Soused na zabití

Kapitola 31 - Alek

Ztratil jsem přehled o čase. V jednu chvíli bylo pondělí a Jenna se zastavila, aby mě ujistila, že byla mamka v pohodě, a nabádla mě, abych se do konce týdně nehnul z postele a odpočíval. Pak jsem mrknul a byl čtvrtek. Jelikož Jenna pracovala ve zdravotnictví, následoval jsem její radu – víceméně. Odpočinek nepřipadal v úvahu, jelikož se mi pracovní povinnosti kupily takovou rychlostí, že jsem musel začít něco dělat, nebo bych se z nich nikdy nevyhrabal.

Dny jsem strávil v posteli ve společnosti telefonu a notebooku. Když jsem potřeboval pauzu od práce nebo měl chvilku navíc, psal jsem si s Modráskem. Už dávno nešlo o to jen se s ní pobavit. Nechápejte mě špatně, hrozně rád bych ji měl celou jen pro sebe, ale užíval jsem si naše chatování mnohem víc než rychlé povyražení. Rozuměli jsme si natolik, že jsem často přemítal, jestli bychom naše spojení dokázali přenést i do reality a vytvořit mezi námi něco skutečného.

Naneštěstí jsem nebyl v pozici, abych se mohl dožadovat schůzky a zjistit to. Možná příští týden, až se blázinec v práci uklidní, já budu zase při síle a moje kancelář v provozu. Rekonstrukce se pomalu blížila ke konci a správce budovy mi volal kvůli každé prkotině. Začínalo mi to vážně lézt na nervy. Navíc jsem několikrát denně kontroloval Instagram Lily v naději, že dostanu další příležitost setkat se se Sierrou, a můj pokračující neúspěch mě frustroval.

Po dalším vyčerpávajícím telefonátu se správcem jsem si musel dát pauzu na uklidnění. Zoufale jsem se potřeboval rozptýlit fyzickou aktivitou, takže jsem popadl přetékající koš s prádlem a zamířil do prádelny. Během horečky jsem propotil horu triček a zrovna na sobě měl poslední aspoň trochu čisté.

Pečlivě jsem prozkoumal buben kvůli zapomenutým kalhotkám, než jsem prádlo nacpal dovnitř. Po chvilce váhání jsem si svlékl triko a přidal ho do pračky. Zapnul jsem krátký cyklus praní a šel si snít oběd, který jsem si ráno připravil. O třicet minut později jsem se vrátil přendat prádlo do sušičky a našel ji plnou ženského oblečení. Jelikož jsem předtím neslyšel sušičku pracovat, muselo tam ležet už nějakou dobu. Těžko říct, kdy se majitelka uráčí si pro věci přijít.

Ale no tak! Co ta ženská měla za problém s prádlem? Nedokázala si ani jednou vyprat pořádně?

Zvažoval jsem, že bych pro ni došel, aby si věci odnesla, ale neměl jsem náladu na další hádku. Vzhledem k naštvanému pohledu, kterým mě probodla, když jsem na ni po odchodu Jenny a Meredith v pondělí zavolal, jsem si troufal odhadovat, že byla pořád namíchlá, že jsem se choval jako kretén. Pochyboval jsem, že bych teď situaci mohl nějak zlepšit. Bezpečnější bylo počkat, než se uklidní a bude přístupnější moji omluvu přijmout.

Popadl jsem koš na prádlo, který byl na sušičce položený, a naplnil ho stále teplým oblečením. Vzduch prosytila sladká vůně aviváže, která ve mně vyvolávala touhu zabořit nos do jemné látky a zhluboka se nadechnout, dokud... Ztuhl jsem, když jsem si uvědomil, jaký kousek oblečení se zrovna nacházel v mojí ruce. Mezi hromadou obyčejných triček byly zamotané černé krajkové tanga. Jo, a ladící podprsenka. Červené kalhotky, které mi zničily povlečení, byly roztomilé, vtipné, ale tyhle... Z těhle jsem slintal jako pes.

Do hajzlu. Nikdy bych neřekl, že Madeline něco podobného nosila.

Dveře do prádelny se otevřely a na prahu se zjevila Madeline, oči rozšířené překvapením. Pustil jsem její oblečení do koše jako horký brambor. Čekal jsem, že mě seřve, že jsem si dovolil se jejího oblečení dotknout, ale neřekla ani slovo. Oči jí klesly k mému nahému hrudníku a pokračovaly dolů, než se bleskově vrátily k mému obličeji.

„Omlouvám se," zamumlala, tváře růžové. Zdálo se mi to, nebo jsem v jejím hlase zaslechl zaujetí? Možná dokonce touhu? Zajímavé. „Nevěděla jsem, že..."