Dívka, která žila v růžovém světě

Kapitola třetí

Elisabeth

Vzbudím se chvíli před budíkem a vůbec se mi nechce do školy, protože tam uvidím svou sestru a Noaha. Na moji sestru se tolik nezlobím jako na něj, ale vím, že to bude velmi nepříjemná situace pro všechny. Přesto musím jít ještě dva dny do školy, a ten druhý den večer poletíme do New Yorku. No nic, musím už vstávat, protože nemá cenu spát tu chvíli. Ani náhodou nevím, co si vezmu na sebe, ale vím, že se budu muset pro něco rozhodnout.

Můj outfit se skládá z hnědých koženkových kalhot a krátkého béžového roláku, který byl doplněn béžovým světlejším odstínem kabátu. Nesměla chybět má téměř nejoblíbenější hnědá malá elegantní kabelka.

Můj make-up tvoří hnědočervená rtěnka, černé linky a zlaté oční stíny. Své přirozené černé obočí jsem dost výrazně obtáhla, aby vypadalo lépe. Ještě jsem si dala náušnice ve tvaru lístků a zlatý řetízek s plným kroužkem. Vlasy jsem si spletla do dvou boxerských copů.

Protože už zase nestíhám, vezmu si jablko a pádím rychle do školy. Ještě že to mám tak blízko do školy. Jsem ráda, že už mi zbývají jenom dva roky na střední. Snad to bude lepší ve škole v New Yorku. Doufám, že si tam najdu nové kamarádky, protože tady nemám nikoho kromě mé sestry.

Hodně lidí už zkoušelo se mnou mluvit, ale nikdy jsme nenašli žádné společné téma, protože jsem asi jiná narozdíl od nich. Jsem téměř jediná, kdo nepije, nekouří a nemá kluky či holky na jednu noc, a jsem za to ráda.

Jako první hodinu máme Matiku s profesorem Alexandrem Smithem. Musím říct, že nudnější hodinu na této škole opravdu nenajdete, a jsem ráda, že procházím aspoň na dvojku z Matiky. Je skoro nejstarší na této škole, ale nejvíc je panu řediteli. Na svůj věk vypadá docela mladě, a divím se, že nějaké holky z mé třídy po něm slintají. Kdo by se na jednu stranu divil. Jako je hezký, ale nic pro mě, a stejně by to bylo proti pravidlům a řádu školy, ale to je jedno.

Následujících šest hodin uběhne docela rychle, a můžu jít na oběd, na který se docela těším. Docela se divím, že máme churros, které jsem si mohla namočit do čokolády, prostě lahoda. Nu, což, jsem za to ráda.

Jakmile to dojím, vyrazím domů a uvidím, jak se moje sestra líbá s Noahem. Chápu, že ho miluje, ale nemusela to udělat na veřejnosti hned druhý den po našem rozchodu. Je to docela neuctivé vůči mně. Projdu rychle okolo nich, a ani si mě naštěstí nevšimnou, za což jsem ráda.

Hned jak dojdu domů, tak už ze dveří vidím maminku, jak dělá oběd pro sebe a tatínka a koukají se na sebe tak zamilovaně a zároveň jí tatínek drží okolo pasu. Jak já jim tohle závidím a zároveň moc přeju. Chtěla bych také mít to, co oni, ale nevím, jestli se toho vůbec někdy dočkám, ale snad jo.

Rachel

Jak já svého muže miluji. Je to nejcennější, co mám, a ještě samozřejmě také mám dvě dcery. Zrovna když nám vařím oběd, tak ucítím, jak se kolem mě omotají dvě silné ruce, a je to samozřejmě můj manžel.

„Ahoj, zlato, tak co bude dobrého k jídlu?"
„Počkej si a uvidíš."
„Ale notak."
„Ty mi to fakt neřekneš?"
„Neřeknu, musíš si počkat."
„Přece nejsi netrpělivý muž, když si na mě
čekal, přestože jsem tě nemilovala hned na začátku," ušklíbla jsem se pobaveně, protože jsem věděla, jaká bude jeho reakce.
„Kdybych nečekal, tak nikdy nemám, tak krásné dvě dcery jako teď."
„Sice bych je měl možná s jinou ženou, ale nebyly by tak krásné jako s tebou."
„To máš možná pravdu."
„Jsem tak rád, že jsme se potkali."
„To já taky."
„Rozhodně toho nelituji."