All I See Is You //Megg

•20•[Dark Red]

Kluci spolu dále chodili bez hádky. Nebo aspoň ne nějaké velké. Youtube šel podle plánů, akorát Rady se objevoval ještě méně. Studený leden o sobě dával dost znát. Konečně sněžilo i v Pardubicích, tak kluci vyšli ven, bohužel opět bez Radyho. Bylo po šesté hodině,takže tma už byla poněkud patrná. Tomáš schoval ruce do kapes svého kabátu. S výdechem se mu u pusy objevil obláček. Honza svíral ve zmrzlých prstech telefon a snažil se vyfotit padající vločky ve světle pouliční lampy. Tomáš ho jen s posměchem pozoroval. Honzovi se na popáté povedla estetická fotka, na kterou byl velice pyšný.

„Kam se hrabeš ty se svýma fotkama! Toto je umění."

„No vole, to je teda umění. Normálně by ti měli udělat výstavu."

„Tak to abych těch fotek nafotil víc!" Honza namířil telefon na Toma a vyfotil ho.Tomáš se zrovna snažil obličej, který byl onou lampou osvětlen, odvrátit. I přes to z toho nebyla vůbec špatná fotka.

„No tak s tímto tě na žádnou výstavu nepustím, vole!" Tom se zasmál a telefon Honzovi vzal a schoval k sobě do kapsy.

„Hele, tohle jsme si nedomluvili! Vrať mi ho!"

„A co když ne?"  Tomášův úsměv se proměnil v provokativní. Honza ho jen vzal za ruku a odtáhl do většího stínu. Stále ještě nebyli veřejným párem, nechtěli, aby to věděl celý svět, ne teď. Když Honza Tomovu ruku pustil, chytl ho za zátylek a přitáhl do polibku. Tomáš se jen usmál a chytl Honzův obličej do dlaní. Studené prsty chladili více, než spojené rty, které i tak byly chladné. Honza zatím druhou rukou vytáhl svůj telefon z Tomové kapsy a rozpojil jejich rty.

„Ha a mám ho! To koukáš co. A jak rychlí to bylo."

„No vole, na rychlí věci si expert."

„Neprovokuj jo, nic nevíš."

„Tak pardon no."

„Budiž ti odpuštěno." Honza se usmál a opět Toma políbil. Doufal, že jednou bude moct Tomáše políbit i pod tou lampou, ale na to byl čas. Když puzzle bylo opět rozpojeno, zírali si do očí, to však přerušil Tom, když pohlédl na oblohu.

„Podívej,támhle jde aspoň trochu vidět Kasiopea! Hezká, že?"

„Pořád si stojím za tím, že tvoje oči jsou hezčí."

„A já si pořád stojím za tím, že jsi dement."

„No díky tomu jsem, kdo jsem." Honza se zasmál a ze zadu Toma obejmul. Ten měl v hlavě jen jedinou myšlenku. Říct Honzovi, jak to opravdu cítí. Byl připravený.

„Možná proto jsem se do tebe zamiloval." Vydechl nejistě a na chvíli se vyděsil, páč jeho přítel neodpovídal. Když se na Honzu otočil, uviděl jeho úsměv.

„Taky tě miluju." Zašeptal Honza a zesílil tisk jeho rukou, čímž si Toma přitáhl víc k sobě a hlavu si opřel o jeho rameno. Dále pozorovali padající vločky, dokud se nerozhodli jít. Honza doprovodil Tomáše domů. Před dveřmi mu prohrábl vlasy, čímž je zbavil sněhových vloček.

„A mně si za to seřval a to to bylo jen ve fanfikci,vole."

„Smůla co?"

„Tak zítra?"

„Zítra. Dobrou."

„Dobrou, Honzo." Nakonec si dali pusu na dobrou noc, protože ta v žádném příběhu nesmí chybět a Tom zmizel v budově. Honza mezitím šel domů s obrovským úsměvem. Tohle bylo přesně to, na co čekal.