Dívka, která žila v růžovém světě

Kapitola devátá

Elisabeth

Po chvíli, co vstanu a udělám svou ranní hygienu, se rozhodnu dát si snídani, jelikož docela stíhám.

Dnes nastal den, kdy půjdu s Morgan do zábavního parku, a měl by přijít i James. Když se jí chtěl omluvit už dlouhou dobu, doufám, že se konečně k tomu odhodlá dnes.

Moje snídaně se skládala z jahodového jogurtu,
ořechů, borůvek a jahod.

Aspoň mám něco lehkého a zdravého hned po ránu, když vím, že zase na oběd a na večeři bude sladké, tak snídaně bude dnes moje jediné zdravé jídlo.

Poté, co dojím, se obléknu a jdu pomalu do školy společně s Morgan. Můžeme si dovolit jít pomalu, jelikož máme hodně času, než začne první hodina.

První hodina byla čeština s mojí docela oblíbenou paní učitelkou. Hodina byla poměrně zajímavá.

Škola uběhla rychle jako voda. Než jsem se nadála tak už jsem šla na oběd a přesně za dvě hodiny jsme měli jít s Morgan do zábavního parku. Moc se těším. Máme se sejít u mě. Ode mě je to totiž blíž. Na oběd jsme měli vynikající sladké jídlo, a to v podobě lívanců politých javorovým sirupem, a ještě navrchu byli maliny, banány a borůvky.

Jsem ráda, že jsem ji potkala a rozhodně toho nelituji. Dnes jsme končily v 12:00, což vypadá, že se tady jen tak nestává. Končit, tak v brzkou hodinu odpolední.

V 14:00 jdeme teda do toho zábavního parku, a já docela nestíhám, protože jsem si hodinu zdřímla.

Můj outfit se skládá z černý džín, černého topu a bílého pullover svetříku. Ještě samozřejmě bílé ponožky a černé boty. Nesměla chybět má malá černá kabelka.

Můj make-up tvoří světle růžová rtěnka, černé linky, bílé linky a bílé oční stíny. Své přirozené černé obočí jsem lehce obtáhla černou. Ještě jsem si dala náušnice ve tvaru motýlka a stříbrný náhrdelník s motýlkem a pro jednou si vzala dva stříbrné prstýnky a jeden z nich na něm byl motýlek a druhý kytička. Vlasy jsem si spletla do francouzského copu a sepla bílou stuhou do vlasů.

Nakonec jsem se v klidu vypravila a byla přesně na čas před barákem. Hned, co jsem došla dolů, šla mi naproti Morgan.

Povídali jsme si a ptala se mě na jednu zajímavou otázku: „Co si myslíš o škole do, které teď se mnou chodíš?"

„Jako jo, je to lepší než na bývalé škole, a teď mám konečně první kamarádku, myslím tím tebe."

„Ty si pro mě také první kamarádka, a tím myslím, že nejsi falešná."

„Když jsem se ještě kamarádila s Lissou, tak mi přišlo naše přátelství trochu falešné, ale teď cítím, že mezi námi je opravdové přátelství, a ráda bych tě chtěla nazývat moji nejlepší kamarádkou."

„Pokud ti to teda nevadí?"

„Samozřejmě, že mi to nevadí."

„Také k tobě cítím velké pouto a jsi pro mě něco jako sestra a zároveň nejlepší kamarádka, Morgan."

"Ty pro mě také, Elisabeth."

Celou cestu do zábavního parku jsme si povídali o škole a o tom, co si myslím o Jamesovi, i když už ví můj názor, přesto se mě na to ptala.

Překvapilo mě, že se mě ptala na Jamese. Čekala jsem totiž, že to bude přesně naopak. Po chvíli, co jsme došli na místo, všimla jsem si Jamese stojícího opodál.

Najednou se Morgan podívala na mě, pozvedla obočí a zeptala se mě, jestli nevím, proč je tu James.
„Ne, nevím," odpověděla jsem.

Koukala se na mě podezřele a určitě přemýšlela nad tím, jestli náhodou nemám s tím něco společného.

