Rozpolcený a Nerozhodný

13. Bouřka

Nom pov.

,,Raine, jsem moc rád, že ses stavil. A tady máš své suché oblečení. Tak a měl bys teď už jít." říkal rychle Wish, zatímco strkal Raina ze dveří. ,,A-ale vždyť venku prší!" snažil se z toho Rain vykroutit. Wish odněkud vytáhl průhledný deštník, který otevřel, vrazil ho Rainovi do ruky a vystrčil ho chudáka ven do toho neúprosného počasí. Bylo mi ho líto, ale to teď nebylo hlavní.

Wish doslova spražil Stardieho pohledem. ,,Stardie, řekni mi... jaký... jaký máš vztah se svými otci?" zeptal se opatrně Wish a sedl si vedle mě na gauč. Stardie mezi námi těkal pohledem. Uchechtl se. ,,Nečekal jsem, že je budete znát." řekl se samolibým úsměvem a pokrčením ramen. ,,Známe Au... bylo by divné kdyby jsme neznali jejich ochránce. Nemyslíš?" řekl jsem protentokrát já.

Podíval jsem se z okna a viděl tam Raina s deštníkem. Cítil jsem, jak mi lehce hoří tváře. ,,Dobře, Ink je bohužel jedním z mých otců, ale i tak ho nenávidím do morku kostí. Dust je můj druhý otec a je mnohem ale opravdu mnohem lepší jak Ink. A pokud by to nevadilo, chtěl bych tu zůstat. Myslím si totiž, že tady mě jen tak nenajdou." Měl pravdu. Myslím, že se sem Ink po poslední návštěvě moc hnát nebude, a Dust nemá důvod, proč sem lézt. ,,A proč bychom ti měli věřit?" řekl s přivřenýma očima Wish. V ten moment se ve mně něco zlomilo.  Oči mi potemněly. ,,To myslíš vážně?" zeptal jsem se s úsměvem. ,,C-co tím myslíš, Nome?" zeptal se zaraženě Wish a Stardie vypadal, jakoby se díval na film, kde je momentálně nejnapínavější část. ,,Vždyť ty mu věříš už od samého začátku." snažil jsem se udržet si pevný hlas. ,,Ale ty mu taky věříš už od začátku." ,,Ne! Nevěřím! Jednou jsem takou chybu udělal! Podruhé nezačnu někomu koho ani neznám, věřit hned po pěti minutách!!! Ale ty... tobě stačilo, aby pochválil tvé jídlo a uvěřil bys mu i vraždu." Zklidnil jsem se trochu. Byl jsem naštvaný podobně jako tenkrát na Errora ,,Něco ti teď řeknu Wishi. Jen jedna osoba mě zná líp jak Andy a ví i to, jak mě utěšit, zklidnit, rozesmát. A tys jí vyhnal a já blbec tě nechal." Wish sklopil pohled. ,,Tak proč si nic neřekl?" Nevěděl jsem co říct a tahle situace byla hlavně tak zbytečná. Rozesmál jsem se zoufalým smíchem a cítil, jak mi po tvářích stékají mé horké slzy. ,,Nic jsem neřekl, protože tě mám rád a mám k tobě respekt. Mám teď na tebe otázku... bereš sám sebe jako hlavu rodiny?" ,,Ano beru..." Nadechl se, aby ještě něco řekl, ale já ho předběhl. ,,Taky tě tak beru. Ale i tak vím, že na to nemáš." ,,Jak se opovažuješ?! Já se na to nejvíce hodím." řekl lehce naštvaný Wish a postavil se.

Já, abych ukázal svůj odpor, tak jsem se taky postavil. ,,Tox tě opravdu rád přijal a nečekal bych, že ho zradíš." To na Wishe bylo až moc a dal mi facku. Rozzářilo se mi oko. ,,Hraješ si na tátu, ale nemáš na to!" Zakřičel jsem a s tím vyběhl ven.

