All I See Is You //Megg

•14•[Rewrite The Stars]

A tak čas plynul dál a dál. Když kanál MenT zase začal vydávat videa s "Edit by MrTomCat "v outru, strhla se lavina komentářů s teoriemi. Na internetu se zkrátka řeší úplně všechno. Cokoliv dáte na internet už není vaše soukromá věc , ale věc každého člověka co to uvidí. Je pravda, že to Honza nemusel vydávat tak brzo, ale měl strach. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Nikdo mu to nemůže dávat za zlé. Nemohl vědět, že za měsíc bude zase vše zpátky. Ale některé komentáře byly přehnané.Kluci se to snažili ignorovat, ale pak se shodli, že natočí video, na jehož začátku se pokusí aspoň něco objasnit. Prostě řeknou, že to teď měli horší, nic víc. Kdo jim na to může něco říct ? Nikdo. Každý má s kamarády takové období, kdy jim přijde, že se spíš vzdalují, než aby si byli čím dál bližší.

Když video, které následně dokončili nějakou hrou na procvičení mozku, dotočili a rozhodli se, že to pro dnešek stačí, šli každý pracovat na svých věcech. Tomáš se však začínal cítit nějak divně. Cítil v sobě hrozně divný pocit. Ale proč ?Svého nejlepšího kamaráda má vedle v místnosti! Vždyť v tu chvíli měl vše, co mu minulé dny chybělo!Zvedl se ze židle a přešel k oknu, které otevřel. Třeba mu čerstvý vzduch pomůže! Opřel se o parapet, zavřel oči a nosem se nadechl. Podíval se ven z okna. Podle mračna usoudil, že brzo bude pršet. To je snad rosnička? Nebo jeho pocity ovlivňuje něco jiného?

V tu chvíli se vrátil Rady. Ten měl radost, že se zase vše vrací do normálu. Byl v kanceláři každý den a snažil se s kluky užit co nejvíc času.
Položil si věci na stůl a podíval se Tomášovi přes rameno.

„Jo... je tam hnusně i pět minut po tom, co jsem tam byl." Zasmál se a šel si sednout ke svému stolu.

Tomáš se ho docela lekl, ale radši okno zavřel a šel se posadit. Asi má migrénu nebo něco. Když pak ze svého brlochu vylezl i Honza, dohodli se, že si natočí pofel u vína do zásoby. Přece jen témat na diskuzi budou mít snad vždycky.

Kluci si po dotočení ještě dál povídali. Honza však mohl na Tomovi oči nechat. Proč se mu musí líbit zrovna on? Nemyslel to zle, jen se sám sebe ptal. Možná vlastně nechtěl, aby se mu líbil jeho nejlepší kamarád. Tolik věcí co se může pokazit! Měl z toho strach. Možná by byl radši, kdyby se mu nelíbil nikdo. Nikoho se neprosil o to, aby se mu někdo líbil. Moc dobře ale věděl, že předtím neuteče. Dával Tomovi čas, ale trošku ho to ničilo, páč nevěděl , kolik času je potřeba. Den? Týden ? Měsíc ? Rok? Nebo snad celá věcnost ? Vždyť každý z těch časů se jako věčnost zdá! Nechtěl každopádně nic uspěchat, věděl, jak moc je těžké najít sám sebe a každý na to potřebuje prostor...ale co když dospěje k závěru, že chce zústat Honzův kamarád? Co pak bude dělat ? Má na něj nenápadně pokukovat, ale mezitím se tvářit , jako nejlepší kamarád? Má utéct ? Má se snad omluvit ? Proč by se měl vlastně omlouvat ? Za to že se zamiloval? Vždyť to nedává smysl ! Nebo co když se bude opakovat to, co se stalo ? Říká se, že do stejné řeky nikdy nevstoupíš, ale každý to aspoň jednou udělá , ať je to jakákoliv břečka. V hlavě mu to šrotovalo na plné obrátky.

Kluci si všimli, že je Honza nezvykle potichu, tak do něj rady lehce žduchnul, aby se probral. Honza se jen otřepal a pohodlněji si sedl.

Tomovi migréna pořád nepřestala, ale musel v sobě probudit velice dobrého herce, což mu šlo briliantně. Nakonec se klukům však omluvil a šel domů.
Když zabouchl dveře od bytu šel si dát paralen. Nakonec lehnul do postele a usnul.

Honza nakonec šel domů taky, potřeboval být sám. Rady si šel zatím natočit nějaké reakce.

Druhý den ráno Tomovi bylo snad ještě hůř. Zavolal Honzovi,že do práce nepřijde a ten s tím byl víc než v pohodě , páč mu též bylo zle.

„Asi by jsme příště neměli sedět na studených schodech v noci. Mám pocit, že mám snad i nachlazené ledviny." zasmál se hlas na druhé straně. Tom se jen zasmál a s rozloučením hovor položil.

Kluci se nakonec k práci po pár dnech vrátili, i když Toma stále trápila migréna. Ubíhaly týdny a na jejich pracovišti bylo stále víc veselo. Bylo vidět, že je opravdu všechno v pořádku , i když ano, Honza stále čekal na Tomovy rozhodnutí.

I kdyby spolu neměli být , co kdyby přepsali hvězdy? Řekli by, že pro sebe byli dělaní a nic je nemůže rozdělit. On byl ten , kterého měl najít. Možná by svět byl jejich. Vždyť přece on ví, že ho chce ! Není to tajemství, které by se snažil skrýt! Museli by však oba chtít. Třeba jednou ten čas přijde...může to být dnes, nebo klidně za rok.