To dítě je malé bledé,
sedm roků asi tak,
vlasy dlouhé tmavohnědé,
anděl, nebo maniak?
A Čokoláda jmenuje se,
snad pro hořkost onu,
s níž úsměv nese,
snad pro hořkost, co
v hloubi srdce chová.
Co člověk skryl, ona je vše
– dlouhá touha a vášeň šarlatová.
Holčička mladší šesti let,
pleť bílá jak sníh a rudý ret,
a též rudá dáseň, v zubech mezery,
toť její půvab veškerý.
Říkají jí Víno, vlastně šeptají,
neboť je tak neuvěřitelně sladká,
dobrý ročník, nebo aspoň doufají.
Bude s Čokoládou kamarádka?
Ve Víně je pravda, najisto
až kdesi na dně ukryta.
A tak vidí a slyší i to,
co děje se jen za ticha.
A ty dvě děti se setkaly
a válely se spolu v trávě,
jak dráčata skákaly,
hravě, dravě – vylíhlá právě.
A ač je Víno náladová,
Čokoláda září v tom tanci:
„Víno jsi víla pohádková,
dej mi k přátelství šanci,
já neopustím tě během let,
a zmizím-li kdy v širý svět,
kouzlo smíchu mě přivolá zpět,
to slibuju tobě a letnímu slunci."
Víno tančí, jak anděl se směje:
„Přijímám tvou výzvu bláznivou,
Čokoládo, dcero čaroděje,
však co bude dál, to ví jen On."
Za úsměv bezzubý se nestyděla,
Slunce za obzor klesalo,
a když ji Čokoláda uviděla,
její srdce zaplesalo.
ČTEŠ
Víno a Čokoláda (18+)
PoetryPříběh dvou dívek, z nichž jedna bezmezně miluje druhou a vidí v ní anděla, ale její city nemohou být nikdy opětovány, je poctou Múze a Démonovi. Co se stane, když něco temného zadusí lásku a otevře dveře chtíči? Moje největší básnické dílo. Nevhodn...
