Pád nebes

5. Ples zakladatelů

„Fajn. Jsem připravená zachránit vás před potencionálním přenosem HIV," vyprskla Soraya podrážděně, když po několika hodinách příprav konečně sešla po schodech do přijímacího sálu a probodla Coltona s Kalevem svým znepokojivým pohledem. Kaleva její oči znervózňovaly, ačkoliv je teď schovávala za kontaktními čočkami banální hnědé barvy a své dlouhé, sněhobílé vlasy pod parukou. Skutečnou barvu jejích očí by nejspíš nikdy nedokázal popsat. Byly tmavě šedé, se stříbrnými odlesky a probouzely v něm nepříjemný pocit odhalení. S bratrem je od sebe stěží rozeznávali lidé, kteří je znali dlouhá léta. Zatímco téhle zatracené ženské stačil jeden pohled a okamžitě věděla, s kým mluví.

„Trestáte mě za něco, že mě necháte jít tady s panem příjemným?" povytáhla Soraya jedno obočí, když si přeměřila Kaleva oblečeného v dokonale padnoucím obleku, zatímco jeho bratr před ní postával v obyčejném triku a vytahaných teplákách. Kalev vlastně její pocity sdílel. Nechtěl jít na ples zakladatelů a rozhodně tam nechtěl jít s ní. Ale Colton do něj hučel několik hodin, protože se mu snažil vsugerovat to, jak Sorayu vidí on. Kalev ho trochu podezříval z toho, že si ji natolik zidealizoval, že se do té představy nakonec zamiloval. Jemu se ale vůbec nelíbila představa toho, že se Sorayou bude muset trávit více času, než je nezbytně nutné. Nelíbila se mu ani žena se sněhově bílými vlasy a očima bystřejšíma, než by mělo být povolené. Ta ženská znamenala spoustu problémů, které rozhodně nepotřebovali.

„Budeš muset pracovat s tím, co máš," zabručel Kalev.

„Nebojte se. Umím celkem obstojně předstírat náklonnost, i když se mi chce zrovna zvracet," usmála se na něj Soraya přeslazeně a vyrazila k připravenému autu.

„Tohle mám u tebe," praštil Kalev bratra do ramene a následoval ten sto sedmdesát centimetrů vysoký, chodící problém.

***

Colton stál v přijímacím sále ještě dlouho poté, co Soraya s Kalem zmizeli. Věděl, že přivést ji sem a odhalit jí něco málo z jejich střeženého tajemství je obrovský risk. Kalev i Gabe ho od toho zrazovali. Ale on musel poznat tu, kterou vlastně nikdo neznal. A pokud nepletl, mohla být odpovědí na spoustu dosud nezodpovězených otázek.

„Myslela jsem, že ji chceš dostat ty, ne Kalev," objevila se vedle něj Gabe, na tváři svou klasickou masku netečnosti. Colton si ji pamatoval před všemi těmi strašlivými událostmi. Bývala to nádherná žena hýřící životem, velká zvěstovatelka účastnící se historických momentů. Z té ženy nezbylo vůbec nic. Jen schránka pohrdající všemi a vším, nenávidící život i svět.

„Nechci ji dostat. Chci ji jenom na svojí straně," opravil ji.

„Jasně, ale na svojí straně postele. Jsi blázen, Coltone. Z tý holky táhne smrt," varovala ho Gabe a zmizela, nejspíš se pokusit, spolu s Erosem, upít k smrti.

„Možná někoho takovýho potřebujeme," zamumlal si sám pro sebe a rozhodl si pro sebe uzmout alespoň pár hodin spánku.

***

Byla bych raději, kdybych měla náklonost předstírat vůči Coltonovi. V něm jsem viděla alespoň náznak lidskosti. Tu ale Kalev absolutně postrádal. Ježily se mi z něj vlasy, a to jsem je měla schované pod parukou. Nenáviděla jsem všudypřítomné, neměnné vero. Dávala jsem přednost chladným sklepením a vlahým nocím. Ale z Kaleva vyzařoval chlad zcela jiný. Smrtonosný. Situace, do které jsem se dostala, stála za hovno a smrděla průserem, i bez jeho nasraného výrazu, který očividně nehodlal nahradit čímkoliv přijatelnějším.

Než jsem se mohla stačit zamýšlet hlouběji nad tím, do čeho jsem se to vlastně namočila a co všechno to pro mě bude znamenat, auto začalo zpomalovat, až zastavilo před rezidencí jednoho z vyšších démonů, který dostal na starosti náš kvadrant.