Láska na dálku

1. Samota bolí

Sid si teď konečně mohla sednout v zázemí u plazů, celý den se nezastavila. Adam jí tak strašně chybí. Do jeho odjezdu byli nerozluční a jí se strašně stýskalo, navíc se s Adamem teď nedalo spojit. Byl mimo signál a ona doufala, že brzo dožene Vágnerovu expedici. V zoo byl zatím celkem klid, teda až na Boba, ten se ještě nedokázal smířit s tím, že pavilon vede ona. Nechtěla si to, ale připouštět, musí to prostě vydržet. Adamův děda jí nabízel, že s ním promluví, ale to nechtěla, jen by to přililo olej do ohně. Teď se dokonce přišel zeptat jak to vypadá. "Aničko tak jak Vám to jde? Je to už s Bobem lepší?" "Dobrý den, bohužel je to pořád stejné. Já fakt nechápu co má za problém, dneska zase zapomněl zavřít terárium. Už jsem to zapsala do denních zápisů, dál už nebudu trpět to jeho lajdáctví." "S tím naprosto souhlasím, dělá neustále chyby a o jeho pracovní morálce ani nebudu mluvit. Nepůjdete už domů?" "Ještě chci dodělat chovatelský deník a pak půjdu. Nechci být doma sama, Adam mi moc chybí." "Mě taky, nebojte určitě se vrátí co možná nejdříve."

Sid se na chvilku opřela v židli a přemýšlela. Ty tři týdny bez Adama byli hrozné, prostě samota bolí. Tak moc si zvykla na jeho přítomnost a teď tu nebyl. Byla ráda za zpívání v baru, alespoň se zabaví. Možná se domluví s Markem, jestli nechce přidat nějaký večer. Jinak s Tes to teď bylo taky zvláštní, nevěděla co si má myslet. V pondělí jí viděla s Vojtou a vypadalo to, že je jim spolu dobře. Jenže včera vrkala s Markem v baru, fakt jí nerozuměla. Jestli bude večer doma bude si s ní muset promluvit. Koneckonců Tes za ní dnes byla a bylo vidět, že něco potřebuje. Jenže potom musela řešit další průšvih Boba. Fakt už na něj dneska zvýšila hlas, vytáčel jí.

Když odcházela potkala Elišku. Ta se pořád trápila kvůli Robertovi a jeho zdraví. Pořád se neprobral a ona nevěděla co dál. Dnes mluvila s babičkou a ta jí řekla, že léčbu klidně zaplatí jen to musí Eliška zařídit. Tak byla alespoň příležitost jí to říct. "Eli jsem ráda, že jsem tě ještě stihla. Mluvila jsem s babičkou a ona tu Robertovu léčbu zaplatí, jen to musíš s jeho mamkou zařídit." Eliška jí skočila kolem krku. "Ančo vůbec nevím co na to říct. Určitě mu to pomůže, musí se uzdravit." "To nic, babička to udělá ráda, takže to zítra domluvte. Hlavně se musí uzdravit, aby se co nejdřív vrátil." "Zase tě otravoval náš olympijský vítěz? Ten chlap je debil. Nechápu jak s ním může Roman kamarádit." "Tak u chlapů je to asi jiné, prostě jeho chování tak nevnímá. Jo zase, byl u oběda jak slizkej had. Zvedá se mi z těch jeho řečí žaludek." "Chápu tě, když už si stěžovala i Lada tak je to fakt vážný." "No je to jednoduchý nedá si pozor a já si to s jim vyřídím." Tomu se obě zasmály a pokračovaly domů.

Sid si dala doma sprchu a ohřála si večeři. Zítra zkusí promluvit s Markem ohledně zpívání. Aktuálně byla ráda, že o tom, že je Lady Y ví jen pár lidí. V týdnu tam zahlédla Filipa. Nový fotograf, kterého Roman Pekař doporučil jí strašně lezl na nervy. Byl přesvědčený, že mu každá žena musí padnout k nohám. V tom jak se podbízet ženám, už byl otravnější než Franta. Několikrát ho upozornila, že nemá zájem a je zadaná, ale nepomohlo to. Fakt začala uvažovat, že když to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém. Musí holt pochopit, že ona má Adama. Mohla by ho třeba nenápadně hodit k piraňám, jo to by bylo fajn. Doufala, že Adam snad už bude brzo někde na signálu, poslední email od něj byl týden starý. Sice jí upozornil, že to tak se spojením bude, ale moc jí to nepomáhalo. Musel jet, tím si byla stoprocentně jistá. Babička mu celou cestu zaplatila a poskytla i nějaké peníze, kdyby měl mimořádné výdaje. Adam sice protestoval, ale nebylo mu to nic platné, babička byla neoblomná.

Večer byla ještě dlouho vzhůru, Tes se zatím ještě nevrátila domů. Dneska by opravdu uvítala společnost. V sobotu pojede do vily, mamka jí a doktora Hrušku pozvala na oběd. Jemu Adam taky moc chyběl, ale jako ona chápal proč tam musel jet. Tajemství ohledně rodičů Adama pořád trápilo, musí to konečně uzavřít. Viděla na něm, že je rád, že ho k cestě přemluvila. Vzpomněla si co jí tehdy řekl, když Adam nechtěl odjet. Tam jo táhne úcta k mrtvým, ale tady ho drží láska k Vám. Bylo to tak miloval jí a ona milovala jeho. Trvalo dlouho, než byli konečně spolu. Prožili toho opravdu hodně, její únos, ale konečně donutil Adama si přiznat co k ní cítí. Pokud něco z toho únosu vzešlo, tak to bylo to, že jsou s Adamem spolu. Bylo po jedenácté a Tes tu pořád nebyla, fakt si s ní chtěla promluvit. Tak snad ráno budou mít čas.

Ráno asi hodinu, před tím než jí měl zazvonit budík se vzbudila. Probudil jí totiž lehký hluk v kuchyni, bylo zvláštní, že je Tes tak brzo vzhůru. Sid vešla do kuchyně s uviděla jí jak sedí s čajem u stolu. Vypadala, že musela plakat, měla červené oči. Tohle bylo zvláštní, taky nevěděla kdy se vlastně vrátila domů. Tes jí poprosila, že s ní potřebuje nutně mluvit. "Promiň jestli jsem tě vzbudila, ale vlastně jsem trochu ráda. Chtěla jsem s tebou mluvit už včera, ale to jsi kvůli Bobovi nemohla." "Tes došlo mi to, čekala jsem docela dlouho večer, až se vrátíš, ale ani nevím v kolik si nakonec přišla." "Až po půlnoci a víš, já úplně nevím kde začít. Taky jsem prosila Viky ať ti to poví. Tehdy nechtěla a teď se na ní nemůžu spolehnout." "No to chápu ona se teď chová dost divně, skoro už mi ani nezavolá. Tak o co jde?" "Musím ti někoho představit. Tohle je moje sestra Izy." Tes ukázala na dívku co právě vyšla od ní z pokoje. Sid naprosto nevěřícně koukala na Izy, bylo jasné, že holky jsou dvojčata.