Nebyla tam. Zazvonil jsem na domovní zvonek. Už to, že tu neměla auto, mě dost překvapilo. Neztrácel jsem naději. Nervózně jsme čekal před dveřmi. Přešlapoval jsem na místě a připravoval jsem si, co jí řeknu.
Asi po pěti minutách, kdy už jsem chtěl odejít, mi dveře otevřel Jason. Pozdravil jsem se s ním a zeptal se ho,kde je Merit. Řekl, že sám neví a ukázal mi dopis, který tu nechala. Taky řekl, že musela odjet brzo ráno, protože ještě v noci, když přišli domů, tak tu auto bylo. Bohužel nevěděl, kam by mohla jet. Sakra. Rozloučil jsem se s ním a nasedl zpátky do auta.
Nevěděl jsem, co mám dělat. Napsat jí? Zavolat jí? Zeptat se Bess, kde by mohla být? A nebo jí dát prostor?
Kurva! Co jsem to udělal. Věděl jsem, že tímhle jsem si to u ní hrozně zpackal. Proč jsem takovej kretén? Bylo mi na nic.
Jel jsem domů a stále jsem přemýšlel, co mám dělat.
Celý den jsem proležel u televize. Až na večer jsem sebral dost odvahy na to jí zavolat. Nesnáším volání, ale zoufalá situace si žádá zoufalé činy. Vytočil jsem její číslo. A čekal jsem. Čekal a čekal. Hovor mi spadnul do hlasové schránky, a tak jsem zavěsil.
Rozhodl jsem se, že jí dám čas.
Pohled Merit
Volal mi. Tupě jsem hleděla na svůj telefon, který jsem držela v ruce. Co mám dělat? Nechtěla jsem mu to vzít. Vím, že jsem to možná trochu dramatizovala, ale myslela jsem si, že mezi námi něco je. Nechápala jsem, proč se tam líbal s nějakou jinou. Byla jsem na něho naštvaná. Zrazená. Ublížená a především jsem se cítila hrozně trapně. Nechtěla jsem, aby se mě to takhle moc dotklo. Nenáviděla jsem se za to. Nenáviděla jsem i ho za to. Byla jsem naštvaná na celý svět. Nechtěla jsem k němu nic cítím. Styděla jsem se na sebe, že takhle před problémem utíkám, ale musím si uspořádat myšlenky.
,, Ťéťo! pojď si se mnou hrát." ozvalo se z obývacího pokoje. No a tak jsem šla.
Když jsem ráno nasedla do auta, nevěděla jsem, kam mám jet. Přemýšlela jsem a jako první mě napadlo jet za mojí tetou. Když mi mamka umřela, byla pro mě náhradní mamkou. Byla to mamčina nejlepsi kamarádka. Mám ji hrozně ráda. Vždy pro mě byla vzorem.
V jejím velkém domě mám dokonce i svůj pokojík, a tak jsem si řekla, že jí a její dcerku přijedu navštívit.
ČTEŠ
ME WITH YOU
RomansaVždy byla solitér. Sama si vybudovala firmu. Sama se o sebe dokázala postarat. Nikdy by nevěřila, že přijde někdo, komu by dovolila nahlédnout do svého srdce. Dokáže natolik změnit svoji povahu?? Dokáže se spoléhat na někoho jiného než jenom na sebe...
