Láska na dálku

16. Uzavřená minulost

Sid byla s Eliškou v zázemí a povídaly si, posledních čtrnáct dní tu byl klid. Odchod toho blba vyčistil vzduch, Albert byl teď sice taky nesnesitelný, ale na to už si všichni zvykli. "Tak co Eli jsi ráda, že už máš Roberta doma?" "Strašně moc, hrozně se posunul, včera už zkoušel fotit. Sice si stěžuje, že ještě nemá ten správný cit, ale já to nepoznám, podle mě ty fotky vypadají skvěle." "Nojo on to musí mít perfektní, jen to chce ještě trochu času." "Ančo prosím poděkuj ještě jednou babičce, kdyby nezaplatila to sanatorium takhle dobré by to určitě nebylo. Jsem jí opravdu moc vděčná." "Ona to udělala ráda, Robertovi fotky se jí vždy líbily. Bude fajn až se sem vrátí." "Kam vlastně šel dneska Adam? Viděla jsem ho odcházet před obědem." "Konečně může uzavřít smrt rodičů, úřady už to uzavřeli a on si jel vyzvednout úmrtní listy. Jsem ráda kvůli němu." "Tak to jo, teď už se budete moct soustředit jen na budoucnost a nějaká ta háďátka." Tomu se obě zasmály.

Adam seděl doma u stolu, dnes už se do práce nevracel. Konečně ho můžou přestat trápit nejasnosti ohledně smrti rodičů, měl v deskách jejich úmrtí listy. Uzavřená minulost mu dávala možnost se teď soustředit na budoucnost. Budoucnost s Annou, celou dobu mu byla obrovskou oporou. Po cestě z úřadu se taky stavil v pojišťovně, psal jim už minulý týden. Pojistka po rodičích čeká na vyplacení celý roky, teď díky úmrtím listům bylo možné to ukončit. Deset milionů, které dostane z pojistek rodičů přijdou do pár dní. Normálně to trvá měsíc, ale i oni to už chtějí mít uzavřené. Díky penězům se rozhodl, že má alespoň volnější ruce ohledně nového bydlení. V týdnu mluvil s Eduardem a poprosil ho o schůzku, za chvilku dorazí. Neřekl mu úplně přesně o co jde, ale chtěl s ním mluvit než se Anna vrátí domů.

Eduard seděl u kávy v Adamově bytě, sice to byl malý byt, ale čím déle Adama znal, tím víc chápal proč je pro něj tak důležitý. Adam mu teď řekl o tom co plánoval, chce nové bydlení. "Víš už když jsem odjížděl jsem o tom přemýšlel. Po návratu jsem si tím už byl jistý, chci tenhle byt prodat a najít něco jiného." "Já chápu proč máš tenhle byt rád, ale asi je to na Vás přeci jen malé. Takže si chceš vzít hypotéku na nový byt, předpokládám, že chceš pomoct to zařídit." V následujících minutách Eduard zůstal v šoku, Adam mu vysvětlil, že to byl původní plán. Jenže teď díky uzavření smrti rodičů mu vyplatí jejich životní pojistku. Máma si sice Adama už oblíbila, ale pořád měla trochu starost jestli dokáže Sid zabezpečit. Teď už si nemusel dělat starost nikdo, deset milionů byla velká částka. Vystačí nejen na nové bydlení, ale i na finanční rezervu. "Páni nevím co na to říct, minimálně už si nemusíš dělat starosti s budoucností. Je se musíš rozhodnout jaké bydlení by se ti líbilo."

Adam byl rád za Eduardovu podporu, měl pravdu, finance už ho teď nemusí trápit. "Chtěl bych větší byt někde poblíž zoo, abychom to měli blízko do práce. Nevím jestli nový nebo něco staršího, tady bych chtěl asi pomoct od tebe." "Blízko zoo se staví nový komplex, k nastěhování bude za pár měsíců. Vznikne tam kompletní vybavenost a do práce to budete mít kousek. Aktuálně už je prázdných jen pár bytů a cena už je zbytečně vysoká." "Pokud by to, ale stálo za to klidně zaplatím i víc. Můžu na to použít peníze z pojistky, pak taky budou peníze z prodeje tohohle bytu." Eduard byl rád jak o tom Adam přemýšlí, jenže ceny teď nastřelili o milion nad původní ceny. Naštěstí nebylo potřeba platit tolik. "Ceny teď navýšili skoro o milion, zřejmě v tom má nějaké čachry starosta. Jenže já už před rokem koupil tři byty jako investici, ještě za původní startovací ceny. Neboj je mi jasné, že jako dar by jsi to nechtěl, na to tě už dobře znám. Prostě ti ho prodám." " Děkuju ti, ano máš pravdu je pro mě důležité ten byt koupit za svoje."

Eduard seděl u sebe v kanceláři a díval se na plány bytů, které vlastnil. Už před pár lety začal do nemovitostí investovat a vyplácelo se mu to. Zhodnotil je a pak výhodně prodal. Z tří bytů co v tomhle komplexu vlastnil si byl pro ty dva výběrem jistý. Krásný mezonetový byt s velkou terasou, veliký obytný prostor s kuchyní. Nahoře pak tři pokoje, dva menší a velká manželská ložnice. Měl ještě dva menší byty, ale doufal, že se Adam rozhodne pro ten mezonetový. Poslal mu na emailem veškeré informace, aby se mohl rozhodnout. Adam se díval na byty, které mu Eduard poslal. Sid už byla doma, akorát si dávala sprchu. Všechny byli skvělé, ale rozhodl se pro ten největší, pořád mu zbudou skoro tři miliony z pojistky. Navíc chtěl něco napořád, kdysi ho děsila možnost mít vztah nebo rodinu. Děti nikdy nechtěl, ale to bylo před tím než byl se Sid. Napsal Eduardovi s tím, že se domluví o víkendu až přijdou na oběd.

Sid si všimla, že Adam o něčem přemýšlí, když vyšla ze sprchy a chystala se jim nandat jídlo. "Lásko o čem přemýšlíš? Myslela jsem, že budeš rád, že se to už uzavřelo." Adam si všiml, že si dělá starosti, tak vstal a objal jí. "Jsem moc rád, že jsem mohl uzavřít minulost. Víš já to uzavřel opravdu celé, po rodičích zbyla pojistka, která čekala na vyplacení celé ty roky." Sid ho pozorně poslouchala, vyrazil jí dech. Občas měla pocit, že má strach jestli se jí v tomhle bytě líbí. Jenže ona tenhle byt fakt ráda měla, patřil k Adamovi. Teď jí řekl, že by chtěl koupit něco nového. "Adame mě se tady, ale líbí nemusíš to dělat kvůli mě." "Ani lásko já vím, ale chci to i pro sebe, prostě pro Nás. Je čas myslet na budoucnost, minulost už jsem uzavřel. Miluju tě a chci abychom mohli začít budovat náš společný život." "Taky tě miluju, jsi ten nejbáječnější muž na světě." Adam jí políbil, ano vybudují si nový domov.