Dívka, která žila v růžovém světě

Kapitola třináctá

Morgan

Konečně sobotní ráno, mohla jsem si dnes dobít baterky a spát do kolika hodin jsem chtěla. Jak já miluji, když je víkend.

Hurá, přišla mi zpráva od Lucase. Mám takovou radost, že s ním chodím.

„Dobré ráno."
„Nechceš si dnes někam vyrazit?"
„Dobře, jasně ráda."
„Kam půjdeme?"
„Do nóbl restaurace."
„Ty mě zveš na rande?"
„To se ví, že ano."
„Bude to náš první večer strávený spolu jako pár."
„Ach, já se těším."
„Já také, Morgie."
„Krásná přezdívka."
„Já vím."

„V kolik tam pojedeme?"
„Vyzvednu tě v osm večer, zlato."
„Souhlasím, ty lichotníku."
„Užij si zbytek dne beze mě."
„Mám teď něco na práci."
„Tak dobře, papá."

Mám chuť skákat, co nejvýš až k nebesům. Hrozně moc bych to chtěla sdělit Elis, ale nevím po tom, co jsem se dozvěděla od Jamese. Sice přeci je to moje nejlepší kamarádka, ale nevím. Možná za pokus to stojí.

Elisabeth

Moje ráno stojí fakt za prd. Ptáte se proč? Protože jsem si zapomněla vypnout budík. Zvonil mi přesně v tu dobu, kdy se chystám do školy. Takže jsem po ránu fakt rozladěná.

Pořád myslím na včerejší konverzaci s Jamesem.

„Ahoj Eli."
„Mohli bychom si promluvit?"
„Je to teď nutné?"
„Bohužel ano, potřebuji znát odpověď."
„Co se děje?" řekla jsem otráveně.
"Stalo se něco, že se tak divně tváříš?"
„Vůbec nic se neděje," vyprskla jsem ironicky.

„Jen mě trápí jedna věc."
„Povídej, jaká?"
„Je možná chyba, že jsem tě dala dohromady s Morgan."
„Bojím se, že se mi vzdálí a nebudeme kamarádky."
„O to se vůbec nemusíš bát."

„Morgan není taková."
„Víš to jistě?"
„Ano vím," řekl dost přesvědčivě.
„Dobře, tímto asi konverzaci ukončíme," řekla jsem vyčerpaně.
„Nepotřebuješ odvézt?" zeptal jsem se ze slušnosti.
„Ne v pohodě, mám to kousek."
„OK, tak měj se."

Tímto skončila naše konverzace. Došla jsem v poklidu domů. Namazala jsem si chleba marmeládou, dala si pomerančový džus, postupně jsem šla si udělat večerní hygienu a šla spát. Hned jsem usnula jak špalek.

James

Po naší konverzaci s Elis jsem přemýšlel, zda by to neměla vědět Morgan. Rozhodl jsem se jí nakonec zavolat.

„Ahoj Morgy."
„Zdar Jamesi."
„Chceš slyšet novinu?"
„Dali jsme se dohromady s Lucasem."
„Pecka, takže to vyšlo."
„Přeju vám to."

„Co, že zníš, tak ustaraně?"
„Musím ti něco říct."
„Mám se bát?"
„Dělej, jak myslíš."
„Mluvil jsem s Elisabeth."

„Stalo se něco?"
„Svěřila se mi s něčím vážným."
„O co se jedná?"
„Trápí jí, že nás dala dohromady."
„A to proč?"
„Má strach, že se vzdálíte."
„Ujistil jsem jí, že taková nejsi."
„Mám pravdu, že?"
„To si piš, nikdy bych jí nezradila a chci jí mít, co nejvíce na blízku."

„Dokonce jsem se jí ptal, zda nechce domů odvézt, odpověď byla ne."
„Rozhodně se nemusí obávat, budu při ní už navždy, jen tak se mě nezbaví."
„To rád slyším."
„Až s ní budeš mluvit, tak ji v tomto směru ujisti."
„Spolehni se kapitáne."
„Ty jsi, ale šašek."
„No nic, musím končit."
„Ahoj."
„Papá."