Soused na zabití

Kapitola 25 - Alek

Udělal jsem obrovskou chybu. No, vlastně jich bylo několik. Začalo to hned ráno, když jsem se vzbudil připravený do akce. Co jsem si začal psát s Modráskem, ranní erekce byly na denním pořádku, až jsem si připadal zas jako nezkušený, nadržený teenager. Jelikož uspokojit se sám už nepomáhalo, a cvičení taky nepřinášelo požadovaný výsledek, rozhodl jsem se dnešní běh nahradit manuální prací.

Brzo ráno jsem na zahradu vytáhl sekačku. Od včerejška se sice výrazně ochladilo, ale nenechal jsem se tím odradit. Nechtělo se mi ani vracet se do domu pro mikinu, která by mě před ranním chladem ochránila, protože jsem věděl, že fyzická aktivita mě zahřeje až dost. Neměl jsem posekanou ještě ani polovinu trávníku a odložil jsem i triko. V jednu chvíli se mi zdálo, že jsem v okně Madeline zahlédl pohyb, ale když jsem se tím směrem podíval, nikdo tam nebyl.

Než jsem práci dokončil, byl jsem slitý potem, ale dokud jsem se hýbal, zimu jsem nevnímal. Po návratu domů jsem si horkou sprchu na zahřátí a připravil si k snídani oblíbené banánovo-čokoládové smoothie. Většinu jsem vyhodil, když mi sklenice víc jak hodinu stála na stole. Nějak jsem neměl hlad ani chuť.

Celé dopoledne jsem se cítil pod psa a nemohl se na práci vůbec soustředit. Neměl jsem dokonce ani sílu psát si s Modráskem. Když mi kolem oběda poslala první zprávu, oznámil jsem jí, že dneska ode mě bude mít klid, protože mi nebylo dobře. Zdála se upřímně znepokojená.

Dreamer69: Snad ti bude brzo líp.

QB1: Vždycky se můžeš stavit, abys moje uzdravování urychlila.

Dreamer69: Mám tušení, že nejsi ve stavu vykonávat jakoukoli náročnější fyzickou aktivitu, takže přestaň myslet na prasklinky.

QB1: Pravda.

QB1: Ozvu se později.

V odpovědi mi přišel smajlík posílající pusu. To mě trochu rozveselilo, ale věci šly rychle z kopce. Večer už jsem měl oteklý krk, z nosu mi teklo a hlava mi třeštila. Napsal jsem Jenně, že dnes nedorazím, a kolem šesté zapadl do postele v naději, že se z toho do rána vyspím.