All I See Is You //Megg

•19•[Eyes don't lie]

A tak čas plynul dál, avšak Rady se v kanceláři objevoval čím dál méně. Stále ho trápili obrovské bolesti doprovázené zažívacími potížemi, tak se rozhodl zajít k doktorovi a udělal nejlíp, jak mohl.

Prošel pár různých vyšetření a věřte nebo ne, žádné z nich nebylo úplně příjemné. A zůstal jenom koukat, když mu oznámili jeho diagnózu. I doktor se tvářil smutně, když oznamoval svému pacientovi rakovinu tlustého střeva v pokročilém stádiu. Nemoc, která se těžko zachycuje ve správný čas. Nepřišel za pět minut dvanáct , ale pět minut po dvanácté. Bohužel, byl jeden z těch typů u kterých nelze provést radikální odstranění nádoru. Nasadila se tedy chemoterapie a k tomu dostal předepsané prášky.

Rozhodl se však, že klukům nic neřekne. Byli teď tak šťastní , tak proč by je měl otravovat svými problémy ? Nechtěl, aby ho litovali. Když se vyléčí, nemusí se o tom vůbec nikdy dozvědět, i když to není tolik pravděpodobné. Prozatím se zvládal vymlouvat na nachlazení, špatnou imunitu, dokonce i na nedostatek času a hodlal v tom pokračovat. A kluci mu věřili. Nevrtali se v tom a on za to byl rád.

Možná může někomu přijít, že neříct o tom, jako málo času vám nejspíš zbývá, je sobecké. Ale tak to není. Je obtížné někomu něco takového sdělit. I když už jste větu začali, nejste schopni ji dokončit. Nejste schopni někomu říct, že se vám krátí čas a snižuje počet nádechů. Trávíte čas tak, jak vám přijde za vhodné. Někdo chodí ven , někomu vyhovuje vůně a bezpečí domova. Chcete hlavně dělat to, co vás baví. Máte pocit, že po sobě musíte něco zachovat, nějaký odkaz, nebo snad jen jeden strom v lese, který se později mezi ostatními ztratí.

Rady byl rád, že aspoň věděl na čem je. Je spoustu případu, co mají nemoc nejasnou, jedinečnou či neobjevenou. Boji se usnout, páč každá jejich noc může být poslední. Bojí se vydechnout, jelikož neví, zda-li mají možnost dalšího nádechu. Vyhýbají se kontaktu s lidmi, aby ti lidé pak tolik netesknili. Neseznamují se, protože přidávat dalším lidem bolest jim nestojí za to. Nechcou se zamilovat, jelikož umírat v nešťastné lásce je horší, než odejít s klidnější myslí. A spoustu faktorů splňují i lidi s nemocí objevenou. Na prvním místě je však vždy, aby neodelšli, aniž by v životě něco zvládli. Nechávají kousky sebe v hudbě, knihách,malbách, filmech nebo právě ve videích na internetu.

Rady , i přes to všechno, opravdu dál točil. Chtěl, aby si ho lidi pamatovali, jako člověka, co bojoval, i když se připojil až ke konci války. A už ho nebavilo utíkat. Život vybral, že jeho cesta má skončit a on byl připraven bojovat, i když může vyváznout rozsekaný na malé cucky.
Chtěl však bojovat sám. Byl tak opravdu rozhodnutý. I když věděl, že by mu kluci rádi brousili meče a dávali mu podporu. Tento boj musel vyhrát či prohrát sám.

Ve finále je na to člověk, i přes všechny ty lidi kolem, vlastně sám. Vy sami se musíte rozhodnout, vy sami musíte udělat danou věc, vy sami si za to odnesete trest či odměnu. Nikdo z vašich rádců, vy. A na vás je jen ostatním děkovat, vážit si toho, že se snaží tu pro vás být, i když to kolikrát nevidíte. Umět poděkovat, nebo se jen usmát.

Být sám a cítit se sám je však rozdíl. Na rozhodnutí sami jste, ale cítit sami byste se neměli. A Rady se sám opravdu necítil. Aniž by kluci cokoliv věděli, nikdy ho nenechávali za nimi. Nikdy na něj nezapomněli, i když byl jejich život hektický.  A když se necítíte sami, život vnímáte poněkud jinak. A co jiného vám zbývá, než si z vaší situace utahovat ? Posmívat se sám sobě,ať už nahlas, či jen v hlavě. Umět vypnout a užívat si čas, který máte. Najít si skupinu, kde zvládnete zapomenout na všechno, co vás trápí, páč se nemůžete přestat smát, ale zároveň víte, že si můžete říct všechno, i když to většinou stejně neuděláte. Každý má to své tajemství.

Radymu dělalo radost sledovat ty dvě zamilované paka, jak spolu blbnou. Pak si spolu všichni sedli, třeba na jídlo a vtipkovali. Natočili videa a dál se bavili. I když těchto dnů bylo málo, Rady je miloval. Dávaly mu pocit, že je ještě stále na živu, což opravdu byl. A dokázal zapomenout na všechny svoje trable, které normálně řešit musel. Chtěl mít takových uvolněných dnů víc, ale bohužel to pro něj nebylo možné. Čas děsivě plynul.

Jednou, když Honza přespával u Toma, našel u něj v šuplíku, když hledal něco v jeho stole, pro co ho Tom poslal,starou trávu. Byla už nepoužitelná, ale i tak z toho neměl dobrý pocit. Pak mu však došlo, jak to asi všechno bylo. Byla to jeho chyba, nemohl mu vůbec nic vyčítat. Vše házel na sebe, kdyby se nechoval, jak totální idiot a nechtěl Toma od sebe odehnat, nic z toho by se nemuselo dít. Tak jen za Tomem přišel i s věci,co potřeboval a silně ho obejmul. Tomáš byl neuvěřitelně hodný a ochotný člověk a i když měl své mouchy, zasloužil si lásku celého světa.

Na pohledech kluků bylo jasně vidět, že jeden k druhému opravdu něco cítí. Oči prostě nelžou. A občas je pouhý pohled víc než slovo. Občas je lepší mlčet a jen sledovat toho druhého. Oči jsou zrcadlo do duše. A duše skrz to zrcadlo může komunikovat a to zvlášť, když najde v druhých očích svoji druhou polovinu. Těla jen setrvávají ve stejné poloze, do jaké je mozek dostal a čekají, až si duše dopovídají. Něco jako když děti čekají, až si jejich matky dopovídají na ulici. Pak přijde řada na nich. Kluci si padnou do náruče, nebo spojí rty v polibek a najednou se zdá, že vše je tak, jak má být.

A když se jeden z nich nedíval, druhý ho tajně pozoroval. Sami se divili, kam se to dostali. Kdysi spolu stáli na chodbách základní školy, seděli spolu u Honzy a točili videa, vstoupili poprvé do nové kanceláře, pár kanclů pak vyměnili a teď? Jejich rty do sebe zapadají a modrá se s láskou vypíjí do hnědé.