PROKLETÍ [HG & SS]

Prokletí

Bylo páteční odpoledne, pár minut před třetí hodinou. Před vchodem do ředitelny stála mladá kurdnatá čarodějka a nervózně si mnula prázdné ruce.

Za pár chvil ji čeká pracovní pohovor a ona si nebyla jistá, jestli to zvládne. Pohlédla na mudlovské hodinky, které jí zdobily levé zápěstí, zhluboka se nadechla a pronesla heslo, díky kterému se do ředitelny mohla dostat.

„Dobrý den, Hermiono." pozdravila právě vcházející čarodějku ředitelka.

„I Vám, Minervo." odvětila jí mladá žena a při pohledu na svou bývalou profesorku přeměňovaní se trochu uvolnila.

Ředitelka pokynula Hermioně, aby se posadila naprosti ní.

„Jak jsem již psala v dopise, musím říct, že mě Vaše žádost velmi překvapila. Myslela jsem, že máte ambice v jiné oblasti." začala pohovor Minerva a tázavě se na ženu před sebou zahleděla.

„Víte, snažila jsem se vyhovět představám ostatních, ale pochopila jsem, že to není nejlepší cesta." přiznala Hermiona a sklopila oči.

„Jak by jistě řekl Albus, spokojenost života netkví v představách ostatních." pronesla ředitelka v odpověď a nostalgicky se usmála při vzpomínce na Brumbála.

V další hodině potrápila Minerva Hermionu spoustou otázek, jak se během pohovoru sluší a patří.

„To je asi vše. Jste více než nadějná uchazečka, slečno Grangerová." ukončila nakonec své zjišťování.

Kudrnatá čarodějka se potěšeně usmála. Během pohovoru z ní nervozita zcela opadla.

„Upřímně mě zarazilo, že jsem jediná, kdo má o toto místo zájem." pronesla Hermiona zamyšleně.

„Většina profesorů na tomto místě nevydžela déle než rok a obvykle se to neobešlo bez poškození na zdraví." začala trochu nervózně mluvit starší z žen. „Víte, nedlouho potom, co Voldemort v Bradavicích dostudoval, ucházel se právě o pozici profesora obrany proti černé magii. Albus ho tehdy nepřijal, jelikož byl příliš mladý a zajímal se spíše o černou magii jako takovou, než o obranu proti ní, a proto toto místo proklel." dokončila vysvětlení Minerva.

„Nicméně nyní, po Voldemortově smrti, může být jeho prokletí zlomeno." dodala ještě ředitelka a čekala na Hermioninu reakci.

„Jak bych toto prokletí mohla zlomit?" zeptala se kudrnatá žena zvědavě a ani na chvíli ji nenapadlo, že by kvůli tomu snad místo profesorky nechtěla.

„Na tuto otázku Vam nedovedu odpovědět, slečno Grangerová. Nicméně věřím, že Vy na to přijdete." odpověděla Minerva a usmála se.

„Pokusím se." ukončila rozhovor na toto téma Hermiona a zvedla se k odchodu.

„Budu s vámi tedy od začátku druhého pololetí počítat, těším se na spolupráci. Nashledanou, slečno Grangerová. " rozloučila se s mladou ženou ředitelka.

Hermiona jí rozloučení opětovala a opustila ředitelnu. Jakmile se ocitla na chodbě, teprve ji skutečně došlo, co se právě stalo. Přijali ji jako profesorku! Ona bude učit! Zeširoka se usmála a naplnila ji radost.

A taky bude kolegyní Severuse Snapea, uvědomila si náhle a úsměv na rtech jí zamrzl. Stále nepochopila, co za pocity v ní probudil.

Když procházela bradavickými pozemky, uvažovala nad prokletím Toma Riddlea. Hermiona byla velmi ctižádostivá a umínila si, že prokletí prolomí.

Jakmile došla za ochrannou bariéru školy, vytáhla hůlku a s tichým PRÁSK se přemístila pryč.