Rozpolcený a Nerozhodný

3. Kde to jsem?

Stardie pov.

Pomalu jsem otevřel oči. Byl jsem v nějakém pokoji. Rozhlédnul jsem se. Na stole, u kterého byla kolečková židle, ležely rozházené nákresy strojů a nějaké součástky, které se válely i na stolečkách se šuplíky. V pokoji dále byla skříň, vedle ní menší knihovnička s učebnicemi Fyziky a dvě okna, jedno nad stolem a druhé nad postelí,na které jsem ležel. Na zdi u dveří byly ještě malé věšáčky. A vedle mě na nočním stolku stála polévka a sklenice s vodou. Taky jsem si uvědomil, že na sobě mám jiné oblečení a jediné co mi zůstalo, je moje páska přes oko.

Uslyšel jsem, jak někdo otevírá dveře zavřel jsem oči a dělal že spím. Do pokoje někdo vešel. Pootevřel jsem oko, abych věděl, co se děje. Uviděl jsem vysokého kostlivce se žlutým trikem, černýma kalhotami a oranžovo-zelenou mikinou. Sednul si ke stolu a začal něco zakreslovat do těch náčrtků. Zavřel jsem oko a chtěl počkat, až odejde. ,,Toxi? Jsi tu?" ozval se hlas. ,,Jo bráško, jsem tu, co potřebuješ?" ,,No, jdu se podívat do té vesnice, tak jestli něco nechceš?" ,,Máme dost tatarky?" ,,Netuším, pojď se podívat." ,,Dobře, jdeme." Když jsem slyšel, že se zavřely dveře, tak jsem se podíval, jestli opravdu odešli. Vypadalo to tak.

Pohnul jsem nohou a projela mnou bolest. No tak to asi nebude tak lehké, jak jsem si myslel. Zkusil jsem se teleportovat k oknu. Zjistil jsem, že to byl fakt blbej nápad. Omylem jsem došlápl na zraněnou nohu a měl co dělat, abych nevykřikl. Okno jsem otevřel a už chtěl vylézt. Dveře se ale v tu chvíli otevřely a vešel ten v žlutém triku. A když viděl, jak lezu z okna, tak řekl: ,,Kámo? Co to jako děláš?" Chvíli jsem přemýšlel a pak s velkou bolestí přehodil ven z okna i druhou nohu a chtěl vyskočit. ,,Sbohem, blbe!" vykřikl jsem, zasalutoval a skočil dolů. Ale zastavil jsem se ve vzduchu a uviděl, že mám modrou duši. Sakra! 

,,Zeptám se ještě jednou. Řekni mi, proč ti přišlo jako dobrý nápad skákat z okna, které je šest metrů nad zemí?!" ptal se mě už po pátý ten ve žlutém triku a já seděl na posteli a odmítal odpovídat. ,,Fajn, tak jinak. Hele, pokud si nechceš zlomit další kosti, tak z toho okna neskákej, jo? Víš o tom, že jsi spal dva dny?" podíval jsem se na něj šokovaným pohledem.

 ,,Máš hlad?" přikývl jsem a on ukázal na polévku. Vzal jsem si talíř a lžíci do rukou a na polévku se nedůvěřivě podíval. ,,Já jsem Tox a bydlím tu s mými "bratry"." řekl a udělal prsty uvozovky. Nabral jsem si na lžíci trochu polévky a ochutnal. Byla úžasná. Začal jsem jíst polévku tak rychle jako ještě nikdo. ,,Kde to vůbec jsem?" zeptal jsem se. ,,Co všechno víš o Aučkách." pousmál jsem se ,,No, vím toho dost." ,,Dobře. Vítej v Andytale. A jak se jmenuješ?" ,,Stardie." ,,Super jméno! Pojď, představím tě Wishovi." Tohle bude ještě zajímavé. 

,,Budu tě podpírat, jo?" ,,Ne, zvládnu chodit sám!" odsekl jsem. ,,Ale vždyť-" sežehnul jsem Toxe pohledem a pokusil jsem se vstát, ale zhroutil jsem se na zem. Slyšel jsem Toxe, jak se snaží nesmát. ,,Baví tě, smát se cizímu neštěstí?" ,,Celkem i jo. Sorry a nech si pomoct." 

S Toxovou pomocí sešel dolů, kde mě přivítal jeho "bratr" Wish.Od toho jsem se dozvěděl, že to on udělal tu polívku. Tox mě posadil na sedačku a povídali jsme si. Když jsem se zeptal, proč jsou tady a ne ve svém domovském Aučku, tak Tox odešel do asi sklepu pod schody. A Wish mi vysvětlil, co se stalo jemu a co se stalo Toxovi. Popravdě mi to bylo i trochu líto. 

Když se Tox vrátil, vypadal dost šťasně. ,,Stardie~" řekl s velkým úsměvem. ,,Toxi. Dost mě děsíš." řekl jsem a posunul se na sedačce dál od něj. ,,Ale no tak! Nemusíš se mě bát, já tě nekousnu." ,,Fajn, co po mě chceš?" ,,Vymyslel jsem ti přezdívku." prosím, že si dělá srandu. ,,No jo náš přezdívkový mistr." zasmál se Wish. Takže si srandu nedělal. Skvělý! ,,Tvá přezdívka je SD." řekl a usmál se. Doufám, že si dělá srandu, protože jestli mi takhle bude říkat, tak se nedožije rána. Přemýšlel jsem, co dělat, a nakonec jsem se usmál. Toxe to potěšilo, ale mě ne. A od této chvíle ho začal upřímně nenávidět a už spřádal plán, jak se ho zbavit.

,,Jsem doma!" zavolal kostlivec v oranžové mikině, kterému by mohlo být stejně jako mě. Jak jsem zjistil, jmenuje se Nom, ale Tox mu říká bráško. S Nomem se povídalo dobře a tak jsem si s ním povídal nonstop až do večeře.