Deadly Class- Lost

Výslech 2/2

Sledovala jsem jak si Madam Gao postavila židli přímo přede mě. Tak strašně moc jsem jí chtěla říct pravdu. Chtěla jsem aby věděla že jsem je zabila já, chtěla jsem aby mě někdo pochopil. Chtěla jsem podporu v něčem, v čem mi jí nikdo neposkytne. Marcus má dost svých problému a nechci ho tímhle zatěžovat.

"Znáš příběh Shucu-lan? Jejího přítele zabil jeden velmi krutý muž. Jeho hlavu nabodl na kůl. Culan byla malá, neměla se mu jak pomstít. A tak čekala. Po deseti dlouhých letech, už byla dospělá. A vystopovala kamarádova vraha do kláštera. Kde ho třikrát střelila do hlavy. Neutekla. Její zločin byl považován za akt lásky k jejímu otci. A nakonec..."
Předklonila se a začala mi odepínat kožená pouta. Vyděšeně jsem na ní zírala. Ví snad o tom incidentu z minulosti? Přišla snad na to že jsem je zabila já? Co se mi vůbec snažila naznačit!?
"jí dali milost."
Položila mi svojí ruku na tu moji.
"Tím že řekla pravdu"
Ona to ví. Nepohnula jsem jediným svalem a jen na ní zírala. Pohled mi oplácela. Ví že vím, že to ví. Sakra!
Jeden z mnichů mě popadl za ruku a vytáhl ze židle. Ani mi pořádně nedošlo že už jsem volná. Vyvedl mě z místnosti, zrovna ve stejnou chvíli co vyváděli i Sayu a Mariu. Vyměnili jsme si pohledy.

--------------------

Prvních pár dní bylo příšerných. Jen jsem ležela v posteli a zírala do stropu. Vynechávala jsem dost hodin a moc nevycházela. Marcus za mnou dost často chodil. Byla jsem ráda. Dost mi pomáhal to zvládnout. Rodina se mnou chtěla mluvit protože jsem byla u toho když zemřeli. Dokud nebudu plnoletá převzal to můj strýc, který je snad ještě horší než můj otec. Není zlý, spíš hloupý. Protože jsem řekla že je zabil Chicko, chce teď zaútočit na jejich kartel. Pozabíjí se navzájem a já budu mít aspoň klid. Marcus mi stále naznačoval že je v pořádku když se budu chtít vybrečet. Ale já prostě nechtěla. Neměla jsem proč, nebylo mi to líto. Když už, tak jsem litovala Marii.
S Marcusem jsme předstírali že spolu nechodíme. Zrovna mi zabili rodiče a já bych měla truchlit. Takhle to pro mojí imitch vypadalo líp. Můj bok se začal pomalu hojit. Pravidelně mě chodil kontrolovat a vyměňovat mi obvazy jeden mnich, kterého Lin poslal. Už několikrát mi řekl že pokud budu chtít, můžu se mu s čímkoliv svěřit. Mám takový pocit, že mu došlo co jsem provedla, ale vím že by to na mě nikdy neřekl. Taky mé rodiče neměl rád. Marcus mi i řekl proč Chicko tolik vybouchl. Marcus prý začal nějak panikařit, Maria se ho snažila uklidnit. Zrovna když u sebe byly blízko dovnitř vešel Chicko, myslel si že ho Maria podvádí a vybouchl.

Nevím jak dlouho jim potrvá než přijdou na to že jsem to byla já. Musím žít dokud to jde. Doslova. Vstala jsem z postele a šla rovnou ke dveřím. Když jsem vyšla na chodbu, všichni se na mě otočili a umlkli. Nejspíš protože je to poprvé co jsem tenhle týden vylezla z pokoje. Marcus nebo Billy mi nosili jídlo takže nebylo třeba. A navíc za pár let povedu bandu dost nebezpečneých lidí.
Nandala jsem si kapuci a rychle odešla. Došla jsem ke klučičím umývárnám, ujistila se že nikdo nejde, a pak vešla. Marcus si zrovna dával ručník kolem pasu. Musím žít doku to jde. Zaznělo mi znovu v hlavě a já se odhodlala za ním jít. Když si mě všiml usmál se.

"Neměla by jsi tu být"
Nervózně se zasmál.

"Neboj, nikdo nejde"
Slepě jsem mu hleděla do očí. Tohle je člověk kvůli kterému jsem riskovala všechno a nelituju toho. Naše nosy se v podstatě dotýkali a já mohla cítit jeho dech. Dýchal neskutečně rychle.

"Znervózňuju tě?" (V angličtině mi to znělo líp (Do I ake you nervous?) ale nevadí.)
Chytil mě za pas a přitáhl si mě blíž, položil svoje rty na ty moje. V břiše se mi rozletělo snad milión motýlků. Zavřela jsem oči a nechala se unášet. Obmotala jsem mu ruce okolo krku a postavila se trochu na špičky. Na holích rukou jsem mohla ještě cítit kapky vody. S úsměvem jsme se od sebe odtáhli.

"Děje se něco?"
Ustaraně ke mě sklopil pohled. Pohledem jsem sklouzla na jeho hruď. Měl na sobě několik jizev do tvaru křížku. Kdo mu to proboha udělal? Zvedla jsem ruku a bříšky po nich začala přejíždět. O pár sekund později mu naskákala husina, ale neuhnul. Cítila jsem jak se na mě stále dívá.

