Dívka, která žila v růžovém světě

Kapitola dvanáctá

Elisabeth

Dnes už je páteční ráno, a já si dávám víceméně zdravou snídani, a to v podobě bábovky plněné borůvkami, ještě k tomu mám bílý jogurt, borůvky, oříšky, arašídové máslo a banány.

Včerejšek byl dobrý i špatný, štvou mě mé včerejší pocity a opravdu se obávám o naše přátelství s Morgan.

Před školou jsme se potkali s Morgan a Jamesem. Měla jsem takový divný pocit už od včerejška, že naše přátelství nevydrží, protože jsem dala dohromady Jamese s Morgan.

„Ahoj Morgan a Jamesi," pozdravím je se skleslou náladou.
„Ahoj Elisabeth," pozdraví mě oba naráz.
"Jsi v pohodě El?" zeptal se mě starostlivě James.
„Naprosto," řeknu s falešným úsměvem na tváři.
„Ale vážně, Elis řekni popravdě, co se děje?"
„Nic se opravdu neděje Morgan."
„Nemějte o mě starost."
„Jsme přeci tví přátele, Eli," řekl James
ztrápeně.
„Nekoná se teď někdy nějaká párty?"
„Nebo bychom zase mohli někam společně zajít a vzít i Lucase."
„Co na to říkáte?"
"To je dobrý nápad El," řekl Jamie.
„Žádná párty se teď nekoná takže bychom mohli jít třeba do kina," řekla Morgan.
„Souhlasím, půjdeme do kina" řekli jsme s Jamesem nastejno.

Škola uběhla rychle a v sedm hodin večer jsme šli do kina společně s Lucasem. Nevěděla jsem, co si o něm myslet, i když mám už jak dávno určitý obrázek. Byl docela sympatický a vtipný občas.

Hodinu předem jsem se šla nachystat, ale vůbec jsem nevěděla, co si vzít na sebe. Marně jsem přemýšlela, a nakonec jsem zvolila celkem elegantní fialové šaty se stříbrnými manžetami. Jsou překrásné. Vlasy jsem nechala tak, jak jsou, a pouze si je rozčesala.

Můj make-up tvořila růžovo fialová rtěnka, černé linky, světle fialové stíny, černá řasenka a obočí jsem lehce obtáhla hnědou.

Ještě jsem si s sebou vzala stříbrnou malou kabelku, stříbrný náramek s květinami a podobný náhrdelník a k tomu stříbrné náušnice ve tvaru také květin.

Na místo srazu jsem dorazila s desetiminutovým náskokem, a kupodivu tu zatím nikdo nebyl.

Rozhodla jsem se jít podívat do pár obchodů. Na sebe nic nakonec nemám, ale rozhodně si jdu dát něco k jídlu a pití. Dala jsem si lívance, které jsem si polila čokoládou, a ještě k tomu byli banány, borůvky, maliny, ostružiny a jahody, a ještě jsem měla kakao se šlehačkou a kakaovým cukrem na vrchu a bylo tam dané ještě oreo.

Chutnalo to výborně. Po chvíli jezení jsem si všimla, že mi volá Morgan. S plnou pusou jsem se zeptala, co se děje.

„Jen jsem se chtěla zeptat, kde jsi?"
„Já už tu jsem dlouho Morgan."
„Uvidíš mě hned u prvního stolu s lívancemi a všemi možnými dobrotami."
„Už tě vidím," řekla nadšeně.

Už z dálky jsem viděla, že nejde sama a vede s sebou Jamese i Lucase. Samozřejmě se usmívá jak měsíček na hnoji kvůli Lucasovi, protože je jím úplně poblázněná.

„Ahojky Eli," řekla nadšeně Morgie.
„Ahoj Morgy, Jamesi a Lucasi," řekla jsem neutrálně.
„Můžu ochutnat?" zeptala se Mogs.
„Stejně si vezmeš, i když ti to nedovolím."
„To máš pravdu Elinko."
„Koukám, že ses zase nudila a vymyslela mi přezdívky," řekla jsem trochu naštvaně.
„To si piš, že jo."

Kluci nás nechali o samotě, protože šli koupit lístky a my jsme dojedli to moje jídlo. Nebyla by to Morgie, kdyby mi nesnědla víc než polovinu. Nezazlívám jí to. Vím, že je to výborné. Obě jsme byly zřejmě mimo a zaneprázdněny našimi myšlenkami, protože jsme se lekli, když na nás kluci promluvili.