Ne nedělej to, né... Zněl mi v hlavě jeho hlas, když jsem si to chtěla rozdat s prvním klukem, co jsem potkala.
Nezvládla jsem to. Všechno na mě padalo ze všech stran a já nestíhala uhýbat. A na řešení nebo odrazování těch věcí jsem neměla sílu. Nevím proč, ale doufala jsem, že tímhle se něco vyřeší.
Ne... Má pravdu, má. Kdyby se to stalo, bylo by to ještě horší. Vyčítala bych si to.
Vyčítala každej den, každou hodinku, každou vteřinku mýho života. Při každém nádechu. Při každým soustu, které bych polkla. Při každém doušku vody, co by mi sklouzl krkem až do žaludku.
A to ani nemluvím o tom, co by si o mě ostatní lidi mysleli.
Už jen při tom pomyšlení na to se mi do očí začínají drát slzy. Tak PROČ TO DĚLÁM KSAKRU?!?
Ležím tu a přemýšlím o tom a mezi tím mi tu nějaký kluk ocucává krk. WTF?! Co to tu do háje dělám!
Dobře tak už né krk ale ucho.
Kdyť já ani nevím, jak se jmenuje.
Zas se přesunul na krk a rukou bloudil pod mým tričkem a zamířil k mým modrým džínům, který byli tmavý jako zatažená obloha, ze které měli za chvilku začít šlehat blesky, no byly mi teď celkem podobný.
Chytla jsem ho za ruku, najednou se zasekl. Tím líp pro mě.
"Končím," řekla jsem s důrazem.
"Cože?" vyjíkl podiveně.
"Nechci s tebou spát, nejsem kurva."
"Ok v klidu." Ano byla jsem trochu agresivní, přiznávám.
"Slez ze mě pls, rrr... a buď tak laskav a nešťouchej mě furt tou věcí," vyhrkla jsem na něj.
"Promiň," stáhl se a slezl ze mě... konečně. No jo jsem trochu hnusná no, vím.
Seděl na posteli, já vstala a popadla všechny svoje ostatní věci a zapnula si knoflík u kalhot.
"Promiň," otočila jsem se na něj naposledy, než jsem vypadla ze dveří, "byla jsem trochu hnusná přiznávám."
Jen zavrtěl hlavou s výrazem, jako by vůbec nechápal, co se teď stalo.
Vypadla jsem od tamtaď rychlostí blesku a zavolala si taxíka.
Když už jsem seděla v taxíku na zadním sedadle směr můj domov, začla jsem být konečně klidná. Zpomalil se mi tep a já začla přemýšlet. Vracela jsem se směr můj nejlepší kámoš, který vždy věděl, co dělá. A který, když jsem nad tím teď tak přemýšlela, pro mě nebyl jen kamarád. Ale byl něco víc.