"Mělo by?"
Zašeptala jsem stále soustředěná na jeho hrudník.

"Přišlo mi to naléhavý"
Pohladil mě ve vlasech. Uchechtla jsem se a zvedla k němu pohled.

"Jsi roztomilej když se o mě bojíš"
Ruku jsem přesunula na jeho jizvu na oku.
"To ti udělal Chester?"
Chtěla jsem se ho na to zeptat už dlouho, ale nevěděla jsem jestli si to s tím výtahem vůbec pamatuje. A nechtěla jsem aby si na to vzpomněl. Opravdu z něj měl strach. Ale chtěla jsem vědět s kým mám tu čest.

"Jo, ale nechci o tom mluvit. Mluvme radši o tobě. Půjdeš dneska aspoň na pár hodin?"
Chytil mě za ruku a proplel si se mnou prsty.
"Celou dobu budu s tebou"
Políbil mě na čelo.
"Slibuju"

"Fajn"

----------------------------------

Po dvou hodinách boje, jsem šla s Marcusem a Willem do obchodu s komiksy. Pracují tady a já se potřebovala nějak odreagovat. Je to dobrý útěk od toho všeho. Vždycky popadnu nějaký komiks a dělám že čtu, mezitím co sleduju lidi co sem chodí. Baví mě sledovat jak jsou rozdílní ale zároveň úplně stejní. Paradox. Podle chůze a pohybů se dá snadno poznat jestli si teď něčím prochází, nebo naopak. Občas sleduju i lidi co jen projdou okolo. Občas mě zabolí u srdce když okolo projde šťastná rodina. Nic víc jsem nikdy nechtěla. Jenom rodinu.
Nejvíc mě ale trápil Willi. Chodil jako tělo bez duše. Nejspíš to s ním zatřáslo, když sledoval jak Maria zabíjí Chicka. Po nějaké chvíli co jsem ho sledovala jsem si všimla že nejsem jediná. Do obchodu přišla holka, přibližně stejně stará jako já. Sledovala jsem jak stála u jednoho z regálů a nenápadně se na něj občas podívala. Nejspíš si mého pohledu nevšimla. Po chvíli se konečně odhodlala k němu jít. Snažila se s ním flirtovat ale Will to očividně nepochytil. Nevěřícně jsem si promnula oči. Idiot. S Marcusem jsme si vyměnili pohledy.
Zaklapla jsem komiks a hodila ho na pokladnu. Zvedla jsem se ze židle a šla k Willimu.

"Vole, co blbneš?"
Zašeptala jsem. Obchod není zrovna největší a já nechci aby mě slyšela.

"Co je?"
Nechápavě zvedl obočí. Ze strany jsem zaslechla Marcusovo smích.

"Oba víme že to sám nezvládneš, a když má holka zájem chováš se jak kretén"
Mávala jsem okolo sebe rukama abych mu to zdůraznila.

"Ona jako- to-..."
Najednou mu to začalo docházet. Protočila sem oči.
"Myslíš? Sakra"
Bouchla jsem ho do ramene a on se za ní rozešel. Otočila jsem se na Marcuse který se na mě pousmíval a nevěřícně zakroutila hlavou. Neudržela jsem se a ataky se na něj usmála. Dala jsem si ruce do kapes a rozešla se zpátky ke kase. Slyšela jsem Marcusovi kroky které byly kousek za mnou. Posadila jsem se na židli. Prošel okolo mě a něco psal. Nenápadně si stoupl vedle mě a propletl si se mnou prsty. Usmála jsem se na něj a opřela se o jeho ruku. Bříškem prstu mi přejížděl po vršku dlaně.

"Marcusi?"
Will se na nás najednou otočil. Leknutím jsme od sebe odskočili. Will byl tak nadšený z té holky že si toho doufám nevšiml.
"Budeš můj svědek a Scar družička, páč tu holku si vezmu"
Oči se mu rozzářili a já za něj byla ráda. Zaslouží si aby na něm někomu záleželo. Oba spolu odešli někam dozadu. Marcus mě naposledy popadl za ruku a políbil hřbet. Do obchodu přišel další zákazník tak na mě už jenom nenápadně mrkl.

Musela jsem se fakt odhodlat abych to dopsala. Všechno až na tu část u komiksů jsem měla už nějakou dobu sepsanou. Pracovala jsem teď na jiném projektu. Mám v plánu sepsat knížku která bude z mojí hlavy. Chystám se jí sepsat v angličtině i v češtině. Začnu s tím ale až dopíšu tuhle. Kdyby měl někdo zájem do další kapitoly vám můžu dát "cast" a vy by jste mi mohli napsat názory na jména. Zítra se ve škole všechno uzavýra, takže teď budu mít víc času. Taky bych se chtěla omluvit za šedý zákal, protože některý ty "romantický" scénky můžou bejt cringe. Přísahám, že jsem se fakt snažila. Pořád se odhodlávám abych aktualizovala tu Kapitolu "pomsta" ale strašně se bojím co tam najdu. No nic, užívejte zbytek neděle.