Dívka, která žila v růžovém světě

Kapitola čtvrtá

Elisabeth

Jak mě se dnes nechce do školy, i když je dnes poslední den, co jdu do školy v L.A. Nakonec se rozhodnu teda vstát. Všimnu si, že je venku docela teplo, tak si vyberu něco lehčího a ani už nevím, po čem jsem sáhla. Zase dělám věci nějak bez přemýšlení. To bude kvůli tomu, že jsem docela bez nálady, a rozhodně nejsem pozitivně naladěná, jako někdy bývám. Pořád mě štve, že zase uvidím Noaha, ale naštěstí je to naposled a doufám, že už ho nikdy nepotkám.

Později si všimnu, že můj outfit se skládá ze světle modrých džín legín a šedého svetru. Dokonce jsem si i vzala stříbrné hodinky. Samozřejmě, že jsem si na sebe vzala mé oblíbené sluneční brýle a nesměla chybět samozřejmě nějaká kabelka, a to konkrétně malá elegantní růžová.

Můj make-up tvoří rudo růžová rtěnka, tři varianty linky zlaté, černé a bílé. Nakonec růžovo béžové oční stíny a své přirozené černé obočí jsem lehce obtáhla hnědou a vypadalo to zajímavě a skvěle. Ještě jsem si dala náušnice ve tvaru mašliček a zlatý řetízek. Vlasy jsem si navlnila kulmou a vzala pár pramínků vlasů a zapletla tzv. vodopádový cop.

Musím říct, že dnes je docela tepleji na rozdíl od včerejška. Čas strávený ve škole uběhl
docela rychle a kupodivu normálně, bez jakýchkoliv komplikací. To zase bude hrůza, až přijdu domů a budu si muset jít balit kufry. „Že já to neudělala včera" povzdechla jsem si nešťastně. Holt se mi do toho vůbec nechtělo.

Vydám se tedy na oběd, když už mi skončila škola. Musím říct, že jídlo, které tam podávají, mě překvapí, protože jsem se dnes nestihla podívat na to, co mám, ale vypadá to velmi dobře. Což se u nás ve školní jídelně jen tak nestává, ale i přesto tu mám své oblíbené jídlo, na které nedám dopustit. Moje jídlo se skládalo z rýže a kuřecích řízků.

Cesta domu proběhne bez toho, abych potkala někoho známého. Neměla jsem moc náladu si s někým zrovna teď povídat. Hned, co vejdu do dveří, tak uvidím, jak se rodiče na gauči k sobě ve spánku roztomile tulí. Hrozně jim ten vztah závidím a jsem ráda, že jsme se usmířili, protože jsem čekala, že to dopadne hůř. Musím udělat nějaký domácí úkol z matiky a vůbec se mi do toho nechce. To bude zase trápení se nad tím úkolem.

Za hodinu jsem měla nakonec úkol hotový. A teď jdu teda zabalit kufry, jelikož odjíždíme v sedm večer a do odletu zbývá jen pět hodin, protože ve škole jsme končily okolo druhé hodiny.

Trvalo mi asi dvě hodiny si zabalit kufr. No hrůza. Asi si jdu dát něco ke svačině, nakonec jsem si udělal lívance a na to dala sirup, banány a borůvky, ňamka. Lívance jsou moje nejoblíbenější jídlo.

Poslední dobou se mi blbě spalo kvůli tomu, co se stalo s Noahem. Jdu si teda tak na dvě hodiny lehnout a budu doufat, že nezaspím, protože co nejvíc nenávidím, je vstávání. Nejradši bych proležela celý den v posteli.

Ale velmi se těším, že konečně uvidím New York. Mým snem asi už od malička bylo letět do New Yorku. Je to tam tak krásné a zajímavé, ale vím, že spousta lidí, kteří tam žijí, se mnou nebudou souhlasit. A to samé bych já mohla říct o Los Angeles neboli L.A. Sice tu máme spoustu zajímavých věcí, ale nepřijde mi to tu tak okouzlující jako v New Yorku.

New York je za mě okouzlující kvůli např. Soše Svobody, Central Parku, Times Square a také velmi hezký je Brooklynský most. Najde se tam mnoho dalších zajímavých míst a věcí ohledně New Yorku.

Mezitím, co jsem asi hodinu přemýšlela o New Yorku, tak jsem ani nepostřehla, že už se blíží čas odletu. Jakmile jsem si všimla, že už je pět hodin, šla jsem se podívat do kuchyně, jestli už náhodou nebude jídlo, protože na letišti jsme vždy o dvě hodiny dřív. A měla jsem pravdu.