Tahle nezdravá posedlost už by taky měla skočit, bojím se, že si akorát ublíží.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jun 10, 2023 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Wish listKde žijí příběhy. Začni objevovat