Pád nebes

32. Šach mat

Jakmile se venku setmělo, vyrazili jsme směr penzion. Několikrát jsme se ve spletitých uličkách jižního kvadrantu ztratili, párkrát zašli do slepé uličky, takže když jsme konečně dospěli k relativnímu bezpečí našeho pokoje, padla jsem na postel a chtěla propsat zbytek života. Kalev ale nezahálel a házel všechny naše věci do tašek a hlasitě u toho nadával. Podívala jsem se z okna, za kterým se probouzel večer. Jestli po nás Ehran ještě nevyhlásila pátrání, pravděpodobně pořádala další velkolepý večírek, na kterém jí jeden z jejích nohsledů ani nechyběl, protože ta dáma milovala především sama sebe. Sralo mě, že jsem ji měla nechat jen tak jít. Že jí tohle mělo projít. Že jsme měli opustit jih bez toho zatracenýho svitku.

Postavila jsem se na vratké nohy, toužíc ze sebe strhat ty hadry, ale zarazila jsem se před zrcadlem a jako uhranutá sledovala rudý šrám po Mephistovi.

„Musíme zmizet, než si někdo všimne toho mrtvýho. Jinak už se odsud nedostaneme. Slyšíš? Vykoupat se můžeš potom," uslyšela jsem Kaleva, ale mou pozornost měl pouze ten šrám a co představoval. Díky němu se mi v hlavě začal rodit plán.

„Co když nemusíme," naklonila jsem hlavu na stranu. Kal ustal ve své stávající činnosti a nechápavě se na mě zadíval.

„Co když za sebou dokážeme zahladit stopy, zbavit se Ehran a získat svitek, aniž bychom si ušpinili ruce?"

„Jak bys to chtěl udělat?" zajímal se Kalev. V hlavě mi zněly varovné zvony, ať toho radši nechám. Protože bych mu mohla odhalit až příliš z toho, co všechno znám a umím. Obyčejně bych je poslechla a Ehran se pomstila za pár let, až by ani nevěděla, proč umírá v šílených bolestech. Ale viděla jsem příležitost, jak to všechno sehrát v náš prospěch a tahle šance se mi nechtěla zahazovat.

„Řekněme, že ještě než se Ehran stala velkou holkou tady na jihu, než jsem se narodila já i Brian, usilovala o Farkasovu pozornost i přízeň. Už tehdy chtěla bohatství a moc, ale bohužel si vybrala špatnýho chlapa. Farkas nebyl blbec a její hru prokoukl, obral o poslední zbytky toho, co vlastnila a vykázal ji ze severu pryč, bez možnosti návratu. Všichni velcí páni severu před ní práskali dveřmi, nikde neměla zastání, až musela sever opustit na dobro. Neměla nic, jen zahořklost a obrovskou touhu se v budoucnu Fakrasovi pomstít. Až na jednom z mnoha jejích večírků a výletů po všech čertech potkala Luciona, démona ze severu, který slyšel na její krásná slůvka o majetku, který by na něj Farkas mohl napsat, kdyby se zatahalo za ty správné nitky," uculila jsem se.

„Chceš Mephistovi předhodit Ehran," docvaklo Kalovi. Jenom jsem přikývla.

„Tohle ti nemůže vyjít. Až Ehran začne mluvit..."

„A v tom je Mephistovo kouzlo. On lidi nenechává mluvit. Potrestá Ehran a tím si v pekle udrží své jméno. Nikdo se nebude pídit po tom, jestli za to Ehran skutečně mohla nebo ne. Chce jenom obětního beránka a toho mu dát můžeme."

„Kde je háček?" založil si ruce přes hrudník, ale viděla jsem, jak se mu ten rodící se plán začíná líbit. Ani on tady nechtěl svitek nechat.

„Mno... pokud to dobře zahrajeme, Mephisto okamžitě vtrhne na večírek a zabije všechno, co se mu postaví do cesty. Utrhne se ze řetězu. Bude hodně mrtvých, Kale," přiznala jsem.

„Zvládneš ho přesvědčit? Protože tady se bavíme o arcidémonovi, se kterým chceš manipulovat." Och, zlato. S každým se dá manipulovat. Musíš jenom vědět, co a jak mu naservírovat.

