Deadly Class- Lost

Zkus neumřít!

Nepředstavovala jsem si že páteční večer strávím plazením se v šachtě, mezitím co po mě jde jeden z nejnebezpečnějších gangů. Tomuhle se říká štěstí.
Po čtyřech jsem se plazila za Sayou a Marcus za mnou. Petru s Viktorem jsme tam museli nechat, protože by k té šachtě ani nedošli. Během toho plazení jsem měla čas přemýšlet. Jestli tohle přežiju, zajedu za rodiči. Buď mě nechají na pokoji a nebo nebudu mít jinou možnost.
Nikdy jsem je nebrala jako rodiče a nehodlám s tím začít. Nikdy se ke mě tak ani nechovali. Nikdy jsem nezažila tu pravou rodičovskou lásku. I Lin je mi blíž než vlastní rodiče. A to mi sebral placatku. Stejně jednou umřu tak ať jsem aspoň konečně svobodná.

Dolezli jsme nakonec šachty, a já hned po Saye, vyskočila ven. Objevili jsme se v jakém si sklepě, nebo co to bylo. Páchlo to tu zatuchle. Všude okolo byly trubky a osvětlení taky nestálo za moc. Ale nejspíš je to cesta ven, takže si nebudu stěžovat.

Šli jsme ještě kousek a pak zabočili. Za rohem stál Chicko a v ruce držel vrátka, která zabouchl než jsme k němu stihli doběhnout. Takže hádám že se pomsta nekoná.

"Krucinál nech toho"
Bylo jasné že Marcusův křik nic nevyřeší. Chicko se už rozhodl.

"Uží si rodiný setkání"
Podíval se na Sayu a pak na mě.
"Scarlett, tvým rodičům sdělím srdce rvoucí příběh jak jsem se tě snažil zachránit. Možná mě i nějak odmění."
Poslal mi vzdušnou pusu a odešel. Ze vzteku jsem si kopla do té branky.

Marcus se Sayou se rozhodly hledat nějakou jinou únikovou cestu. Já se zády opřela o tu branku a sedla si. Vážně jsem už měla naději že se odsud dostaneme. Zaklonila jsem hlavu a zavřela oči. Představovala jsem si jaké by to asi bylo kdyby mí rodiče nebyly takový maniaci. Kdyby tak moc netoužili po tom ze mě udělat necitlivého vraha. Dala bych cokoliv za nějaký normální výlet s nimi. Na kterém by nebyly žádné zbraně, drogy ani mrtvoly. Aby jim na mě aspoň jeden den záleželo jako na dceři.

Zaslechla jsem zvuky a otevřela oči. To už bylo ale pozdě. Jeden z mužů zabíhal do uličky kde byl Marcus a Saya. Ten druhý se zastavil přede mnou, napřáhl se hodil po mě dýku. Stačila jsem jen sledovat jak letí přímo proti mému obličej. Na poslední chvíli jsem se stihla vyhnou ale schytalo to rameno. Vykřiknu bolestí a zároveň abych varovala Sayu s Marcusem. Ramenem se mi rozlévá palčivá bolest, zatla jsem zuby. Do očí mi vytriskly slzy a zasténala jsem bolestí. Třesoucí ruku opatrně přesouvám k úchytu dýky. Zhluboka se nadechnu a zavřu oči. Tohle bude bolet. Odtrhnu dýku a spadnu na zem. Znovu hlasitě zakřičím. Zvednu se na levou, zdravou, ruku a kolena. Zvedla jsem pohled ze země před sebe. Přes slzy jsem viděla jen siluety. Ti dva muži odnášeli Sayu zpět k šachtě.

"Sayo"
Chtěla jsem zakřičet ale jediné k čemu jsem se zmohla byl šepot. Došlo mi že nevidím ani neslyším Marcuse. Donutila jsem se alespoň k plazení. Trvalo mi to sice dlouho ale povedlo se. Ležel na zemi a na rukou mě krev.
"Sakra!"
Klekla jsem si k němu. Dala jsem mu ruce pod hlavu a došlo mi odkud má tu krev na rukou. Raněnou rukou jsem chytila tu jeho. Spadl mi kámen ze srdce když jsem ucítila jeho tep.
"Marcusi vstávej. Noták!"
Začala jsem s ním různě třást což nepomohlo. Neměla jsem jinou možnost. Napřáhla jsem se a vrazila mu facku. Překvapivě tohle zabralo. Vymrštil se do sedu. S očima dokořán se začal rozhlížet kolem sebe. Jakmile si mě všiml obejmul mě. Omylem mě bouchl do toho ramene a já zakřičela. Uskočil ode mě a až teď si všiml krve na tričku.

"Co se ti stalo?"
Zase začal panikařit. Sundal si jedno ze dvou triček co měl na sobě. Takže teď byl jen v tom černém s dlouhým rukávem. Začal mi ho obvazovat okolo té rány. Zatla jsem zuby abych znovu nezakřičela.
"Budeš v pohodě slibuju"

"Musíš pomoct Saye"
Snažila jsem se vymrkat slzy z očí.

"nemůžu tě tady nechat, krvácíš"

"Budu v pohodě slibuju. Musíš jí pomoct"
Položila jsem mu ruku na rameno. Jenom bych ho zdržovala.

"Fajn"
Zvedl se do stoje a už se chystal běžet pryč. Vydechla jsem úlevou že je v pořádku. Najednou jsem si ale všimla jak se vrací. Překvapeně jsem zvedla obočí. Klekl si ke mě a z ničeho nic mě políbil. Pořádně jsem vše nestihla ani zpracovat a on už běžel zase pryč.

"Zkus neumřít!"
Zakřičela jsem za ním.