Rudé květy rostoucí.
Jaký krásný mák.
Podívej, krvácí,
neodvracej zrak.
Rudá dýka z krevelu
míří na tvé srdce.
Zradil jsi mou důvěru,
a já zachránit tě chci přece.
Rudé květy planoucí.
Jaký krásný mák.
Dívej se, jak krvácí,
neodvracej zrak.
Rudé tvé rty nadýchané
tiše prosí o milost.
Tvé oči jsou hrůzy plné
a já v tom cítím povinnost.
Rudé květy vlající.
Jaký krásný mák.
Pohlédni naň, krvácí,
neodvracej zrak.
Rudá dýka z krevelu
míří na mé srdce.
Já odstrčil tě z dosahu
a nelituju přece.
Rudé květy vonící.
Jaký krásný mák.
Sleduj ho, jak krvácí,
neodvracej zrak.
Rudé moje vzpomínky
plné nenávisti k tobě.
A já přesto, bez podmínky,
skončím místo tebe v hrobě.
Rudé květy přející.
Jaký krásný mák.
Koukni na něj, krvácí,
neodvracej zrak.
Rudá dýka z krevelu
zbarvena mou krví.
Přijímám tvou omluvu,
ač upřímnost jí chybí.
Rudé květy tonoucí.
Jaký krásný mák.
Utrhni ho, krvácí,
neodvracej zrak.
ČTEŠ
Květy tmy
PoetryŽe ze tmy květ vzejít nemůže? Dovolte, abych se hádala, protože když tma světlo přemůže, je skutečně těžké, abych tu zůstala. Proto píšu tyhle řádky, tak trochu mi to pomáhá. Když sama se sebou vedu hádky, přibývá mi tak odvaha.
