Rozpolcený a Nerozhodný

17. Nela

Wish pov.

Po hádce s Nomem jsem měl dost... smíšené pocity. Vzpomněl jsem si, že když jsem byl v městě poprvé, tak jsem procházel kolem fitka. Možná by jsem si tam mohl jít pročistit mysl. ,,Stardie? Když si teď na nějaký čas odskočím... zvládneš to tu sám?" ,,Co? No jo, jasně, není mi pět. Zvládnu to." řekl z úsměvem. Taky jsem se usmál a šel si pro tašku, která v mém pokoji byla, už když jsem si ten pokoj vybral. Bylo v ní šedé tílko a tmavě modré kraťasy s červenými pruhy na bocích a šedé tenisky se svítivě oranžovými tkaničkami. Do tašky jsem si hodil ještě proteinovou tyčku a flašku s bezovou šťávou. Rozloučil jsem se se Stardiem a teleportoval se ke vstupu do fitka, do které ho jsem ihned vběhnul kvůli dešti. Ve vstupní hale nebyli jen ti co si šli zacvičit, ale i lidi, co zastihnul déšť, zrovna když byli venku. Snad je Nom někde v suchu a bezpečí.

Zaplatil jsem za vstup a šel se převlíknout do šatny.

Vlezl jsem do šatny, otevřel skříňku a sundal mikinu. Ve skříňce bylo větší zrcadlo a tak jsem v něm viděl svoje tělo. ,,Jakej chlap nosí crop top?" uslyšel jsem. Došlo mi rychle, že je to na mě. Zaprvé jsem měl crop top a za druhé nikdo jiný tu nebyl. Nevěnoval jsem tomu, kdo to řekl, pozornost a převlékl se do šedého trička a zbytků oblečení. ,,Upřímně řečeno, myslím, že ti posilka nepomůže." Otočil jsem se na něj. Byl to asi o pět let starší muž s černými vlasy a zjizvenou tváří a tam kde nebyly jizvy, byla tetování. Přitočil jsem oči, vzal si flašku a šel z šatny ven.

Prvně jsem se protáhl a pak zamířil k běžeckým strojům. Chvíli jsem zkoumal, kde se zapínají. ,,Zapíná se tady. A neboj taky jsem to prvně dost dlouho hledala." Vzhlédl jsem a viděl jsem tu nejkrásnější ženu na světě. Byla o trochu menší než já. Měla hnědé vlnité vlasy s ofinou nabarvenou na zeleno a krásné modré oči se zlatými odlesky, která se leskly jako diamanty. Na zádech měla šedá křídla a ve vlasech malé taktéž šedé růžky a její pleť byla snědá. Mohl jsem na ní oči nechat. Vzpamatoval jsem se a promluvil. ,,Takže čertice, co vypadá jak anděl strážný, mi radí?" pokusil jsem se nenápadně pochválit její vzhled. Její tváře nabrali zlatavou barvu.

Jmenovala se Nela. Ona mi ukazovala, co tady v tom fitku jde a nejde dělat. A sem tam jsme trochu flirtovali. Řekl jsem jí o té hádce a že mě to upřímně mrzí a že Nom měl samozřejmě pravdu. Dozvěděl jsem se, že je jí stejně jako mě, a také že pracuje jako zdravotní sestra v nemocnici.

Když jsem odcházel, potkal jsem jí ještě v hale, kde jí obtěžoval ten potetovaného týpek. ,,Wishi!" vykřikla radostně. Odstrčila ho a skočila mi kolem krku. Nechápal jsem, co se děje. ,,Prosím hraj to se mnou, jinak mi nedá pokoj." šeptala. Zkusil jsem teda něco. ,,Jsi v pořádku Zlato? Neudělal ti nic?" ,,Jo jsem v pohodě, ale i tak těch pár minut bez tebe bylo utrpení." řekla a dala mi pusu, kterou jsem jí oplácel. Když jsme se odtáhli, viděli jsem, že to vzdal. ,,Díky za pomoc." řekla a mrkla na mě. Stál jsem tam solný sloup a přísahal bych, že moje tváře byly fialovější než ametyst.

