PROKLETÍ [HG & SS]

Protivný netopýr

Hermiona procházela Bradavickým sklepením a blížila se ke kabinetu profesora lektvarů. Se všemi ostatními vyučujícími již mluvila. Byla značně nervózní, Severuse Snapea viděla naposledy před čtyřmi lety, když na konci školního roku opouštěla Bradavice.

Kudrnatá čarodějka dorazila ke kabinetu, zhluboka se nadechla a chtěla zaklepat. Na malý okamžik se zarazila, ale když si připomněla, že je přeci odvážná nebelvírka, tak nakonec opravdu zaklepala.

Chvíli se nic nedělo a Hermiona zadoufala, že tu třeba Snape není. Její přání ovšem nebylo vyslyšeno a tmavé dřevěné dveře, před kterými stála, se prudce otevřely. Mladá žena zvedla svůj pohled a střetla se s pohledem onyxových očí Severuse Snapea, obávaného profesora lektvarů.

Když Severus otevřel dveře, jeho srdce vynechalo úder. Nevěřil, že by se s tou otravnou vševědkou ještě někdy potkal. Jistě, vídal ji v novinách, ale nemyslel si, že by spolu snad ještě někdy mluvili.

Nějakou dobu na sebe pouze bezeslov hleděli. Hermiona proto, že nevěděla, co by měla říct a Severus prostě proto, že se snažil zapamatovat si každý detail její tváře, ačkoli její tvář by se mu perfektně vybavila i tak.

„Dobrý den pane profesore. Poslalo mě ministerstvo. Ředitelka Vám o tom jistě řekla." přerušila náhle ticho Hermiona a nervózně skopila pohled k zemi.

„Ano, o něčem se zmiňovala, ale nečekal jsem.." začal mluvit hlubokým hlasem „..že to budete zrovna Vy." dokončil větu a z hluboka se nadechl.

„Můžu jít dál?" zeptala se Hermiona po další chvíli ticha, když se Severus k ničemu neměl a jen si ji s kamenným výrazem prohlížel. „Jistě." odvětil jí muž a ustoupil, aby mohla projít. Když kolem něj prošla, ovanula ho její květinová vůně a on náhle pocítil potřebu být jí blíž. Nicméně za ní pouze zavřel dveře a přešel ke svému pracovnímu stolu, kde se posadil a pokynul Hermioně, aby se posadila naproti němu.

Mladá čarodějka tak učinila a vyndala si z tašky desky, které následně položila na stůl. Severus ji během jejího počínání pozoroval a na mysl mu přišly vzpomínky.

Jen díky Hermioně tehdy přežil. To ona ho zachránila, vyléčila ho. Dokonce ho obhajovala u soudu, aby byl zbaven všech obvinění. Nerozuměl tomu, proč to dělala. Nikdy na ni nebyl milý, choval se k ní a jejím přátelům otřesně a ona mu přesto pomohla.

Ale i přes to se jeho chování k ní nezměnilo. V sedmém dodatkovém ročníku na ni byl stejně nepříjemný jako roky před tím. Nicméně, pozoroval ji, přemýšlel o ní, snil o ní.
A teď tady sedí před ním, jakoby nic.

„Mám na Vás pár otázek pane profesore." začala Hermiona s tím, kvůli čemu tady vlastně byla a podívala se na Severuse. Ten kývnul hlavou, aby pokračovala a konečně se podíval jinam než na ni, ačkoli zrovna teď by s ní oční kontakt navazovat měl.

„Ahm, Jste spokojený s vaším platem?" začala kudrnatá čarodějka s první otázku na seznamu. Muž naproti ní ji probodl nečitelným pohledem a po chvíli promluvil ledovým hlasem „Rozmyslel jsem si to, nemůžete mi položit pár otázek."

„Myslím, že mě znáte dostatečně dobře, aby jste na ty stupidní otázky odpověděla místo mě. A teď, když mě omluvíte, mám Ještě něco na práci." dodal dřív, než Hermiona stačila něco namítnout.

Hermiona vůbec nepochopila jeho náhlou změnu chování, ale už se neodvážila nic říct. Sama chtěla co nejdříve odejít, proto si vzala své věci a zvedla se k odchodu.

„Proč neučíte obranu proti černé magii Vy?" řekla ještě, když stála u dveří a otočila se čelem k profesorovi lektvarů. „Protože to místo čeká na někoho jiného." zvedl se Severus ze svého místo a přešel k Hermioně. „Koho máte na mysli?" zeptala se mladá žena zvědavě. „Vás ne Grangerová. " odpověděl jí Severus a otevřel dveře. „Vy by jste to nezvládla." dodal a popostrčil ji ven ze dveří. Při tom dotyku ho naplnilo zvláštní teplo.

„Netopýr jeden protivnej." zabrblala Hermiona když prošla dveřmi, které se za ní překvapivě tiše zavřely.

Jistě že by to zvládla pomyslel si Severus a upřeně sledoval zavřené dveře. Ale pokud chtěl, aby zde opravdu učila, musel jí to říct. Byla to výzva a ona to moc dobře věděla. A on zas moc dobře věděl, že ona se výzev nebojí.