Vampire curse

9-Nathan

Vzbudilo mě netopýří pištění. Vstal jsem a kouknul jsem se na Olivii a Calluma , oba sladce podřimovali a byli na sebe strašně nalepený.

Ani nevím jak to že jsem byl tak unavený když upíři spát nemusí. Nejspíš z toho bourbonu.

Vyšel jsem z místnosti a šel hledat šéfa, jako každé ráno jsem ho našel ve své kanceláři jak se krmí nějakými modelkami.Když jsem přišel dveře byli otevřené tak jsem lehce zaťukal  a čekal až přestane dávat pozornost modelkám ale mě.

" je ahoj synu!" Řekl spokojeně
" em ahoj"
" jdeš právě včas potřebuju s tebou mluvit."
Začal jsem mít strach že třeba nějak přišel na to že mám Charlotte rád a že nemám v plánu ji přivést jemu jak chtěl. Myslel jsem si že to bude jednoduché ale když jsem ji tehdy viděl na tom letišti tak jsem skoro tu zprávu ani neposlal abych dal vědět že jsem ji našel.Vypadala tak dobře a hned jsem věděl že se budu muset hodně snažit abych úkol splnil. Nikdy jsem neměl slabost pro lidské dívky , proto mě to strašně překvapilo že pro ni zrovna Jo .

Po chvíli co jsem nic neříkal mi musel šéf říct ať začnu.
" ano povídejte"
" Jak víš tak mi máš přivést Charlotte aby mi dala informace o ztraceném léku na upírství. Víš co to je že?"
" ano vím pane"
" no tak jsem změnil plán"
Tak teď jsem myslel že to je sen a doufal jsem že řekne že se to ruší a že ten lék pro svoji ženu která je těžce nemocná jednou upíří nemocí kvůli které si musí vzít lék nepotřebuje že už našel jiný způsob.
" ty mi Charlotte nepřivedeš nechci ji chci jen informace proto ji budeš mučit dokud ti to neřekne a potom ji zabiješ aby nevěděla o našem plánu."
Měl jsem pocit jako bych dostal infark a doufal jsem že to tak je ikdyž jsem upír. Nemohl jsem mluvit jako bych ztratil hlas. Chtěl jsem aby mi teď hned někdo vyrval srdce abych to nemusel dělat a koukat se jak Charlotte umírá.

Když jsem konečně promluvil bylo to jen jedno slovo.
"Proč?" Řekl jsem potichu
" protože ji nechci."
Teď už jsem byl rozzuřený.
" A proč ji nemůžu jenom ovládnout ať mi to řekne a potom ať zapomene?!"zařval jsem na něj.
" ale ale Nathane v klidu však ty jsi přece dlouho neměl nic jiného než krev z mrazáku nebo z nemocnice. Já si myslím že máš štěstí. A neříkej mi že ji máš rád."
" fajn" zabručel jsem.

Odešel jsem z kanceláře celí napjatý a šel jsem rovnou ven abych si vybil zlost.