Rozpolcený a Nerozhodný

14. Zpěv

Andy pov.

Konečně doma. Řekla jsem si a svalila se na sedačku. Dala jsem si ruce za hlavu. 

Pootevřela jsem oko a div nevyletěla z kůže. Nade mnou se skláněl Fly. ,,Ahoj Flyi. Co potřebuješ?" ,,N-no nic. J-jen jsem tak te-teorotizo-oval ne-nezabila bys n-nás kdyby j-jsme se v d-době tvé ne-ne-nepřítomnosti vydali do-do jiného AU že n-ne." překvapeně jsem zamrkala a posadila se tak prudce, že se mi div nezamotala hlava. ,,Ale čistě jen teoreticky, že ano?" ,,Jasně!" odpověděl Fly nervózně a těkal očima po místnosti. Vím, že lže. Ale co s tím zmůžu. Aspoň to pro něj byla zajímavá zkušenost do života. ,,Jasně, že nezabila... jen bych byla lehce naštvaná. A stejně se moc dlouho nezvládnu zlobit, takže se nemáš čeho bát." Fly si úlevně oddychl. A vracel se zpět za Toxem. ,,Jo a vyřiď Toxovi, ať mi příště řekne až se někam vydáte." ,,P-počkej ale j-jak?!" ,,Jsem tvoje tvůrkyně poznám, když lžeš." odpověděla jsem s úsměvem a opět si lehla. ,,Jo a Flayi, mohl by jsi zkusit zpívat?" Otočil se opět na mě. ,,Ale j-já neumím z-zpivat! Navíc n-nic neznám." Podívala jsem se na něj prosebným výrazem, kterému podle všech lidí, na které jsem ho použila, nejde odolat.

Fly nakonec opravdu začal zpívat. Zpíval nádherně. Koukala jsem na něj s otevřenou pusou. Za chvíli přišel i Tox a civěli jsme na něj oba dva. Když dozpíval, tak jsme tleskali. ,,Víš, proč jsem chtěla, abys zpíval?" zeptala jsem se. Fly jen pokrčil rameny. ,,Flayi,, vždyť ty jsi vůbec nekoktal!" vykřikl Tox, vyzvedl Flaye do vzduchu a zatočil se s ním. ,,A to bylo to, co jsem si chtěla ověřit." odpověděla jsem s úsměvem. Tox položil Flaye, které mu se motala hlava, takže se musel přidržet sedačky.

Tox mě vytáhnul přes opěradlo sedačky a taky mě vyzvedl do vzduchu. ,,Ty jsi génius!" řekl a objal mě. ,, Nemyslím si." řekla jsem po tom, co mě položil. Génius bych byla, kdyby se mi podařilo dostat tebe domů a to bez problémů a Flaye naučit koktat, i když nezpívá. Ten trik se zpěvem mám od babičky. To ona mi řekla, že když koktaví zpívají, tak je to s jejich koktavostí, jako by neexistovala. Ale co, aspoň jsem si to ověřila. Pomyslela jsem si a usmála se na Toxe, který mě pocuchal rukou ve vlasech, jako to dělávají starší sourozenci.

Řekla bych, že sourozenecké pouto je to, které je tomu mému a Toxovu nejvíce blízké. Od té doby, co tu bydle, je pro mě jako starší bratr, kterého jsem nikdy neměla. Nad tou poslední myšlenkou jsem se trochu zaměřila a tak jsem si ani nevšimla, že Tox odešel. A když se vrátil, tak jsem furt nic nevnímala, dokud neřekl: ,,Beru to jako ano." ,,Cože?" řekla jsem zmateně. Všimla jsem si, že Tox drží růžový diář nebo deník. Počkat! To je můj deník! ,,Toxi! Ne! Přestaň!" zakřičela jsem na něj. ,,Předtím jsi nic nenamítala." ušklíbl se. ,,Hele, tohle je dobrý: Když jsem se s mojí školní láskou loučili, tak jsme se objali. TAK DALEKO JSEM SE JEŠTĚ NEDOSTALA! ... no a pak spousty srdíček." přečetl část z mého deníku Tox. Fly se neudržel a začal se smát na celé kolo a Tox taky. Zrudla jsem jak rajče. Přiběhla jsem k Toxovi a deník mu doslova vyrvala z ruky a lehce ho jím praštila po hlavě. On na mě vyplázl jazyk a ještě jednou se zasmál. Přemýšlela jsem, jak mu to oplatit. Nic mě nenapadlo, ale i tak mu musím něco říct.