„Budeš mi muset věřit." Nastala dlouhá chvíle ticha, kdy jsme se navzájem měřili pohledy, jako bychom měli každou chvíli vytáhnout zbraně a postřílet se na místě. Nakonec ale Kal zavřel oči, hluboce vydechl a zeptal se, co by měl dělat on.

„Budeme potřebovat foťák... něco, na co ten strop zaznamenáme. Na překreslování nebude čas."

„Dobře. Hlavně buď..."

„Opatrná. Já vím."

***

Stála jsem schovaná ve stínech a zpovzdálí sledovala převozníky vozící hosty lady Ehran. Všichni se smáli, jásali a oslavovali. Asi by projevovali menší radost, kdyby věděli, co je čeká. Přesunula jsem se do úzké uličky, skýtající minimum prostoru, za to spoustu soukromí a vyvolala arcidémona z pekel.

„Fara – merto, Mephisto."

Ve vteřině se zjevil přede mnou v lidské podobě a nečitelným výrazem ve tváři.

„Co chceš?" zavrčel mi do obličeje.

„Já? Ty chceš něco po mně, ne?" připomněla jsem mu, ačkoliv jsem nepochybovala, že si to velice dobře pamatuje.

„To sis docela pospíšila," naklonil hlavu na stranu, připraven odhalit sebemenší lež. Já jsem ale ve lži žila po celý život. Byla mojí průvodkyní i nejlepší kámoškou, protože já sama byla lží.

„Víš vůbec, kde jsme? Co myslíš, že tady na jihu dělám? Obdivuju místní kulturu? Někdo mi sebral všechen majetek, který mi měl po smrti Farkase připadnout a ještě mi podpálil dům. A ani já nejsem takový debil, abych věřila tomu, že tohle vymysleli jenom Farkas s Lucionem. Takovýhle tahy neděláš z dobroty srdce, ale z hluboké nenávisti," rozhodila jsem rukama. Mephisto jenom mávnul rukou, abych pokračovala. Tak jsem mu velice ochotně převyprávěla celý ten smyšlený příběh, který jsem před tím papouškovala Kalovi. Prskala u toho a nadávala, abych svým slovům dodala patřičný nádech dramatična a toho, že je myslí smrtelně vážně.

„Ehran..." procedil démon skrz pevně zaťaté zuby a otočil se k budově tanečního sálu, odkud se ozývala hudba a smích.

„Jo. Až přijdu na to, jak překonat tu zatracenou břečku čehosi, vyrvu jí srdce z těla," odfrkla jsem si. Přišel závěrečný tah.

„To už nejspíš nestihneš," zazubil se na mě. V jeho pohledu se zračil příslib smrti.

„Co? Ne, ne, ne. Počkej," zastavila jsem ho v předstíraném šoku. Šach mat.

„Co?"

„Chtěl si jenom jméno. Chtěl si jenom vědět, kdo to celý zařídil. Nemáš právo vzít jí život. To mám já. To mně vzala majetek i střechu nad hlavou," nasadila jsem prosebný tón. Věděla jsem, že to ho vlastně sere ze všeho nejvíc. Když lidé prosili a žadonili. I kdyby ji před tím nechtěl zabít, teď už po tom vyloženě toužil, protože to znamenalo srazit mě na kolena a vzít mi pomstu. Rád kazil naděje a drtil radosti. Zbožňoval, když jste se na něčem nadřeli a on vám to pak mohl mávnutím ruky sebrat. A na tom stála celá tahle šachová partie. Protože každý něco chtěl, i arcidémon.

„Můžeš poslouchat její křik," pronesl ledově.

„Ne, ne, ne, Tohle mi neuděláš... Mephe," vykřikla jsem zoufale, ale démon se mi vypařil před očima. Větrem se ke mně ještě doneslo pronesené, uvidíme se v Záhrobí. Jak dramatické. Sama pro sebe jsem se usmála.

„Jednoho krásnýho dne ty svoje šachový partie překombinuješ a dopadne to fakt špatně," zjevil se vedle mě Džos.

„Nemůžeš prostě ocenit můj důvtip a umění manipulace?" protočila jsem oči, protože mi kazil radost z dobře odvedené práce.

„Oceňuju, že jsi ještě pořád naživu."