Běžel jsem směrem, kudy odešel Rain. Když jsem ho doběhl, tak jsem se zastavil a vydýchával. Nejspíš si mě všiml. ,,Nome? Co tady děláš?" zeptal se a přišel ke mě. Podíval jsem se na něj uslzenýma očima, ale v tom dešti to asi ani nešlo poznat. Vtáhl mě k sobě pod deštník abych tolik nepromokl. ,,Hej. Věděl jsi, že déšť smývá krásu?" Chvíli jsem přemýšlel, co říct. ,,Důvod, proč ti dal Wish ten deštník." řekl jsem a pak si uvědomil, co se stalo. Bleskovou rychlostí jsem si nandal kapuci, abych skryl to, jak se stydím. ,,Promiň já... já nevím, co mě to napadlo. Nevím, proč jsem to řekl." Rain mi sundal kapuci z hlavy. Všiml jsem si, že má lehce růžové tváře. ,,No, tvá odpověď mě sice zaskočila, ale ne nějak zle, spíše příjemně." řekl a já si všiml, jak se červená. ,,Pojď, můžeš tu bouři přečkat u mě doma."

,,Raine? Ty už jsi doma?" ,,Jo, jsem doma tati a vedu nám návštěvu." ,,Oh, super, kdo to... je?" dořekl Rainův otec zaraženě. ,,D-dobrý den." řekl jsem stydlivě. ,,Zdravím?" řekl. Chvíli jsme tam jen tak stáli a koukali na sebe. Tohle trapné ticho přerušil až Rain. ,,Tak já s Nomem půjdu k sobě, zatím se měj tati." řekl a zatáhnul mě k sobě do pokoje. 

První, co mě zaujalo, byla herní konzole připojená k televizi. ,,Páni, přesně takovouhle měl Killer!" uniklo mi. ,,Kdo je Killer?" ,,Jeden můj kámoš. Co tak vím, tak byl do mě zamilovaný, avšak já jeho city neopětoval. Myslím, že už ho nikdy neuvidím." řekl jsem a posadil se na zem. Rain si sedl naproti mě. ,,A měl si i jiné vztahy?" ,,Co? No ne. Neměl."  řekl jsem ,,A co ty?" Rain se zamyslel. ,,Jo, pár jsem jich měl, ale ani jeden moc dlouho nevydržel." řekl a podíval se do mých očí. Venku zahřmělo a já sebou trhl. ,,Bojíš se bouřky?" zašeptal směrem ke mě Rain. Zavrtěl jsem hlavou, že ne. Usmál se a podal mi jeden z ovladačů ke konzoli. ,,Podle toho, co jsi říkal, hádám, že už jsi někdy něco hrál. Nechtěl by si to znovu zkusit?" zeptal se s radostí v hlase a hodil po mě ovladač ,,Pokud se nebojíš prohry? Nevidím důvod, proč ne!" pousmál jsem se. Rain tam zapnul hru, kterou jsem s Killerem nehrál, ani jsem o ní v životě neslyšel. Bodeť by ne, když je můj život zatím celkem krátký. No, jak asi tušíte, tak jsem prohrál.

,,Druhé kolo?" zeptal jsem se. ,,Víš ty co, Nome? Zůstaneš tu tak dlouho, dokud mě neporazíš." ,,Co? To tu budu na věky!?" zasténal jsem. ,,A tobě by to vadilo? Protože mě ne." řekl klidně a omotal svůj ocas kolem mého pasu a přitáhl si mě blíž k sobě. Okey, Nome uklidni se. Jsou tu dvě možnosti, buď je šílenej nebo tě má rád. Co je víc pravděpodobný? Byl jsem do svých myšlenek tak ponořený, že jsem si ani nevšiml, že jsem úplně u něj. Chytl mě a mou hlavu natočil tak, abych se mu díval do očí. Do těch jeho nádherných očí, který byli zelený jako les. ,,Co to děláš, Raine?" ,,Pomatuješ na tu událost v nemocnici?" ,,Jo, pomatuju." ,,Byl jsi ochotný mi pomoc, i když jsem ti zprvu ublížil. Nešel bych za tebou, kdybych ti nechtěl něco říct." ,,No, chtěl ses mi omluvit? Ne snad?"  ,,Ano to chtěl, ale to nebyla ta jediná věc." zašeptal mi a začal se ke mě přibližovat. Do čeho jsem se to zase zamotal?