Květy tmy

Sedmikráska

Chci tě milovat.

Nenávidím tě.

Chci tě nenávidět.

Miluji tě.

Trhám lístek za lístkem.

Mám už nechat tohohle boje?

Bořím most za mostem.

Je to má vina, anebo tvoje?

Okvětní plátky padají na zem.

Nenávidět, či milovat?

Mé city k tobě už zašly mrazem.

Či mám o tebe dál bojovat?

Tenká je hranice mezi láskou a nenávistí.

Nebo je to to samé?

Tam, kde skromnost mísí se se závistí,

moje mysl tápe.

Tak to vezměme popořádku.

Shrňme to jako příběh.

Nepůjde ovšem o pohádku

a nebudu se schovávat ve stínech.

Stejně jako má sedmikráska,

máš i ty sedm svých krás.

Jenže stejně jako tvoje maska,

má horší stránka potopila nás.

První lístek padne za tvou obětavost.

Kolikrát ta zachránila mě.

Ale není to tvá jediná ctnost,

a proto pokračujme, ač ne jemně.

Druhý lístek dám tvé vytrvalosti,

která bohužel není valná.

Občas to bylo vážně k zlosti,

když možnost, že to vzdáš byla tak reálná.

Třetí bude za tvé přátelství,

protože přítele jako tebe každá by chtěla.

Jenže ty chtěla jsi něco víc,

A na to ti bohužel já nestačila.

Lístek čtvrtý bude pro tvou žárlivost,

kvůli které nechtěla jsem se dotýkat ani přátel.

Bolesti v tvých očích vždy bylo dost,

když jen můj prst k jedné z nich se přiblížil.

Pátý lístek se země dotkne kvůli tvé odvaze.

Nebesa, kolikrát ty jsi jí předvedla.

Ovšem obě jsme za to zaplatily draze,

i když jsem to tak nechtěla.

Šestý lístek dolů se snese nad tvou vztahovačností,

která ne vždy byla překážkou.

I když někdy to chtělo pár lstí,

abych vymyslela vtipnou urážku.

Jen syp popel na mou hlavu.

Uznávám, že nebyla jsem k tobě vždycky hodná.

Ale na mou nečestnou obhajobu,

nikdy jsem o sobě neřekla, že jsem dobrá.

Sedmý lístek tvou vtipnost nese.

Tvůj talent přeměnit cokoliv ve dvojsmyslný vtip.

S tebou odchází hned každá deprese,

ač ta moje vracela se jak dávný slib.

Nespolehlivost patří osmému lístku.

Co si budeme, nejednou na holičkách jsi mě nechala.

Říkala jsem si, zda neměla bych chtít po tobě pojistku,

anebo jestli ty po mě bys jí chtít neměla.

Devátý lístek si tvá laskavost zaslouží,

ač někdy stydlivost ji zastínila.

U mě je to možná jen přetvářka, co poslouží,

ale ta tvoje pravá byla.

Tvá zbrklost byla vždy trochu zvláštní,

proto ji nese desátý lístek.

Možná proto, že skutečná není.

Že chceš, aby to tak vypadalo navenek.

Lístek číslo jedenáct dala jsem tvé rozpustilosti,

ta vždycky náladu mi zvedla.

Občas ale jako kdybys byla v opilosti,

kdy žertovat jsi nedovedla.

Dvanáctý lístek padl ve jménu tvé uzavřenosti.

Nebesa, jak já ji nenáviděla.

I když zrovna já neměla bych si stěžovat ti,

že otevřená jsi mi nebyla.

Říká se, že třináctka je nešťastné číslo,

nebo to tak aspoň tvrdí mé knihy.

Čtení nikdy nebylo tvé řemeslo

a mně nevadilo to nikdy.

Poslední lístek dám tvé lásce,

Která nezná hranic.

Ale nemá cenu to vykládat mé masce,

která nemiluje a neopětuje nic.

Říká se, že protiklady se přitahují.

My ale byly v mnoha věcích stejné.

Myslíš, že naděje ještě existují?

Nečekala jsem, že si budeme lhostejné.

Věř mi aspoň, že jsem tě milovala,

i když ne stejným způsobem jako ty mě.

A proto bych ti teď ráda připomněla,

že kdysi jsme se k sobě nechovaly chladně.

Teď už jen jedna věc je jasná

jako první hvězda večerní.

Všechna ta láska byla jen dočasná,

nebo to tak aspoň teď zní.

Poslední lístek dopadl na zem.

Co bude teď s námi dvěma?

Budeme pořád chodit kolem?

Ne, teď padne poslední věta.

Abych tě nenáviděla,

jsme si toho až moc prožily.

A abych tě milovala,

až moc jsme si ublížily.