PROKLETÍ [HG & SS]

1.

Skrze zavřené dveře proletěla do místnosti vlaštovka složená z pergamenu. Zastavila se nad velkým dubovým stolem, kde se chvíli vznášela, načež se rozložila a pomalu se snášela na stohy různých skript, smluv, dopisů a spousty dalších jiných velmi nezáživných pergamenů. Hermiona, kterou vlaštovčin pohyb vyrušil z činnosti, kterou právě dělala, pergamen vzala a přečetla si krátký vzkaz.

Slečno Grangerová,

rád bych Vás požádal, abyste se co nejdříve dostavila do mé pracovny.

Děkuji.

Kingsley Pastorek,

ministr kouzel

Hermiona si krátce povzdechla a očima přelétla tu kupu pergamenů, která zakrývala celý její stůl. Zřejmě tu dnes bude muset zůstat ještě déle, než si původně myslela. Vstala, uhladila si svou tmavě modrou sukni a přes ramena si přehodila hábit téže barvy, který si při práci odložila.
Zavřela za sebou dveře své pracovny a svižným krokem se vydala dlouhou chodbou k pracovně svého nadřízeného. Klapot jejích podpatků tlumil červený koberec, který se, dle Hermionina názoru, absolutně nehodil k modré barvě, která jinak v převaze zdobila celé jedno patro ministerstva kouzel.

,,Slečno Grangerová, pan ministr Vás očekává" sdělil jí mladý muž, který pro ministerstvo pracoval jako sekretář samotného ministra.

Hermiona přikývla na srozuměnou a krátce zaklepala na příslušné dveře, načež je otevřela a vstoupila dovnitř.

Kingsley na ni již čekal. Usmál se na ni a pokynul jí do křesla naproti sobě. Hermiona se posadila a vlídně se na Pastorka usmála.

,,Tak co se děje, že jsi mě musel vyrušit od mé práce?" zeptala se vesele.

,,Není náhodou tvá práce pracovat pro mě a plnit má přání?" Zazubil se na ni Kingsley a v očích se mu mihly jiskřičky.

,,Dostal si mě. Nicméně jako můj nadřízený bys měl mít dost rozumu a zadávat mi takové množství úkolů, abych byla vůbec schopna je v požadovaném čase splnit. Den má jen 24 hodin, pamatuješ?" Připomněla mu a pohodlně se opřela do modrého křesla.

,,Máš pravdu, ale tentokrát je to opravdu důležité." Usmál se shovívavě a trochu zvážněl, čímž dal najevo, že přátelského dobírání je konec.

,,Mám pro Tebe úkol, Hermiono. Je třeba splnit něco, co vyžaduje jistou dávku odvahy, abych tak řekl." vyhýbal se Kingsley tomu, co Hermioně potřeboval sdělit. 

,,Jak jistě víš, kouzelnické školy jsou víceméně vždy v rukou jejich ředitele a ministerstvo nad nimi nemá velkou moc, ač tady v minulosti takové snahy byly a nyní se opět objevují, zřejmě jako dopad proběhlé války. Rada má za to, že kdyby školy byly více pod dozorem ministerstva, mohlo by se podobným událostem lépe předcházet. Tedy to alespoň udává jako důvod. Byl zpracován postup, jak toho dosáhnout a v tuto chvíli se pomalu rozbíhají první úkony, které vycházejí z pravomocí, které ministerstvo nyní má." Kingsley se na chvíli odmlčel. 

Hermina si velmi dobře uvědomovala, že tato situace nevěstí nic dobrého. Od vítězné bitvy uplynulo pět let a bohužel to nebyly klidné roky. Kouzelnická společnost velmi utrpěla a proběhlo mnoho změn. Dobrých i špatných. Mnoho Voldemortových stoupenců zůstalo na svobodě, ať už pro nedostatek důkazů, nebo proto, že se dovedli dost dobře ukrývat. A Hermiona, stejně jako Kingsley, moc dobře věděla, že v řadách členů rady, jsou zástupci myšlenek Vy-víte-koho. Válka neskončila, ačkoliv Voldemort padl. Bylo jen otázkou času, kdy se něco stane. Podmanit si kouzelnické školy a zvláště pak Bradavice, by bylo velmi nebezpečné. 

,,Hermiono, moc dobře vím, že sis toho přetrpěla až příliš. Přesto jsem nucen tě o to požádat. Jsi pro tento úkol ta nejlepší volba. Věřím tobě i tvým schopnostem." podíval se na Hermionu, která souhlasně pokývala a vyzvala ho tím k tomu, aby pokračoval.

,,Potřebuji, abys na nějaký čas opustila ministerstvo a přijala místo v Bradavicích. Potřebuji, aby se toho chytla média a udělala z toho velké téma. Je třeba přesvědčit veřejnost, aby se postavila za svobodu pro školy. Sama moc dobře víš, že lidé potřebují někoho, za kým budou moci stát, není až tak důležité, co bude říkat. Jsi válečnou hrdinkou, miláček lidu."

Hermiona chvíli mlčela. Rozuměla tomu, co se jí Kingsley snažil předestřít. Ministerstvo v tuto chvíli nemůže jít proti veřejnému mínění. Bylo to možné, dokud se to dělo pod pokličkou. Jakmile se Hermiona veřejně postaví na stranu škol, zvláště pak tím, že bude přímou součástí jedné z nich, veřejnost se o toto téma bude zajímat. A to bylo teď důležité. 

,,Harry?" zeptala se jednoslovně s nadějí, že se vyhne dalšímu propírání v médiích. Mohla odmítnout, jistě. Ale její nebelvírské srdce by jí to nedovolilo.

,, Víš, že se Harry stáhnul do ústraní a nyní se věnuje výhradně rodinnému životu." oponoval jí Kingsley a Hermiona se zastyděla. Jak by mohla chtít, aby její přítel, který má ženu a malé dítě, sehrál roli v něčem takovém. Věděla, že by Harry další pozornost v takovém měřítku už neunesl. 
 

,,Je tu ještě jedna věc, která s tím souvisí, Hermiono."

,,O co jde?"

,,Jedním z velmi chytrých tahů, které Voldemort udělal bylo, že budoucím generacím téměř znemožnil kvalitní výuku kouzelnické obrany. Popravdě o tom nevím mnoho, jen to, že se ty-víš-komu podařilo dostat do všech Britských kouzelnických škol a proklít místa těch učitelů, kteří měli studenty naučit kouzelnické obraně. Asi chápeš, jak nebezpečné toto do budoucna může ještě být. Pokud ze škol vychází absolventi, kteří nejsou v obraně dostatečně schopní, při větším konfliktu je strana dobra ztracena." Kingsley si přejel rukou po unaveném obličeji. 

,,Potřebuji, abys toto prokletí prolomila" dodal a zahleděl se Hermioně do očí s prosebným výrazem ve tváři.