Recept na lásku, ten zdá se snadný,
pokud jeden k druhému není chladný.
Hrst lásky, špetka humoru,
jejich problémy na dně zůstanou.
Kousek osudu, hromada štěstí,
z překrásné ambrózie listí,
ať vaše láska nesmrtelnou se stane.
Ať bolí to o to víc, když jeden z vás padne.
Tisíc chvilek společných,
ať navždy je její společník.
Pár tuctů jejích pohledů,
které napodobit nesvedu.
Pár okvětních plátků rudých růží,
ať i po letech jeden po druhém touží.
Klubko provázků zamotaných pevně,
ať s vaší láskou vůbec nic nehne.
Když ale chcete recept vyrušit,
jak už můžete vytušit,
stačí další lístky ambrózie,
a pohárek přelijeme.
Láska v nenávist se změní
a z nenávisti už návratu není.
Pro zpestření přidáme rulík,
tím vrazíme mezi ně kolík.
Lžička konvalinky zaručí,
že se ti dva bolesti naučí.
Pak ještě oměj, toho půl ždibce,
to stačí na jejich zlomená srdce.
A nakonec už jen nektar ambrózie
pro trochu zalíbení v jiném, či jiné.
Náš lektvar najednou změní se v prach,
a řeku pod mostem zbarví nach.
ČTEŠ
Květy tmy
PoetryŽe ze tmy květ vzejít nemůže? Dovolte, abych se hádala, protože když tma světlo přemůže, je skutečně těžké, abych tu zůstala. Proto píšu tyhle řádky, tak trochu mi to pomáhá. Když sama se sebou vedu hádky, přibývá mi tak odvaha.
