PROKLETÍ [HG & SS]

I ona toužila po lásce

Vážená slečno Grangerová,

Vaše žádost o pracovní místo v naší škole mě velmi překvapila, nicméně musím přiznat, že nikoho bych na této pozici neviděla raději.

Samozřejmě je potřeba, aby proběhlo řádné výběrové řízení, ale vzhledem k tomu, že jste zatím jediná uchazečka, myslím, že to nebude problém.

Dostavte se prosím v nejblížší pátek, tedy 17.12. 2003, v 15:00 do mé ředitelny.

S pozdravem
Minerva McGonagallová,
ředitelka školy Čar a Kouzel v Bradavicích

Hermiona četla ten dopis znovu a znovu s nečitelným výrazem ve tváři. Pravděpodobně bude profesorkou obrany proti černé magii. Ona bude profesorkou!

Nepatrně se usmála, odložila dopis na pracovní stůl a zvedla se. Dnes měla již veškerou práci hotovou, už se dlouho nestalo, že by odcházela domů takhle brzy. Většinou pracovala i několik hodin po pracovní době, měla toho zkrátka příliš.

Kudrnatá čarodějka si tedy oblékla zimní kabát, do levé ruky vzala svou kabelku, odešla z kanceláře a než se vydala chodbou pryč z Ministerstva, tak ji mávnutím hůlky zamkla.

O chvíli později už nastupovala do výtahu. Byla tak zabraná do svých úvah, že si ani nevšimla, kdo s ní malý prostor výtahu sdílí.

„Grangerová!" zamával jí z ničehonic někdo rukou před obličejem.

Hermiona se na dotyčného otočila a překvapeně sledovala jeho obličej. Stál před ní Draco Malfoy a pobaveně se ušklíbal.

„Ahm, ahoj Draco." pozdravila ho a vlídně se usmála.

Bývalý zmijozelský princ jí na to už nic neřekl a ve výtahu zavládlo ticho.

„Co tu děláš?" přerušila nakonec ticho Hermiona, protože jí její zvědavost jednoduše nedovolí mlčet.

„Byl jsem na odboru kouzelnických nehod a katastrof, máme pacienta, na kterém bylo špatně provedeno paměťové kouzlo." vysvětlil Draco mladé čarodějce.

„Navíc tu mám sraz s Lunou, byla na Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory kvůli článku do Jinotaje." dodal ještě a při vyslovení jména své ženy se mu láskyplně zableskly oči a jeho tvář se na malou chvíli změnila na zasněnou.

Hermiona pokývala hlavou a znovu se na Draca usmála. Společně vystoupili z výtahu, který zastavil v přízemí a mlčky se vydali k východu.

„Tak se měj Grangerová, zas někdy." rozloučil se blonďák s bývalou nebelvírkou a rychlým krokem se rozešel směrem, kde zahlédl Lunu.

Hermiona mu ani nestihla odpovědět. Sledovala, jak políbil svou ženu a objal ji. Při tom pohledu ji píchlo u srdce. Samozřejmě jim přála jejich lásku, Luna patřila mezi její nejlepší přátele, ale i ona toužila po lásce, po rodině.

S pohledem upřeným do země se vydala ven z Ministerstva, aby se přemístila domů. Vyšla na ulici a automaticky zatočila do prava. Sotva ušla pár kroků, když se z ničehonic ocitla na zemi. Podívala se nahoru, aby zjistila s kým se to srazila a zapomněla dýchat.

Nad ní stál v celé své děsivosti Severus Snape a probodával ji ledovým pohledem. Mlčky jí nabídnul ruku, aby nemusela vstávat sama. Nabízenou dlaň přijmula a Severus ji pomohl postavit se na nohy.

„Nadechněte se slečno Grangerová." promluvil obávaný profesor hlubokým hlasem, pustil Hermioninu ruku a vydal se pryč.

Kudrnatá čarodějka párkrát zamrkala, ale potom se skutečně nadechla a zmateně sledovala oddalující se potavu Severuse Snapea.

Nerozumněla těm pocitům, které jí teď svíraly žaludek. Co se to stalo? Cítila se najednou tak zvláštně.

Po chvíli se Hermiona vzpamatovala a vratila se k původnímu plánu přemístit se domů. Když se vydala k zapadlé uličce kousek od Ministerstva, vzpomněla si na poslední rozhovor s Ginny. Jak absurdní je představa, že by nebyli pouze kolegové?