Pokračování Writer :)
Ona:
Nemohla jsem se soustředit, nic mě nenapadalo a něco mě znervózňovalo. Měla jsem pocit, že mě někdo sleduje. Ohlédla jsem se kolem sebe a uviděla jednoho kluka. V řadě za mnou, přes uličku, sedel tam, byl docela hezký, celkem vysoký, byl zajímavý a něčím zvláštní.
Zachytili mě jeho oči, pohlcovali mě. Hleděli jsme na sebe, já se usmála a pak on uhnul pohledem a otočil se. Odvrátil hlavu ode mně. Vypadal smutně, chtěla jsem vědět, co se stalo. Když jsem viděla ten jeho ztrápený výraz, bylo mi ho líto. Strašně jsem chtěla vědět co se stalo.
On:
Vůbec neměla ponětí jakej jsem do ní blázen. Jak moc se utápím v jejích očích. Jen kdyby věděla, ale zas k čemu by to bylo, stejně nemám šanci.
Pootočil jsem se a nastavil jí záda, sklopil hlavu. Pořád mi přišlo, jak kdyby na mě hleděla, ale ne už mi asi hrabe, protože tohle je blbost. Ale stejně, byl jsem zvědavý, a tak jsem za ní opět pootočil hlavu. Nekoukala na mě, a to ani náhodou.
Ona:
Chtěla jsem vědět, co se stalo. V mé tváři bylo napsáno prosím, co se stalo? ale on se odvracel ještě čím dál tím víc. A tak jsem se otočila a zas koukala do bločku, ale nic nepsala. Moje hlava byla prázdná, bez nápadů a chycená ním. V mojí hlavě byli jen jeho oči, nic jiného.
Autobus zastavil na další zastávce, moc jsem nevnímala a pak se ohlédla a ten kluk tam nebyl. Oh né. Moje oči ho hledali a našli ho u dveří. Ne nevystupuj prosím! Nevěděla jsem, co dělat, neznám to tu. Vystoupil a řidič už pomalu zavíral dveře...
