Květy tmy

Růže

Kdysi jsem četla Malého prince.

Psalo se tam na jedné stránce,

že zodpovědný jsi za to, co připoutáš k sobě.

A zodpovědnost nekončí, ani když jsi v hrobě

Někdy mě napadne, že rozhodnu se jako Malý princ.

Že sednu si na zídku, nechám se kousnout hadem, a pak nebude nic.

Jenže připoutala jsem k sobě až příliš živého,

takže budu muset vymyslet něco jiného.

Co dalšího psalo se v té chytré knize?

Že za lásku platí se draze?

Že budovat přátelství je na dlouho?

A jak nám to všechno pomohlo?

Co nás ta kniha naučila?

Že v malých skutcích je ukryta síla?

Že za vším mám hledat něco víc?

Že svět je jen zahrada růží a víc nic?

Někdy si připadám jako pilot v poušti.

Sama a ztracená, život mě opouští.

Čekám na svého Malého prince,

kterému nakreslila bych beránka v bedýnce.

Který by vyprávěl mi o svých cestách,

o planetách, o lidech, o hvězdách.

Kterému všechnu svou lásku bych dala,

jen abych ho pak kvůli hadovi ztratila.

Který by vyprávěl mi o své růži,

o které neví, že po ní touží,

o stromech, o sopkách, o liškách.

Prince, o kterého měla bych strach.

Třeba bych spravila i své letadlo,

které nakonec domů by mě dostalo.

Daleko od mého Malého prince,

který už nenadechne se více.

Který je nyní znovu se svou růží

Na B612 jí z lásky slouží.

Svět sice může být květů plný,

ale jen pár ti jich v životě udělá vlny.

Už nechci být pilot, co neví kudy kam.

Který kvůli lidem, co ho bavilo vzdal.

Chci se stát Princem a zemřít pro lásku.

Chci konečně sundat si svoji masku.

Chci zapřáhnout hejno ptáků,

vzlétnout a odletět na jinou planetu.

Daleko od svých baobabů a sopek.

Nebrali by to ostatní jako dobrý skutek?

Chtěla bych poznat krále, opilce, hvězdáře.

Chtěla bych obletět svět jako pyl na jaře.

Najít svou lišku, kterou ochočila bych si.

Je toho snad moc, co já chci?

Chtěla bych poznat tu zahradu růží.

Copak každý si to nezaslouží?

Najít v ní tu svou jedinou.

Tu, která by pro mě stala se nevinnou.