Mezi kamennými náhrobky
dnes zahlédla jsem fialky.
Jestlipak ví ty květy ubohé,
že zítra tu možná už nebudem?
Že k těm náhrobním kamenům
velmi brzy další přibydou?
Sic kvůli písmu nepřečtu jména,
všechny ty životy dostihla změna.
Na velkých kamenech menší se lesknou.
Ví kvítky, že brzy dozvím se zprávu tesknou?
Vědí ty ubohé fialky,
že brzy tam přibudou kamínky?
Oblázek na náhrobek pokládám,
kdo je další na řadě jen hádám.
Budete to vy, mé drahé fialky?
Či bude to někdo z větší dálky?
Bez sil padám na kolena.
Co pro fialky smrt znamená?
Tvář mi padá do dlaní.
Proč kvítky smutek nezahání?
Pomalu skláním se níž a níž,
vůně fialek proniká blíž.
Napadá mě, zda až tu budu ležet já,
všechny si budou vonět dál.
ČTEŠ
Květy tmy
PoetryŽe ze tmy květ vzejít nemůže? Dovolte, abych se hádala, protože když tma světlo přemůže, je skutečně těžké, abych tu zůstala. Proto píšu tyhle řádky, tak trochu mi to pomáhá. Když sama se sebou vedu hádky, přibývá mi tak odvaha.