„Kdyby jen věděla," pomyslela jsem si. Asi by na mě byla naštvaná, ale stejně vím, že to brzy zjistí. Po chvílí váhání se James odhodlal jít k nám. Pozdravila jsem ho a hned po pozdravu nazpátek se zeptal, jestli si na chvíli může ukradnout Morgan pro sebe. Já jsem s tím samozřejmě souhlasila, i když vím, že na mě Morgan vrhla divný a naštvaný pohled.

Moc dobře vím, že s ním na jednu stranu nechtěla mluvit, ale na druhou stranu chtěla. Chtěla zpátky svého kamaráda, i když si to možná nepřiznala.

Mezitím, co odešli, jsem si šla koupit cukrovou vatu a ledovou tříšť.

Ano, vím, že je to divná kombinace, ale mě to prostě chutná.

James

Vzal jsem si Morgan stranou kvůli té dlouho očekávané omluvě, kterou ji podle mě dlužím. Choval jsem se k ní hrozně a moc toho lituji. Doufám, že mi to odpustí.

„Tak co po mě chceš Jamesi?" zeptala se mě docela nepříjemným tónem.

Přesně, jak si zasloužím, se ke mně chovala. Na jejím místě bych se zachoval stejně a moc, dobře si uvědomuji, že jsem ranil její city.

„No já..."
„Co, Jamesi?"
„Chtěl bych se ti omluvit za to, jak jsem se k tobě choval."
„No poslouchám."
„Vsadím se, že to bude velice originální omluva jak vždy."
„Moc mě mrzí, že jsem se s tebou přestal bavit, když jsem chodil s Lissou, a je mi líto, že tě Lissa potom odstřihla od sebe a byla si sama."

Vytáhl jsem zpoza zad růži a klekl si na koleno a vyřkl jsem větu, která jsem doufal, že spraví zase naše přátelství.
„Omlouvám se ti Morgan Roberts a chci se tě na něco oficiálně zeptat."
„Na co?" řekla zmateně a zároveň překvapeně, když viděla růži v mé ruce.
„Budeš zase oficiálně moje nejlepší kamarádka?"
Ta věta jí rozesmála na tolik, že brečela i smíchy.

Pak když už se uklidnila mi, řekla tu větu na, kterou jsem čekal.
„Samozřejmě, že se zase ráda stanu tvojí nejlepší kamarádkou."
S radostí na tváři jsem ji obejmul a zatočil s ní ve vzduchu.

V tu chvíli jsem věděl, že už jí nikdy nesmím zklamat a nikdy nedopustím, aby se to stalo znovu, protože je pro mě to nejcennější a tím myslím rodina, i když ne krví. A beru ji, jako svoji sestru, kterou jsem nikdy neměl.

Morgan

Čekala jsem od něj vše, ale tohle opravdu ne. Velmi mě James překvapil. Tou růží mě hrozně rozesmál, a v tu danou chvíli jsem věděla, že už nikdy nedovolím, aby naše přátelství něco rozbilo.

Protože on je pro mě rodina a bratr, kterého jsem nikdy neměla. Dlouho jsme si užívali daný moment, že jsme zase nejlepší kamarádi, ale pak jsme si oba vzpomněli, že jsme úplně zapomněli na Elisabeth.

Úplně nás to vylekalo a oba jsme doufali, že se na nás nezlobí.

Úplně nás to vylekalo a oba jsme doufali, že se na nás nezlobí. Našli jsme ji, jak čeká ve frontě na horskou dráhu. Zeptali jsme se ji, jestli máme jít také a souhlasila, že ano. Všichni tři jsme si užívali společně strávený čas.

James

I když se říká, že přátelství ve třech nevydrží, došlo mi, že vlastně máme ještě Lucase. Naše přátelství bude to nejpevnější, jaké kdy, kdo viděl.

„Příště musí jít s námi i Lucas," navrhl jsem.
Obě s tím souhlasily, a moc dobře jsem věděl, že Morgan se Lucas líbí, i když mi to nepotvrdila.

—————————————————————

V další kapitole se dozvíte něco málo z pohledu Morgan, a co si myslí o omluvě od Jamese.

Myslíte si, že se Elisabeth zlobí, že ji tam nechali tak dlouho čekat, nebo má pro to pochopení?

Vše se brzy dozvíte.

N.💗