Nela ještě něco řešila u pokladny a já se díval přes prosklené dveře ven do deště. Venku jsem někoho zahlédl. Vyšel jsem ven, abych mu řekl, že se sem může schovat. ,,Hej. Pokud chcete, tak se tu můžete schovat." Zavolal jsem do deště. Když se otočil, došlo mi, o koho jde. ,,Proboha Nome! Jsi v pořádku?!" Přiběhl jsem k němu. Oči měl ubrečené, tváře šedé a celý hořel. ,,Wishi... j-je mi zima." vykoktal. Vběhl jsem s ním do fitka, kde jsem ho posadil na lavičku a vyměnil jeho mokrou mikinu za mojí suchou.

,,Tak hotovo. Wishi, kdo to je?" zeptala Nela, když k nám došla. ,,Tohle je Nom. Ten, o kterém jsem ti vyprávěl. Myslím, že mu něco je! Celý hoří!" řekl jsem a přiložil mu ruku na čelo. ,,Zdravím." řekl Nom a podíval se na Nelu. A pak na mě. ,,Wishi, je mi to moc líto." ,,Mě taky. Ale na to teď není čas." ,,Prohlídnu ho a pak ti řeknu víc." Nabídla Nela a už seděla u Noma a prohlížela ho. Mě napadla jen jedna věc, co bych mohl dělat. Vyndal jsem mobil a začal vytáčet, ale z mobilu se ozvalo, že volaný účastník je nedostupný. ,,Sakra Andy, já ale tvou radu teď opravdu potřebuju!" zavrčel jsem. ,,Má asi rýmu a horečku." řekla Nela, když se na mě otočila. ,,Měli by jsme ho dostat co nejdříve k vám domů, ale nevím jak se ti to v téhle bouřce povede." ,,Neměj obavy" řekl jsem. Nom to nejspíš slyšel a tak jen slabým hlasem řekl ,,A nemůžeme to zkusit tím deštěm?" ,,Vím, že to nemáš rád, ale musíme co nejrychleji domů." řekl jsem, zatímco jsem mu pomáhal na nohy. ,,O čem to mluví?" Zeptala se Nela. ,,To můžeš jednoduše zjistit." nastavil jsem jí ruku. Usmála se a chytila se. Použil jsem teleportaci a byli jsme u nás v kuchyni. ,,Nesnáším to." utrousil Nom. ,,Tak to jsme dva." doplnila Nela. ,,Zvykla by jste si na to." řekl Stardie. Ale pak si všiml Noma.

Nejrychleji jak mu berle dovolovali k nám dokulhal. ,,Jsi v pořádku? Nevypadáš moc dobře." ,,Má horečku a rýmu." informoval jsem ho. Chtěl jsem Noma vzít do náruče a odnést ho k němu do pokoje, ale on mě trochu uraženě ujistil že to zvládne sám. A tak jsem ho jen hlídal, dokud si nelehl do postele.

,,Jak dlouho máš tu nohu v sádře?" zeptala se Nela Stardieho. ,,Asi dva dny." odpověděl. Nela se usmála a položila své ruce na sádru. Za chvíli se ze sádry začala linout zelená záře. Nela pak vzala jeden z kuchyňských nožů a sádru odstranila. ,,Mám trochu silnější léčivou magii něž většina. Zkus se postavit." řekla. Stardie se podíval na mě a já mu pokynul ať to zkusí. Opatrně se postavil na nohy. Udělal několik kroků a pak začal vesele skákat a běhat. Nela mu ještě vyléčila i ruku.

Později večer, když jsem udělal večeři a jednu donesl Nomovi, který spal, jsem pomocí teleportace dostal Nelu domů. Je nádherná, milá, roztomilá, ochotná a jednoduše dokonalá.