Zasloužil si to?

564 23 0
                                    

Celou noc jsem nespala a přemýšlela o tom jestli jsi to zasloužil.
Začínám přemýšlet nad tím že přestanu s abstinencí a dám si jointa. Pořád mám výčitky za tamty lidi, a zabití dalšího mi moc nepomohlo.
Myslím si že ani Marcus v noci nespal. Pořád se v posteli převaloval. Ale byla jsem až moc ztracená ve svých myšlenkách na to abych se ho zeptala. Nejspíš mu také nebylo příjemné že se podílel na smrti člověka. I když nechápu proč, když zapálil sirotčinec a tím zabil několik dětí.

Zasloužil si to Rory? Záleží na tom? Stejně je už mrtví. Útápění ve výčitkách je v téhle situaci stejně už zbytečné ale prostě to nejde jen tak zastavit.

Měli jsme nějakou hodinu, vlastně ani nevím co to bylo za předmět. Moc jsem nevnímala co se kolem mě dělo. Hned potom jsem se vydala rovnou na hřbitov, kam šel Marcus se mnou. Už tam byla Petra s Billym a Lexim, chtěla jsem je pozdravit ale Marcus mě předběhl.

,,Čau, co to kouříš?"
Mluvil na Petru která mezi prsty svírala cigaretu.

,,Každý si někdy chce provetrat plíce, ale hned po ránu? Trapas."
Ozval se Lexi který zrovna vykonával svou potřebu na jeden z hrobů.

,,Marcus má prostě jen rád drogy, taky je mám rád. Spíš mě překvapuje že se první nezeptala Scar."
Dopověděl Billy a všichni se otočili na mě.

,,Sem abstinent"
Pokrčila jsem ramena. Lexi se začal smát.

,,Jo, vypadáš fakt děsně."
Uznal Billy.

,,Moc jsem se nevyspala."
V moment kdy jsem do řekla větu začalo zvonit což si vysloužilo moje otrávené povzdechnutí.

,,No budeš muset ten den zvládnout, je to snadný jen to nech na bohu"
Lexi konečně zmlkl a všichni odešli na hodinu, šla jsem hned za nimi jenže jsem slyšela divný zvuky. Otočila jsem se směrem odkud vycházeli. Byl tam. Stál Rory. Stal přímo přede mnou. Zíral na mě. Zavřela jsem oči a modlila se, aby až je otevřu, už tam nebyl. Oči jsem opatrně otevřela. Nebyl tam. Úlevně jsem vydechla a moje ramena trochu poklesla. Zírala jsem na místo kde ještě před chvílí byl. Nechápala jsem to, dneska jsem si nic nedával ani nepila. Jestli mám schizofrenii tak už sem v prdeli úplně.

,,Jdeš?"
Zavolal na mě Marcus odněkud z rohu.

,,Jasně"
Otočila jsem se k němu a usmála, falešně. Došli jsme až do jedové laboratoře kam jsem si sedla až dozadu, nechci aby mě vyvolával.
Celou hodinu jsem opět nevnímala. Když zazvonilo, rychle jsem vyskočila ze židle a s pohledem upřeným do země jsem odešla.

,,Hezký víkend, budoucí narušitele Ameriky"
Ihned jsem odešla z laboratoře. Zašla jsem si do studovny. Je tam klid na přemýšlení. Chovej se jakože to je v pohodě. Pak bude všechno v normálu. Jen tak budeš žít dlouho. Předstírat. Pořád dokola se mi v hlavě přehrávali věty které mi kdysi řekl můj otec. Debil.
Ve studovně byl i Billy a Marcus, který usnul vedle mě na židli. Kdybych měla dobrou náladu, asi bych mu pomalovala obličej fixem.
Potřebovala jsem na čerstvý vzduch tak jsem se zvedla a posadila se venku na lavičku.

,,Dobrovolná abstinence?"
Mým směrem šel můj profesor jedových laboratoří. Nejspíš je můj nejoblíbenější a jediný normální na téhle škole.

,,Jo... no"
Odmlčela jsem se.
,,Mám vidiny, myslím že to bylo kvůli tomu že jsem si dávkovala až moc"
Odpověděla jsem. Nebyla to tak úplně pravda. Vidiny jsem měla už i jako menší, ale dětství mám celkově v mlze takže nevím, zda jsem skutečně měla halucinace nebo to byl jen sen.

,,Přemýšlela jsi někdy nad zabitím svých rodičů?"
Optal se nevyjadřující nějaký zájem. Tohle byla také součást mé pověsti, vlastně to byla pravda ale nevím jestli jsem schopná zabít vlastní rodiče. Všichni mě tu mají za bezcitného vraha, co by klidně zabil své rodiče. Ale byla bych toho opravdu schopná?

,,Jo, zničili mi život. Jistě že jsem nad tím přemýšlela"
Odkývala jsem. Jen tak někomu bych to neřekla, ale jemu věřím. Ale mezi jen přemýšlením a doopravdy to uděláním je velký rozdíl. 

,,Taky dobrý důvod. Polovina mích přátel a partnerů chřadla na nákazu kterou Reagan prostě odmítal přiznat. Vzal peníze výzkumu ale slovo 'aids' veřejné neřekl."

,,Řekla bych že je mi to líto, ale není."
Odmlčela jsem se.
,,Přemýšlela jsem, Lexi by chtěl svůj výcvik použít na dobrý věci, chce změnit svět."

,,Změna světa je výmysl hipíků. Někdo jako tvý rodiče gilotinu nikdy neuvidí"

,,Takže je mám nechat naživu, a nechat je zabít víc lidí? Nenávidět to špatný je snadný ale já s tím něco udělám."
Měla jsem vztek na sebe. Že jsem se jim nikdy pořádně nepostavila.
Nejsem si jistá jestli je zvládnu zabít, v poslední době si nejsem jistá ničím.

,,Ty máš dar který by tady měli rozvíjet, všichni to vidí. A proto se tě pokusí zničit."
Měl pravdu, pokusí se o to. A já se postarám aby to bylo to poslední co udělají.

Na začátku školního roku jsem byla někdo úplně jiný, ale tohle místo člověka změní. Zatím jenom nevím jestli k lepšímu nebo horšímu.

Oprava: 27. 7. 2024

Deadly Class- LostKde žijí příběhy. Začni objevovat