Večer jsem se šla projít do lesa, kde jsem si sedla do koruny jednoho listnatého stromu a ořezávala si klacík. V tom jsem zaslechla zvuk koňských kopyt a tak jsem se pomalu zneviditelnila a pozorovala co se děje. Kolem projel kůň s mužem v rytířské zbroji. Oběma zářili modře oči a rytíř u sebe měl štít a meč za pasem. Zírala jsem na něj a skoro zapomínala držet svou neviditelnost. Jediné, co mě v tu chvíli napadlo bylo to, že půjdu za ním. Šla jsem asi kilometr za ním po stromech a zastavili jsme u trosek nějákého hradu odkud byla vidět trocha modré záře. Když rytíř vcházel dovnitř, šla jsem tiše a doslova neviditelně za ním. Uvnitř rytíř poklekl před postavu v černé kápi, které nebylo vidět do obličeje při čemž začali mluvit nějákým cizím jazykem. Po chvíli předala postava v kápi zářící pergamen do ruky rytíře a rytíř pomalu odcházel. Okamžitě jsem šla za ním, ale než jsem vyšla ven, on vyšel a odjel. Už jsem viděla jen prach za kopyty jeho koně. Proto jsem se rozhodla jít domů. Po cestě jsem pomohla zraněné srně a jen, co jsem došla domů, šla jsem okamžitě spát. V noci jsem se ocitla znovu u večera dnešního dne. Znovu za tajemným rytířem se zářivíma očima pronásledujíc ho.
ČTEŠ
Elizabeth
FantastikJeště před pár lety to byli jen pohádky, ale už věřím, že je to skutečnost. Existuje dobro i zlo a dokonce i různé druhy zvláštních lidí. Já jsem jedna z nich. Jmenuji se Elizabeth Amber Williams a patřím do skupiny čarodějek, které bojují za dobro...