Láska na dálku

11. Vzety a pády

Adam seděl na londýnském letišti a čekal na spoj do Prahy. Pozoroval letadla a přemýšlel co všechno se v Amazonii stalo. Nemohl uvěřit, že je po všem, konečně zná pravdu. Nejen, že letadlo spadlo o pořádný kus mimo než co bylo ve zprávě, ale měl velké štěstí. Místní kmen, který žije poblíž posádku i pasažéry pohřbil. Díky geologům se kterými šel, bylo možné se v kmeni dozvědět podrobnosti. Nechtěl na to moc myslet, ale měl vlastně štěstí. Rodiče odpočívali ve společném hrobu, lidem z kmene podle prstýnků došlo, že patří k sobě. Místo označili plochým kamenem a teď mu dovolili tam dát kříž s jejich jmény. Děda měl pravdu, byli pohřbeni na místě, které tolik milovali. Po tolika letech už by stejně nebylo možné ostatky vyzvednout a ani by to nebylo správné. Sid poslal jen zprávu, aby věděla co zjistil a řekla to dědovi. Původně se měl vrátit k výpravě Kuby a pokračovat s nimi, což by znamenalo návrat tak za tři týdny, ale chtěl už být doma.

Takže se mu podařilo sejít pralesem po vlastní ose a s Kubou se jen spojil, aby mu řekl svoje plány. Ten s ním souhlasil, byl si jistý, že se Adam o sebe postará. Návrat mu tedy nezabral ani týden, výhoda byla, že spánku moc nedal a nevadilo mu to. Přemýšlel jestli a koho kontaktovat, že se vrací, ale nakonec se rozhodl, že to nikomu neřekne. Chtěl Aničku překvapit, od dědy věděl jak moc se jí stýská. V zoo to bylo v pohodě, jen fotograf pořád ještě nepochopil, že Anna patří k němu. Anna mu psala, že už ho praštil i Roman. No teď už bude doma, aby si jí ochránil a on se nemohl dočkat. Pokud vše půjde podle plánu, bude doma dřív než přijde z práce. Hlášení ho vytrhlo z myšlenek, byl čas nástupu na palubu. Za pár hodin už bude doma, byl šťastný, hlavně uzavřel minulost a teď se mohl soustředit na budoucnost.

Sid byla ráda, že si dnes užije poklidný večer doma, nemusela dnes do baru. Jenže on i ten prázdný byt byl velkou zkouškou. Adam se teď nějakou dobu asi neozve, chyběl jí strašně moc. Konečně zjistil pravdu, byla za něj moc šťastná. Pokud vše půjde dobře tak pozítří dožene Kubu a mohl by jí snad zavolat. Je to víc než týden co si spolu psali, teď byl úplně mimo signál. V zoo byl relativně klid, tedy až na nehorázné pokusy Filipa. Ten chlap jí lezl na nervy, Roman ho dokonce před několika dny praštil. Od té doby se sice trochu stáhnul, ale v baru se kasal pořád. V pátek tam měli Lenku, byla to opravdu moc milá dívka, která krásně zpívala. Byla ráda, že se s Markem domluvila, bude zpívat třikrát týdně a Sid jednou. Popřípadě udělají nějaké tématické večery ještě navíc. Teď už jen zbývalo aby se vrátil Adam.

Adam dorazil domů před dvěma hodinami, měl štěstí všechny spoje jeli na čas. Dal si pořádnou dlouhou sprchu a dal prát prádlo. Taky objednal věci z italských lahůdek na náměstí, chtěl si první večer doma s Aničkou užít. Vzpomínal co všechno se v jeho životě stalo od doby co nastoupila do zoo. Jejich vztah by se dal přirovnat k letu, byly to vzety a pády, proložené tubulencemi. Teď už je, ale čekal jen klidný let a modré nebe. Musel si dát telefon dál od sebe, už několikrát jí chtěl zavolat. Musí to vydržet, nechtěl tohle překvapení pokazit. Za chvilku už by měla být doma, nemohl se dočkat až jí bude zase držet v náručí. Bylo to dlouhé odloučení, ale zvládli to. Přemýšlel o tom, že pak zavolá dědovi a poprosí ho, aby zítra dohlédl na pavilon a ona mohla zůstat doma.

Sid se vracela z práce a ani se jí domů nechtělo. Poslední dny nějak hůř snášela samotu, včera ji Anežka zase našla plakat v zázemí. Nakonec se uklidnila a hlavně jí prosila ať to nikomu neříká. Vážně už potřebovala, aby se Adam vrátil, jenže to ještě bude minimálně dva týdny trvat. Když vešla do bytu nemohla uvěřit vlastním očím, Adam byl doma. Okamžitě mu skočila kolem krku a nechala se pohltit polibky. O tomhle snila, ale nedoufala, že se vrátí tak brzo. Konečně budou už spolu, on je láskou jejího života. Adam držel Annu v náručí, hned jak ho uviděla skočila mu kolem krku. Zasypával jí polibky, nemohl se nabažit její blízkosti. Nakonec se na chvilku odtrhl od jejích rtů. "Tak strašně jsi mi chyběla, miluju tě. Už nikdy nikam nepojedu bez tebe." "Adame já jsem tak šťastná, miluju tě. Jakto, že jsi doma vždyť jsi se neměl vrátit ještě minimálně dva týdny, děda to ví?" "Nikdo to neví, chtěl jsem tě překvapit. Nakonec jsem se ke Kubově výpravě nevracel a šel po vlastní ose. Nechtěl jsem čekat už ani den navíc." Pak už jí jen začal znovu líbat, teď měli čas jen pro sebe.

Sid seděla na posteli a ujídala večeři, kterou Adam zařídil. Nemohla pořád uvěřit, že je doma. Večeřeli opravdu pozdě, nějak se nemohli dostat z postele a ta společná sprcha se taky protáhla, usmála se. "Co konkrétně tě teď pobavilo?" "Že skoro o půlnoci je na večeři docela pozdě, ale rozhodně si nezatěžuju ohledně náplně posledních hodit." Natáhla se a políbila ho. "To jsem rád, že si nestěžuješ. Miluju tě a jsem strašně šťastný, že jsem doma. Napadlo mě, že bych ráno zavolal dědovi, aby se postaral o pavilon a ty by jsi mohla zůstat doma." "Tak víš co já mu teď napíšu, aby se ráno stavil na snídani, že s ním chci něco probrat. Občas mi ráno dělá společnost tak mu to nepřijde divné." Adam souhlasil, že to tak bude nejlepší. Na dědu se těšil, ale nejdůležitější byla žena, kterou teď měl u sebe. Byli od sebe dlouho, ale jejich láska jim pomohla tohle všechno překonat. Myslel to vážně, už nikam bez ní nepojede. Přitáhl si jí do náručí, přesně tam patří, do jeho náruče.