Deadly Class- Lost

Koruky

Ten kluk, jehož jméno jsem zapomněla, se chystal na motorce vyjet na nějakou rampu co tu našli. Už teď mi bylo jasný že to nedopadne dobře. Zvedla jsem se a stoupla si k ostatním. Všichni napjatě čekali jak to dopadne. 

"Ty vole, zlomíš si vaz"
Zakřičel Marcus. Ale přišlo mi že byl jediný koho to zajímalo. Mě osobně bylo jedno jestli se mu něco stane. Nenašla jsem svojí placatku, takže nemám v plánu být na nikoho milá. 

"Tři"
Začal odpočítávat.
"Dva"
Sklopil ukazováček, takže už mu zbyl jen prostředníček.
Zbytek se stal tak strašně rychle že jsem to pořádně nestihla ani zpracovat. Najednou se za ním objevili dva muži v oblecích a maskách. Měla to být asi napodobenina draka či co. Bylo už moc pozdě když jsem si všimla že mají zbraně. Jeden z nich se napřáhl a prostě tomu klukovi usekl ruku. Od zápěstí dolů. Dýka jím prošla tak snadno až mi přejel mráz po zádech. V bolestech se sesunul na zem. 

Snad všichni až na mě ve strachu zakřičeli. Já se nezmohla ani k tomu. Jen jsem na to všechno v šoku zírala. Nebyla jsem schopná to zpracovat. Kde se tady vzali? Co jsou zač? Jak se dostali dovnitř? Hlavou mi létali otázky mezitím co jsem zírala na useknutou ruku. Nechutný. 

Pořádně vnímat jsem začala až když se k nám blížily. Už jsem viděla umírat hodně lidí, ale pořád si na to nemůžu zvyknout.
Tohle všechno mi připomnělo den té loupeže. Nad všemi těmi vzpomínkami se mi zvedl žaludek. Jestli dnešek přežiju, pořádně se ožeru. 

Popadla jsem pálku co ležela na stole a přešla do bojové pozice. Hodlám udělat cokoliv abych přežila. Nechci umřít. Nesmím. Nejdřív musím zařídit že rodiče budou pikat. Pak je mi jedno co se mnou bude.

Jeden z mužů se řítil přímo ke mě. Každý jeho útok se mi jakžtakž povedlo vykrýt. Neměla jsem šanci ho praštit, byla jsem ráda že nějak přežívám. Dokud se mi nepodlomila noha a já nespadla. Už jsem čekala že mě probodne naskrz ale Victor ho praštil do hlavy. V životě jsem ho neviděla radši. Začala jsem se nenápadně po zemi plazit pryč. Petra se najednou objevila na zemi vedle mě. Už už jsem jí chtěla nějak pomoc ale ten druhý chlap jí sekerou bodl do zad. Ale nevypadalo že by to bylo tolik hluboký.
Mezitím co jsem věnovala pozornost Petře, někdo mě popadl za ruku a zvedl. Byl to Marcus a více méně vypadal v pořádku.
Všichni jsme vyběhli na chodbu a ti muži za námi. Nevypadali že by spěchali. Doběhli jsme až k mnichům do obýváku, nebo co to bylo, ale všichni byly mrtví. Všichni. Začínám mít pocit že mi to bůh dělá naschvál. 
Neměla jsem moc času si je prohlídnout a Marcus už mě táhl dál. Na schodech jsme nějak seběhli dolů. Otočila jsem se za sebe a všimla si že ti muži zrychlili. Sakra! Běželi jsme zpátky až do poškolové místnosti. Doslova jsem vpadla dovnitř a udělala pár sudů na zemi. Rychle jsem se obrátila ke dveřím abych viděli jestli stihli zavřít dveře. Zrovna když jsem se otočila uviděla jsem něco co jsem nechtěla. Chicko chytil toho kluka, shodil ho na zem a nechal ho tam. Ti zabijáci ho dohnali a zabodli mu nůž zezadu do krku. To bylo poslední co jsem viděla protože Saya zavřela dveře. S očima do kořán jsem zírala na ty dveře. Začíná toho na mě bejt moc. Dle Marcusovi rekce usuzuji že to viděl taky. Spojil si ruce za hlavou a taky se to snažil nějak zpracovat. Pak se dramaticky otočil na Chicka a ti na sebe na chvíli v tichu zírali. Jediné co šlo slyšet bylo mě a Sayi vydýchávání z běhu. 

"Tys Zabil Jadena!"
Šel k němu blíž. Takže tak se jmenoval.

"Seru na něj!"
Zakřičel. Vše jsem ze země sledovala. 
"Za chvilku by tady byly a rozsekali by nás!"

"Co je to s tebou!"
Marcus začal křičet taky. Výborně, takže teď se pobijou i oni. 

"Nejsem žádnej záchranář"
Ukázal na sebe.
"Už bylo po něm! Vadí ti to ale mi žijem!"
Marcus se raději otočila a šel ke mě. Podal mi ruku kterou jsem příjmula a postavila se. Chvíli na mě zíral a pak na mě kývl jestli jsem v pořádku.