Dívka, která žila v růžovém světě

Kapitola první

Elisabeth

„Co se děje, lásko?" zeptal se mě Noah.
„Nic," odpověděla jsem mu.
„Ale no tak, lásko, prosím řekni mi to."
„Mám pocit, že už mě nemiluješ."
„Cože?"
„Co to povídáš, lásko?"
„Jasně, že tě miluju."
„Nelži mi," řekla jsem.
„Řekni mi prosím pravdu."
„Tak dobře," povzdechl si.

A najednou se začal neohleduplně usmívat.
„Musím ti narovinu říct, že jsem tě nikdy nemiloval."

Koukala jsem na něj jako na blázna. Začala jsem zkoumat jeho tvář, jestli lže nebo říká pravdu, ale uviděla jsem, že říká pravdu. Pomalu, ale jistě mi začali stékat slzy po tváři. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jako by to neřekl on, ale někdo jiný.

Přemýšlela jsem o tom, co se s ním stalo. Jak jsem nemohla vidět, že mě nikdy nemiloval. Rychle jsem si šla zabalit své věci. Vůbec neprotestoval a pouze mě pozoroval s úsměvem na tváři, jako by si říkal, že je rád, že se mě konečně zbavil.

Abigail

„Tak co, kámo, jak se ti daří?"
„Ale jo, jde to."
„Jak vám to klape s Elisabeth?"
„Dnes jsem se s ní rozešel."
„Jak to?" zeptala jsem se zvědavě.
„Už nám to bohužel neklapalo," řekl smutně.

„Co se stalo?"
„Ptala se mě, jestli ji ještě miluji."
„Co jsi odpověděl?"
„Že ne."
„Cože?!"
„No já... jsem se asi zamiloval do tebe."
„Už mě prostě nepřitahuje."
„Děláš si ze mě srandu!"
„Ne."
„Ty blbče, víš, jak moc tě miluje?!"
„Ne, to nevím, a je mi to jedno."
„Protože v mém srdci jsi už jen ty."
„Ach jo, ty jsi fakt idiot."

„Počkej tady na mě chvíli."
„Proč?"
„Jdu jí zavolat."
„Ne, to nejdeš" prohlásil hrubě.
„Co to děláš?!"
„Pusť mě!"
„Pochop prosím, že jsem to musel udělat."
„Tak to v žádném případě nikdy nepochopím" prohodila jsem naštvaně.
„Miluji tě, Abigail."
„Já tebe taky, ale tohle nejde."
„Nemůžu tohle udělat mojí sestře a hned s tebou chodit."
„Proč ne?!"
„Nejde to prostě."
„Zničilo by jí to."

Propaloval mě dost chladný pohledem, ale zároveň laskavým.
„Už musím jít."
„Jdu za Elisabeth podívat, jestli je v pořádku."
„Zatím ji neřeknu o nás dvou."
„Řekni jí to!"
„Ne, v žádném případě!"
„Nehodlám jí zničit víc, než je!"
„Tak dobře" prohlásil Noah vytočeně.
„Tak jdi teda za ní, když ti na ní tak moc záleží" procedil Noah mezi zuby.

Elisabeth

Jak mi tohle mohl udělat! Proboha, jak jsem mohla být, tak slepá a nevidět, že už ke mně nic necítí! Vůbec to nechápu. Jak se tohle mohlo stát, když jsem se tak snažila. Asi to bylo dost na to, aby mě přestal milovat. Docela lituji toho, že jsem zasvětila svůj život s ním. Ale už s tím nic neudělám.

Kam vůbec půjdu! Asi nazpět k rodičům. Protože jsem bydlela s ním v jeho bytě. Neměla jsem ho tenkrát poslechnout ohledně prodání mého bytu. Nu, což byla, jsem zaslepená láskou k němu. Proč mi teď sakra někdo volá! Aha, to je jen Abigail.

„Ahoj, Aby" řekla jsem smutně a zároveň naštvaně.
„Čau, Eli, jak se máš?"
„Asi blbá otázka co?"
„Slyšela jsem, co ti udělal."
„Mám se na nic, no."

„Asi půjdu nazpět k rodičům."
„S ním už nechci mít nic společného."
„To ti rozumím."
„Na tvém místě bych se cítila stejně."
„Chtěla bych ti něco říct, ale musíš mi slíbit, že nebudeš naštvaná."
„Neboj, pokusím se nebýt."
„Ale nic neslibuji."
„Znáš mě přece."
„Tak o co jde?"
„No, víš, Noah mi říkal, že..."
„Co ti ten kretén říkal?!"
„No... on mě miluje."
„A proto tě opustil."
„A já no..."
„Děláš si srandu!"
„Co ty?"
„Neříkej mi, že ho také miluješ i přesto, že víš o tom, co mi udělal."
„Ano, miluji ho."